JamHovory – Lenka Dusilová

Ve dnech 9.- 11. června 2011 se uskutečnil další ročník festivalu JamRock, aneb měli jsme podle slov hlavního organizátora Libora Pavlaty další možnost přidat si TŘI DNY ŽIVOTA NAVÍC! Měli jsme tu čest, že nás organizátoři festivalu pozvali. Na oplátku jsme si pro všechny návštěvníky tohoto jedinečného festivalu, který patří do pětice největších festivalů v ČR, ale stále zde můžeme očekávat rodinnou atmosféru a pohodu, která se hledá na podobných velkých akcích velmi zřídka, připravili speciální projekt pod názvem JamHovory.

Vyzpovídali jsme 9 interpretů a jednoho Anděla poměrně neklasickými otázky a délkou rozhovoru. Rozhodli jsme jim položit tzv. „Tři otázky navíc“ a zjistit něco více z jejich osobnějšího života. Nechtěli jsme se tedy ptát na nové CD, jak vznikl název Wohnout a jaké festivaly letos dotyčná kapela pojede. Bohužel někdy jsme se ani těmto, klasickým otázkám nevyhnuli. V další řadě jsme nechtěli nudit ani vás, čtenáře v modrém světele monitoru a také proto jsme JamHovory vytvořili co nejstručnější a nejlidovější formou.

Lenka Dusilová

První koncert, na kterém jsi byla? To je fakt strašně dávno. Já myslim, že to byl určitě nějaký trampský festival nebo něco takového. Ale asi nejvíc si pamatuji, jakoby z těch prvních, koncert Pavla Bobka. Když mi bylo tak 8 nebo 9 let. Přišel na pódium, sednul si na barovou židličku, rozepnul si košili a vyhrnuly se mu chlupy. Já jsem z toho byla tehdy úplně rozpačitá.

První koncert, na kterém si hrála? Habartovská nadílka. To byl festival folk a country, kde jsem hrála poprvé v životě. Myslim, že mi bylo taky nějakých 9 let. A hrála jsem tam pro ně 3 písničky.

Na jaký místo se nejraději vracíš? Je pár klubů, které mám ráda. Nejsem úplně festivalový nadšenec, protože je to vždycky takový trošičku stres, jak to technicky dopadne. Takže mám ráda pár klubů. Chodim třeba ráda kalit do Jazz Docku v Praze. To je teď v současnosti asi můj nejoblíbenější klub a to tam ani nemusím hrát.

Co plánuješ do budoucna? Snažím se zrealizovat svý plány a dotáhnout svoji desku. Mám ji rozdělanou a v září ji snad dokončím, když všechny texty stihnu dopsat. A plánuji nějaké zajímavé věci na příští rok, takové hudebně- divadelně- scénické představení, ale jestli to dopadne, to se uvidí. Člověk musí udělat vždycky hodně plánů, aby z toho těch 40-50 procent bylo zrealizováno. Tak uvidíme, co přežjie, co je silný.

Další JamHovory:

JamRock – reporty