JamHovory – Honza Homola

Ve dnech 9.- 11. června 2011 se uskutečnil další ročník festivalu JamRock, aneb měli jsme podle slov hlavního organizátora Libora Pavlaty další možnost přidat si TŘI DNY ŽIVOTA NAVÍC! Měli jsme tu čest, že nás organizátoři festivalu pozvali. Na oplátku jsme si pro všechny návštěvníky tohoto jedinečného festivalu, který patří do pětice největších festivalů v ČR, ale stále zde můžeme očekávat rodinnou atmosféru a pohodu, která se hledá na podobných velkých akcích velmi zřídka, připravili speciální projekt pod názvem JamHovory.

Vyzpovídali jsme 9 interpretů a jednoho Anděla poměrně neklasickými otázky a délkou rozhovoru. Rozhodli jsme jim položit tzv. „Tři otázky navíc“ a zjistit něco více z jejich osobnějšího života. Nechtěli jsme se tedy ptát na nové CD, jak vznikl název Wohnout a jaké festivaly letos dotyčná kapela pojede. Bohužel někdy jsme se ani těmto, klasickým otázkám nevyhnuli. V další řadě jsme nechtěli nudit ani vás, čtenáře v modrém světele monitoru a také proto jsme JamHovory vytvořili co nejstručnější a nejlidovější formou.

Honza Homola

Jaký byl tvůj první koncert nebo festival, na kterém jsi byl jako malý? To byl první ročník trutnovského festivalu, to už je dlouho.

Pamatuješ si , jaký byl tvůj první koncert ? První koncert jsme měli s kapelou Independent , na základce, v osmé třídě na Slovensku na škole v přírodě, na pokoji č.3 možná.

Máš nějaké oblíbené místo, kam se rád vracíš? Mám, je to stavidlo u Vyžlovského rybníka kousek od Říčan.

Řekl bys nám něco o vašich lehce provokativních textech např.: „Kapela na šňůře“ nebo „Dostal jsem padáka“. Jak je to teda u vás v kapele, děláte si z toho srandu nebo to zažíváte? Děláme si z toho srandu, i když jako ponorku máme někdy. Ale vzhledem k tomu, že jsme spolu 15 let v kuse, tak ta ponorka je ještě dost malá na to, abychom se rozpadli.

Co si slibuješ od nové desky? Já si nic neslibuju. Mě to baví natočit. Myslím si, že posun tam je v textech, v hudbě až tak ani ne. Ani jsme neměli tendenci to někam posouvat, prostě my ty písničky dělám, protože nás baví, ne, abychom se někam posunuli, Prostě vzniknou tak, jak vzniknou.

Hodně lidí kritizuje Wohnout, za „změknutí“. Plánujete návrat ke kořenům či trošku  vrdší muzice? Ne, já jako nevím, co je to ten pojem změknutí. Jsou lidi, kteří vydrží celý život hoblovat kytary, ale to se nikam nehnou. Pro tebe už to není zábava. Měli by si zkoušet taky jiný tempa, jiný atmosféry písniček anebo můžou prostě třicet let hrát jenom hoblovačky a to moc zábavný není. Já se třeba za to, že měknem, nestydím. Necítim potřebu být drsňák a předstírat to i v muzice. Fakt to děláme úplně spontánně a nikam tim nemíříme, buď vznikne písnička tvrdá anebo ne.

Další JamHovory:

JamRock – reporty