Abych se hned na začátku přiznal, letos jsem na Velikonoční pondělí nikam brzy, jako většina mých vrstevníků, nevstával. Pěkně jsem si dopřál delšího spánku, protože jsem tušil následující:
V důsledku provozování takzvaného „násilí na ženách“ se nám slečny a dívky poněkud zalekly. Nedokážou se ani po tak dlouhé době, jako je něco málo přes dva tisíce let, vyrovnat s tím, že citlivý „náplac“ jejich zadnice za pomocí karabáčku, tataru, pomlázky nebo proutku má sloužit k udržení jejich dlouhotrvajícího mladistvého vzhledu a zdraví, tak jak se jim to snaží bezbolestně vecpat v reklamách na kosmetické a farmaceutické výrobky – avšak s tím rozdílem, že muži tuhle práci udělají pouze jednou za rok a ještě k tomu ZADARMO, případně za pár malovaných vajec.
Jenže! Letos jsme se, my všichni milovníci těchto jarních svátků, octli v nepříznivé situaci, jelikož vejce poněkud podražila. Žel, ne o 10 či 20 procent, jak by se dalo čekat, ale o celých 100 a někde i více procent. Jak je známo „opravdová česká hospodyňka pro vejce si nechá koleno vrtat“
…a tak se stalo, že české hospodyňky vejce nenakoupily, nemalovaly je a k tomu všemu většinou ani nebyly doma. Drze (skoro až „sprostě“ bych řekl) se sbalily a odjely někam na chatu či prostě pryč, jen aby se o nich nevědělo a nikdo je nechtěl omladit. Tím si, dle mého soudu, zadělaly na pořádný průšvih (skoro až „průser“ řekl bych).
Jelikož jednoho dne, kdy procitnou z tohoto omylu, budou pravděpodobně muset místo drahých vajec kupovat mnohem dražší přípravky z reklam, protože vědě přece každý snáze uvěří než nějaké dva tisíce let staré tradici.
Inu, stav je následující: je Velikonoční pondělí, jsem muž a chci vyrazit omladit nějakou ženu, slečnu nebo dívku. Vyrážím tedy do spárů velkoměsta či vesnice, dojdu ke dvěřím obydlí s předtuchou, že otevře žena a já ji s hlasitým pokřikem „Hody, hody, doprovody!“ naplácám přes zadek. Zazvoním nebo zaklepu, ale doma nezbyl nikdo než muž, případně muži. Tu se dostáváme do bodu, kdy samci (a někdy i ty samice) pojali tento svátek… jaksi po svém. Místo malovaných vajec – pálenou slivovici!
Prozíravých tak, jako já, nebylo málo a proto spousta stejně starých či jen s drobnou odchylkou od čísla mého věku této situace využila a lidově si šla „ožrat hubu zadarmo“. Myslím si, že tahle novodobá modulace Velikonoc je trochu hyzdí a vybočuje od původního významu opravdu ostrým úhlem.
Nesmíme opomenout, jak tyto tradice „prožívá“ naše vysněná konzumní společnost. To si představte, že takhle jedno únorové odpoledne jdete… mmmm… třeba pro mlíko (pro mlíko třeba proto, že máte rádi kakao asi jako já) a nestačíte se divit: „To už budou Velikonoce?“ říká si zmatený konzument. „Asi ano. Ta reklama ‚Delikatesy na velikonoční stůl‘ to říká jasně!“ a tak neváháte a začnete se nákupy připravovat na příchod Velké noci.
A tak se táži Tebe, můj vnímavý čtenáři – jsme už „tak daleko“, že vyměníme svou střízlivou a smířenou mysl za opilost? Začli jsme měnit i tradice a rozvoj ducha za vědu? Nebo snad měníme své vykoupení za nákup?
