foto: Dereck Hard, archiv Martin Svátek
Přinášíme vám zajímavý rozhovor s účastníkem soutěže Hlas Československa, ale především skvělým zpěvákem, Martinem Svátkem.
Ahoj Martine. Tvoje jméno se na české hudební scéně začíná objevovat čím dál tím častěji – ať už ve spojení s Hlasem Československa nebo s úspěšnými rappery, jako jsou například DJ Wich nebo Vladimir 518. Jak vnímáš svou stoupající popularitu? Všímáš si ve tvém životě nějakých změn s ní souvisejících?
Ahoj, je to zvláštní, ale cejtím se tak nějak pořád stejně. Je fajn, že za mnou lidi choděj a říkaj, jak mě rádi poslouchaj a mě to vždycky přesvědčuje o tom, že to prostě všechno má smysl a že jdu po tý správný cestě. Spíš se stávaj takový věci, že mi kamarádi říkaj, že už se teď s nima nebudu bavit, že už jsem jinde. Je to sranda. Nemám pocit, že bych byl někde jinde a určitě nezapomínám na lidi, který mi dávaj sílu jít dál a obohacujou můj život.
Jak probíhá spolupráce s českými rappery? To ti zavolají a přidělí, co a jak máš zpívat nebo to vymýšlíš sám?
Ano, vždycky to tak bylo. Oni zavolaj, pošlou beat a pak se pobavíme, kdy se sejdeme, já se naučím text a ve studiu jamuju, hraju si s vokálama a vypiplávám to. Oni mi daj text a pak už to vymejšlim já.
Hlasů, jako je ten tvůj, v Čechách moc nemáme. Říká se ti český Stevie Wonder. Co si o tom myslíš? Máš nějaké české hudební vzory?
Nevím, jestli se mi tak říká ve spojitosti s mým zrakem, nebo opravdu zním jako Stevie? Na jednu stranu by to bylo něco, kdybych opravdu zněl jako on a na druhou stranu to fakt vůbec nechci, protože mám tolik oblíbenců, který poslouchám, a navíc, nechci nikoho kopírovat. Snažím se bejt sám sebou.
Je mi to líto, ale českej vzor asi nemám. Líbily se mi hladivý písničky Zuzany Navarový, ale tu potkám až snad někdy. Ale mám kolem sebe lidi, o kterých ví hlavně muzikanti, a navíc jenom ti muzikanti, který se otíraj o soul a černou muziku vůbec. Ale z Rooftop studia občas vycházej randáles peckyce, ale pak už záleží na tom interpretovi, jak moc tu svojí desku tlačí. Českou scénu už dlouhou dobu moc nesleduju, ale pokud mi někdo dal tip někam na něco zajít, šel jsem tam.
Circus Ponorka, to má nápad.
Jací interpreti tě obecně nejvíce zaujali nebo ovlivnili a proč?
Z týhle otázky mám vždycky docela strach, protože těch lidí, co poslouchám a obecně všelijaký muziky mám doma tak strašně moc, že si říkám, kdy mi z toho ze všeho rupne palice. Vyrůstal jsem na soulu, funku, R’n’B a hip hopu. Je to zvláštní. Když jsem byl malej a někdo do songu zahrál sólo na elektriku, fakt mi to vadilo. Dneska poslouchám černou muziku míň a míň a kytarový věci nějak čím dál víc. Takovej ten styl, jak oni tomu říkaj, singer/songwriter mě nějak uklidňuje. V mládí jsem miloval lidi jako: Stevie, Michael Jackson, Whitney Houston, Kool & the Gang, Wham!, Take 6, Brian McKnight, Jodeci, Atlantic Starr, Lauryn Hill, Tevin Campbell a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Jasný, když je mi smutno, vracím se k těmhle zpěvákům, protože ve mně zanechali něco velkýho a když si je pustím, v očích mi to určitě svítí, protože jsou nejvíc.
Ale dneska mě baví: Christina Perri, Hunter Hayes, Coldplay, Kina Grannis, India.Arie, Musiq Soulchild, Charlie Wilson, John Mayer, a teď mě prostě rozbíjí třeba Sam Smith a hlavně ta nová palba od Sheerana. No a jasně třeba John Legend. Je toho mraky.
Brzy plánuješ točit své vlastní album. Co nás v něm čeká?
Všechno je to už na spadnutí. Mám připravený pecky, který odrážej to, co teď prožívám, co poslouchám, co mě zvedá a otvírá mi oči. A vlastně je to legrace, když říkám, že mi něco otvírá oči, když ta deska se bude jmenovat Eyes Closed, Ears Open, oči zavřené, uši otevřené. Mám spoustu představ o tom, kdo by na týhle desce mohl zpívat nebo se jinak podílet, ale jsou to jenom představy a teda o nich nemůžu mluvit, ale pokud se to všechno povede, bude to paráda. Je to teď tak, že písničky ze mě padaj, ale nejsou kompletní, jsou bez textu a to je teď věc, kterou řeším. Kdysi jsem texty psával a kromě toho, aby ten text něco lidem řekl, chci i to, aby rytmizoval. Když se to tak vezme, jsem otrokem rytmu. Pořád v hlavě něco slyším, třeba nějakej beat a hejbu se do něj. Každej máme jiný priority. Někomu v muzice záleží jenom na textu, někdo řeší hlavně melodii, groove a to, co při poslechu pecky cítí a to je i můj případ, a ještě navíc chci, aby v těch slovech byl rytmus, aby i ty slova s člověkem mlátily.
Skládáš si všechno sám?
Tak do toho roku 2011 tomu tak opravdu bylo. Pro kapelu Madfinger jsem složil 4 věci na desku. Napsal jsem bez jednoho všechny texty na naší desku Another Chapter, ale pak se to nějak zvrtlo. Pokud je všechno tak, jak má bejt, během chvilky vymyslím kompletní písničku, sloky, refrén, bridge, ale ty slova… Ale třeba k tomu ještě dojdu. Docela nedávno jsem jen tak ze sebe dostal českej text. Nebyl šitej na žádnou melodii, prostě to byl jenom text pro někoho a nějak to šlo. Ale jakmile mám skládat něco pro sebe, totáles konec.
Jak takové skládání probíhá? Co tě nejčastěji inspiruje?
No, je to jedno, že je to fakt otřepaný, ale prostě mě asi nejvíc inspirujou ty potvory kopretinky. Stačí krásnej hlas, pár slov, nějakej silnej zážitek a ve chvilce stojím u kláves a hraju a zpívám, co mě napadne. Nevím, je to prostě tak, že mi ta pecka sama přijde do prstů. Častokrát se stalo, že ta písnička byla do čtvrt hoďky hotová kompletně, kromě textu samozřejmě. Je to ale úžasnej pocit euforie, kdy prostě něco hraješ a najednou to tam je. Pak volám lidem v úplným amoku a oni mě skoro ani nepoznávaj, co se děje. Je ale moc fajn, že ty lidi na tom founu jsou a že tu radost sdílej se mnou, protože ta je v tu chvíli obrovská.
Jak dlouho na albu už pracuješ a kdy se máme těšit na jeho vydání?
O tom, že svojí desku vydám se mluvilo už docela dávno, ale stačí pár problémů a zbytečnejch záseků a prostě neuděláš nic. A někdy je potřeba tu energii najít a napojit se na ty správný místa. To jsem bohužel nedělal a ztrácel čas, ale o to víc se to posune teď. Deadline ale není. Jedu si to do klídku, ale singl bude už brzo.
„Martin es, toho chrání zpěv, svítí mu na cestu v černočerný tmě..“
(Vladimir 518, Planeta Praha)
A nakonec, kde tě můžeme v dohledné době vidět? Máš v plánu nějaké koncerty?
No, teď je to tak, že jezdím dost s Blankou Janečkovou. Po tý soutěži přišlo docela dost nabídek a tak jich využíváme a pokud byste se chtěli dozvědět víc, dejte si FB stránky Martin Svátek official, kam budu určitě dávat info o tom, kde zrovna hraju a u jakýho baru stojim.
Díky moc za rozhovor a zase někdy příště ahoj!
Tak zase někdy příště, baby. Bylo mi potěšením.
Fotogalerie (autor: Dereck Hard, archiv Martin Svátek)
