Sešla jsem se s Petrem Stawarzem a Romanem Vojtíškem z kapely E!E a pro všechny z vás, co je máte rádi, jsem u nich vyzvídala. Tuto známou kapelu netřeba nijak sáhodlouze představovat. Letos to bude 30 let, co jsou na scéně a svou hudbou nám zpříjemňují naše životy. A právě to byl důvod mé návštěvy.
Letos tedy budete slavit krásných 30 let existence kapely, co chystáte pro své fanoušky za novinky?
Stawy: Budou dvě nový písničky, který jsme nahráli a jeden klip. Není moc času, protože každej víkend hrajeme. Rozjedou se teda tři tour, s Fialkama, S.P.S. a Tři sestry. S Fialkama začínáme na jaře, od března, s Třema sestrama hrajeme v létě a na podzim s S.P.S.
To znamená, že přes zimu máte „volno“?
Stawy: My už od února hrajeme svoje akce, pak od března s Fialkama a pokračujeme až do podzimu.
Co budeme moci slyšet? Zazní nějaké starší hity ze začátků kapely nebo naopak novinky?
Stawy: Od roku devadesát dva jsme udělali sedm cédéček a dvě DVD, tak je pořád kam sahat při konzertech. Reedice na LP, která vyšla minulý rok bylo naše druhé CD Poslouchej.Letos vyjde reedice na LP našeho 1 CD E!E.
Kdy a kde bude nejbližší akce?
Stawy: 18. února v Domašíně na motobálu, pak hrajeme 24. února v Plané nad Lužnicí, info máme na našich stránkách www.eecka.eu.
Uvidí fanoušci další pokračování s molitanem?
Stawy: Mám na facebooku deset tisíc fotek a každej se ptá na molitan. (smích) Je zajímavý, jak každýho zaujme taková kravina, ale určitě vymyslíme další nápady s molitanem.
Jak tedy ten molitan vznikl?
Spejbl: Ono původně to je moje sedátko po úrazu.
Stawy: No řekni, co se ti stalo.
Spejbl: Spadl jsem na židličku a neměl jsem tam to sedátko, byl jsem na operaci, 14 dní v nemocnici a pak měsíc jsem nehrál. Bylo to hodně nepříjemný.
Stawy: Kdyby si to totiž trhnul kousek dál tak by to bylo mnohem horší.
Spejbl: No a vozil jsem to sedátko v autě a pak vzniklo tohle.
Stawy: My máme pořád nějaký pracovní úrazy, tak uvidíme, co nás letos čeká.
Připravujete k třicátému výročí nějakou speciální desku?
Stawy: To jsme jako chtěli, ale není na to čas. Jsme každej z jinýho města. A taky to nejde jen tak vydat desku jen proto, aby byla deska, musí bejt inspirace, aby to mělo smysl. Tenhle rok vyjde znova reedice naší první desky, tři sta kusů, minulej rok se těch tři sta kusů první reedice vyprodalo hned a dostali jsme nabídku od Papagájův hlasatel records na další. A pak ty dvě nový písničky, ty potom dáme na náš bandzone a uděláme ten klip, až bude trochu času.
Když se podíváme na vaší historii, co všechno jste za těch 30 let stihli, co se změnilo?
Stawy: Máme za sebou stovky koncertů a festivalů nejen u nás ale i v zahraničí. V roce 96 jsme hráli jako předskokani Sex Pistols, to byl náš největší úspěch. Během těch 30-ti let nás bohužel opustili zakládající členové kapely Robert Kyselo (Kyseláč), to byl náš první bubeník, kterej v roce 93 odešel z kapely a v roce 95 zemřel a samozřejmě Bakča (Petr Bakalerov), který zemřel v roce 2013.
Jakou otázku nemáte rádi, když se vás na ní lidi ptají?
Stawy: Jestli mě to baví. My jedeme po akcích, za tři dny najezdíme 1800 kilometrů a asi to dělám, protože mě to nebaví! Člověk vypadne, jde mezi lidi a užíváme si to. Takže tuhle otázku fakt nesnášim.
Spejbl: Dáte mi paličku?
Stawy: No jasně, nastav se a my ti dáme paličku. (smích)
Jak vám jde dohromady vaše práce a hraní?
Stawy: Každý máme teď tu práci uzpůsobenou tomu hraní. Dřív to bylo naopak, měli jsme práci, nudili jsme se, nebyly tablety, internet, hospody se zavíraly v deset hodin, tak jsme hráli. Práce je moc a volnýho času málo…
Jak si užíváte akce, na kterých hrajete, prozradíte třeba nějaký trapas?
Spejbl:My třeba na fesťákách chodíme mezi lidi. My se rádi s lidma bavíme. Určitě nesedíme ve vipce, ale chodíme mezi ně. Já osobně mám lidi a fanoušky rád. Jednou ve Varnsdorfu po koncertu, bylo tam asi 90 procent ženskejch, a za mnou stála nějaká holka, ta mě přemlouvala, ať tam zůstanu a už asi nevěděla jak, tak mi povídá: „Ty tak hezky voníš.“, slečna musela být mimo mísu nebo úplně zoufalá. (smích)
Stawy: On smrděl celej spocenej. (smích)
Jaký lidi na vás chodí, spíš mladší, starší, všichni?
Spejbl: Na nás chodí už tři generace. To jsem jednou slečně povídal: „Počkej, kdyby tě viděl tatínek…“ a ona mi na to odpověděla: „Ten je tu se mnou a mám tu i syna.“, tak jsme zjistili, že na nás chodí vlastně už tři generace. A vloni na koncertě v Košicích lidi zpívali s náma, to mě překvapilo a měl jsem radost.
Hrajete i na jiných akcích, třeba narozeniny, svatby?
Stawy: Určitě, hrajeme různě. To jsme hráli jednou na svatbě a všechno jsme jim tam vypili, tak se jim to docela prodražilo. (smích)
Spejbl: A jednou jsme hráli na svatbě v Nových rybnících, bylo to venku, nějaký pankáči a oni to v jedenáct hodin zapíchli, sundali kalhoty a saka a super, byli jsme překvapený, jak na nás pařili a užívali si to. To jsme jako byli hodně překvapený, no.
Stále je u vás oblíbené pivo a zelená?
Stawy: Spejbl už se polepšil, dřív si dával tequilu do dvojky, teď si dává zelenou do trojky.
Spejbl: Já si na koncertu dávám zelenou do trojky, pak jdu nahoru, už se nikam nedostanu během vystoupení a musím dodržovat pitný režim.
Stawy: My vlastně jedeme pít a to hraní je vedlejší produkt. (smích)
A co kocovina, trápí vás taky?
Stawy: Spejbl ještě nevystřízlivěl. (smích)
Nějaký vzkaz fanouškům od vás?
Stawy: Ať přijdou někdy, až budou mít čas.
Spejbl: My si dáme rádi panáčka s každým.
