Chcete zažít ještě něco jiného než klasický rockový koncert? A nechcete přitom zouvat svoje steelky, svlíkat křiváky a sundavat řetězy? Tak přesně pro vás existuje na světe jedno místo a není ani tak daleko, jak byste si třeba mysleli. Jmenuje se RockOpera Praha a sídlí v areálu pražské tržnice v Holešovicích. Divadlo vzniklo přestavbou jednoho skladiště a jeho lehce industriální interiér je přesně to pravé, co potřebujete k dotvoření pravé atmosféry. Pojme celkem 786 lidí a díky strmému stoupání uvidíte opravdu odkudkoliv. Chcete si vzít s sebou k představení pivo? Nebo je libo pořídit si pár fotek? Vše je dovoleno, nikdo nikoho nesvazuje přísnými pravidly.
Měla jsem možnost navštívit nesmrtelný příběh starý stovky let – Romea a Julii. Originální hudba Milana Steigerwelda se skvěle propojovala s libretem Pavly Forest a ačkoliv jsem si myslela, že mi tento příběh nemůže přinést nic neokoukaného, šeredně jsem se spletla. Nacházela jsem spoustu nových a dalších souvislostí v tomto originálním pojetí milostné tragédie. Hodně mi pomohl program a nejenom pomohl, ale i potěšil. Jsou zde uvedeny samozřejmě osoby a obsazení, popis jednotlivých dějství, ale i originální ilustrace a texty všech písní, včetně fotogalerie na konci.
Samotná opera byla rozdělena na dvě poloviny. Ano, opravdu opera. Jednotlivé árie byly zpívány špičkami české rockové scény (Jiří Švec, Lukáš Písařík, Jan Toužimský, Viktor Dyk, Žofie Dařbujánová a mnoho a mnoho dalších) , doprovázené živou kapelou přímo z podia. Její členové se občas jakoby mimochodem zamíchali mezi herce a předvedli neskutečná kytarová či basová sóla. První část začínala překvapivě pohřbem mladých veronských milenců, aby se vzápětí rozvinula do příběhu dvou válčících rodů, jejich intrik, nenávisti a veliké lásky dvou mladých lidí, a aby se v druhé části představení zase elegantní smyčkou vrátila do té samé scény a celou operu uzavřela.
Nebylo možné sledovat jen skvělé pěvecké výkony.Představení bylo nabito akrobatickými čísly, ohňovou show a digitální projekcí. Mně osobně se moc líbily kostýmy, které přesně zapadaly do tématu rockerů, přesto jim však nechybělo nic z jejich původního záměru – oblečení doby Shakespearovské Verony. Hlavní postavy bojovaly ve vyskokých steelkách, Julie byla výrazně fialově nalíčená, přesto však neztrácela svoji něžnou ženskost. Uchvátila mě i technická promyšlenost celého představení, kdy se chvíli před koncem zvedlo celé podium do výšky, aby vytvořilo kryptu se světelným křížem, kde své árie zpívají „nemrtví“ a kde nakonec Romeo nad nehybným tělem své milované ukončí svůj život.
Přestože opera byla hodně tragického ladění, našlo se i pár vtipných momentů – staral se o ně hlavně kejklíř, který komunikoval s publikem, občas se z ničeho nic vysoukal zpod podia a zase někam zalezl, konzumoval chlebové kůrky a bohužel špatně dopadl. Další postavou, která mi přišla naprosto geniální, byl Paris, hraný Viktorem Dykem.O jeho pěveckých kvalitách není nejmenší pochyb, ale on svou roli ztvárnil takovým způsobem, že většího slizouna jsem snad nikdy neviděla.Naprosto neuvěřitelným způsobem chodil, zpíval a to nechutné úchyláctví z něj ukapávalo na každém metru (tímto se Viktorovi Dykovi omlouvám, ale zahrál to fakt výborně)! Nejen on, ale všichni zpěváci a celá company mě svými hereckými výkony přesvědčila, opera byla nabita emocemi od začátku až do konce.
Skončila bych slovy režiséra Romana Štolpy: „Verona opravdu není dobré místo pro normální život.“ Verona možná ne, ale RockOpera Praha je to nejlepší místo pro rockery a pro všechny, kteří chtějí něco opravdu zažít!
