Titulkovou větu jsem zaslechla v publiku a nelže. Deštík nikoho neodradil a atmosféra byla kouzelně povznášející. Věděla jsem, že jdu do jistoty. Ale že mně až tak nadchne? A nebyla jsem sama. Celá letní scéna na Vyšehradě musela chrochtat blahem. Byl to skvěle zvolený host na závěr 15. ročníku Vyšehraní – festivalu divadla a hudby.
Počasí přálo tak akorát. Nebe na chvíli zaplakalo jen štěstím z krásného večera. Fanouškovské stálice to však neodradilo a směle tleskali a pěli dál. Hlavně ti malí a nejmenší, bez ostychu seděli na okraji pódia a jejich dětská srdíčka se bavila. Až jsem se divila, jak ty malé hlavičky znají texty nazpaměť. Asi dobrá škola z domova. O to hezčí je budoucí pocit, že zatím neví, o jak velkých věcech si broukají. Díky bezbarierovému přístupu od spodní brány se mohli akce zúčastnit i vozíčkáři. Dlouho jsem na žádném koncertě neviděla tolik „přijetých“.
,,Když váš nebude bavit co říkám, nebo budu mluvit dlouho a vy budete chtít písničku…tak se podrbejte pravou rukou přes hlavu na levém uchu.To bude signál ať už hrajeme,“ řekl Tomáš hned na začátku. Tohle gesto jsem ale za celé dvě hodiny vystoupení nezahlédla. Mezi každou písničkou byla minimálně dvě minuty téměř divadelní a recitační vsuvka. Zpěvák s blond přírodní hřívou vládne neskutečným citem pro slovo a rýmy. Na jakékoliv téma dokázal bezprostředně zareagovat, vtipně si pohrál s aktuálními problémy a poukázal na politické dění. Vše s jemu vlastní nadsázkou a humornými dvojsmysly.
Ve všem ho krásně podporoval parťák Jiří Kučerovský. Nikdy nezůstal pozadu a dokázal Tomášovi doslova přizvukovat jak v hudbě tak v nezbytných průpovídkách, které celý večer zpola tvořily. Při jedné písni dokonce oba vyšli do publika. Tomáš se nebojácně procházel mezi sedícím publikem. S menšími si zatrsal jako by si v tu chvíli byli rovni, s většími se vyfotil. Dokázal si být s publikem rozkošně blízko.
Tenhle koncert nebyl jenom hudebním prožitkem oblíbené hudby tak jak ji známe z rádia nebo CD. Byl to kulturní a hlavně přátelský zážitek. Jak by se dalo čekat, nechyběla Tomášova poslání, která motivují k dobrým skutkům a pozitivnímu přístupu k životu a lidem okolo vás. Nechyběl ani jeho „merch“ kde jste si mohli dovybavit šatník tričkem nebo mikinou. S mikinou nikdy nebudete sami, jelikož vás objímá. Pokud nezavíráte oči před problémy, vybere si vás modré oko na náramku nebo tričku. Tyhle materiální věcičky vám připomenou, jak se dá jinak povznést nad problémy a ucítíte znova lahodu tohoto závěrečného koncertu Vyšehraní.
