foto: archiv_Polemic
Slovenská kapela Polemic hrající velmi oblíbené ska-reggae, se již dlouhou dobu pohybuje na české i slovenské scéně, a proto se dá s čistým svědomím říct, že je všude zdejší. Snad každý zná chytlavé melodie a rytmické dechy této partičky. Co je u nich v poslední době nového, či staronového, I-KLIKU prozradil frontman, kytarista, tanečník a zpěvák v jedné osobě Braňo „Bejzo“ Bajza a nejmladší člen bandy, klavírista Peter Šandor.
Nedávno jste vydali své nejnovější a zároveň poslední album s názvem ,,HEY! BA-BA-RE-BOP“, co je nového u vás v kapele, kromě nové desky?
Kromě nové desky je nové to, že jsme se dopracovali k 25. výročí fungování. Když jsme kapelu jako čtrnáctiletí, patnáctiletí zakládali, nikdy nás nenapadlo, že budeme za několik let dávat rozhovory, na kontě budeme mít několik desek, dvě výběrovky, a že budeme hrát na předních festivalech s předními kapelami. A kdyby nám to někdo na začátku této éry řekl, nevěřili by jsme mu!
Jak jste tyto začátky prožívali? Jako mladí a nezkušení muzikanti jste to v tehdejší době určitě neměli lehké z prosazováním.
Byla to těžká doba. Pamatuju, když padl režim a nastal nový systém. Nebyly žádné festivaly, žádné hudební kluby, a když už se nějaký našel, většinou neměl zájem o kapely, které neměly jméno. Podle mého názoru jsme jakéhosi úspěchu dosáhli tím, že jsme si v kapele řekli, že budeme hrát po celou dobu jen ska a reggae, a ne to, co zrovna letělo. Některé kapely svůj styl měnily podle toho, co bylo zrovna moderní, my jsme však zůstali věrní. A teď je to pětadvacet roků a stále to myslíme upřímně a nepřetvařujeme se.
Pětadvacet let je už pěkná řádka roků. Životnost nebo také trvanlivost českých nebo slovenských kapel je většinou hodně krátká. Jaký je recept na to, aby kapela fungovala takovou dobu?
Kapela má sinusoidy, avšak dá se na ně zvyknout. Chtěli jsme to zabalit v devadesátém třetím a v devadesátém sedmém roce. V roce 1993 jsme to málem zabalili proto, protože přišla nabídka od mezinárodního vydavatelství na nahrání písničky, s veškerou propagací s ní spojenou, a půlka kapely k tomu bohužel nepřistupovala dostatečně zodpovědně. A my jsme tím pádem nebyli spolehlivými partnery. Proto jsme si jednoho dne sedli a řekli jsme si, buď to dáme dohromady s lidmi, které to baví, budou chodit na zkoušky a budou to chtít někam dotáhnout, nebo to rozpustíme. Nakonec tedy někteří muzikanti odešli a přišli noví. Recept je tedy takový, že se musí sejít muzikanti se stejnou krevní skupinou.
Myslíte si také, že za dlouhodobé fungování může i to, že Polemic má hodně členů? Devět hudebníků, to už je pořádná parta, jak spolu momentálně vycházíte?
Samozřejmě, že může. Pokud se například my dva pohádáme, pořád se můžeme bavit s dalšími sedmi. Většinou však, když se pohádáme, snažíme se ihned usmířit a bavit se dál, jakoby se nic nestalo. Velký kolektiv dokáže lépe absorbovat negativní nálady. Se slovy ,,Chlapci, nehádejte se tu, nikoho vaše hádky nezajímají!“, častokrát končí každá hádka v kapele. Jinak momentální situace je velmi dobrá.
Jste tedy vlastně taková velká rodina. Kdo z vás je hlava rodiny?
Náš basák Mireček je hlava rodiny. On je jeden ze zakládajících členů a má zdravé a racionální uvažování. Někdy velmi dlouho mlčí, ale když přijde patová situace a on začne mluvit, všichni ztichnou, a poslouchají. V tu chvíli všichni víme, že vše bude vyřešené.
Co by jste za dobu vaše muzicírování změnili? Nebo naopak nezměnili?
Těžko říct. Co se měnilo, byli lidi v kapele. Někteří z pracovních a dalších důvodů museli odejít, někteří zase brzdili kapelu a byli nuceni odejít. I přesto, že pro nás ten člověk byl důležitý. Byly to těžké změny, a my museli častokrát měnit aranže v písničkách, nikdy jsme se naštěstí nerozešli ve zlém.
Polemic HEY! BA-BA-RE-BOP
Jak probíhalo nahrávání vaší poslední desky?
Po tolika letech a zkušenostech s nahráváním už víme, že hádat se je nesmysl. Spíš se snažíme shodnout a říct si, tudy cesta vede, tudy cesta nevede. Poslední album jsme chtěli zpestřit několika hosty, a to nejen pěveckými, ale i hráčskými. My ty kytary vždycky zahrajeme, ale jde o to, že když přijde někdo cizí a pustíme mu naše počiny, tak někdy vymyslí to, co by nás třeba v životě nenapadlo. Dále se toto natáčení lišilo od ostatních tím, že jsme vlastně celou rytmiku nahrávali najednou, a ne nástroj po nástroji.
To je na česko-slovenské poměry docela kuriózní záležitost. Mnoho kapel se takovému kroku většinou vyhýbá. Co vás vedlo k takovému řešení, točit rytmickou sekci najednou?
Na nahrávce je to hodně cítit. Je také znát, že každý nástroj do sebe lépe sedí. Bohužel ne v každém nahrávacím studiu jsou na to podmínky. Technicky vzato, musí být každý nástroj od sebe izolovaný. Bubny potřebují velký prostor, basové aparáty zase malé kukaně. Zkrátka a jasně jsme chtěli docílit toho, aby to jak se říká šlapalo.
Jak probíhala spolupráce s hosty, které jste si pozvali? Víme, že mezi ně patří například Lenka Dusilová, Palo Habera, kapela Divokej Bill, Katka Knechtová a další.
Koncem minulého roku jsme se rozhodli, že oslovíme určitou skupinu lidí. Vytipovali jsme si písničky a spekulovali o tom, kdo by byl tím nejlepším adeptem hostovat v tom či onom songu. Některá písnička se tvářila jako mužsko-ženský duet, tak jsme okamžitě kontaktovali Katarínu Knechtovou. Jiná zas byla na westernovský styl, proto jsme neváhali oslovit naše dobré kamarády, kapelu Divokej Bill. Volba hostů byla víceméně vždy jasná. Například Palo Habera je velká hvězda, je to však i úplně normální člověk a bez nároku na honorář si s námi ve studiu zazpíval jednu písničku. Všichni jsou to profesionálové, a i přes své vytížení si většina z hostujících našla způsob, jak nám vyhovět a vyjít vstříc.
Co znamená název vaší poslední desky ,,Hey! Ba-ba-re-bop“, a jak vlastně vzniknul?
Název ,,Hey! Ba-ba-re-bop“ vzniknul z pojmenování našeho prvního hitu ,,Baba ryba“, který byl nahráván ve čtvrtém poschodí bytovky roce 1994. Jinak ,,hey ba-ba-re-bop“, je vlastně jazzovo-swingová fráze. Hodně jí používali sketmeni, jazzmeni, jako takový popěvek. A na takovéto muzice jsme všichni vyrůstali. Bohužel nebyl internet a další média, a my jsme nevěděli, jak se to píše, tak jsme celý název poslovenštili na ,,Baba ryba“. Teď už naštěstí víme, jak se to píše a proto jsme usoudili, že název našeho posledního alba musí být ,,Hey! Ba-ba-re-bop“.
Jaké jsou plány kapely Polemic do budoucna?
Rádi bychom hráli ještě několik let, avšak za podmínek, že budeme živí a zdraví, že budeme chodit, a prostaty nám budou fungovat ☺. Začínali jsme s tím, že budeme hrát a uvidíme co z toho bude, nyní víme, že chceme hrát až do úplného konce.
Polemic – Svetlá mesta
http://www.youtube.com/watch?v=RmXRzAQGZQ8
