Středeční večer 21.12.2016 se leskl v záři Znouzectnosti a hostů v Plzni v divadle Pod lampou.Plzeňská tvorba všech tří kapel dokázala, že má být na co Plzeň v hudebním průmyslu hrdá.
The Lenthilium otevíralo večer ze začátku pomalejším tempem, však po pár písních zrychlili a vzduch začal řídnout. Malá skupinka nadšenců postávala vepředu a ve zbytku sálu postávali zvědaví přihlížející. Kapela hrála velmi různorodé písně, které mi kolikrát připomněly dlouhou škálu dalších skupin. Co však tyto kapely často nemívají, je xylofon. Zvláštní a nevšední změna, slyšet v punkové kapele tento zvuk. Kupodivu se k nim ale velmi hodí.
Pár minut po odehrání už se pod pódiem začali scházet fanoušci Znouzectnosti a krom pár malých uliček zde nebylo místo k hnutí. To však nějakým jedincům nevadilo, a když skupina spustila, s chutí se to pod podiem rozpohybovalo. Téměř celý koncert stál pod podiem vytrvalec, který si vždy našel něco, čím by mohl mávat ve vzduchu. Napoprvé to byl nalezený kus toaletního papíru. Zpěvák když to zpozoroval, okomentoval to slovy: “ Proč přede mnou máváš svýma slipama? Jo to je toaleťák, no, nevím jestli to není ještě horší (smích). „ Když toaletní papír odletěl na podium, popadl oblečení a akce se ještě několikrát opakovala. Jedno je jisté, Znouze rozpohybovala mladé, ale i staré generace v publiku. Nechyběly písně staré i novější. Co bych téhle kapele, alespoň za mne pochválila, je přístup stále veselého a energického bubeníka, kterému z očí šlehaly plameny štěstěny a vděčnosti. Publiku se podařilo celkem krkolomě vyskandovat přídavek a kapela se také dočkala vděčného potlesku.
Posledním dílkem skládanky se stal revival Ramones Plzeň. Po zvukové zkoušce nasadili křiváky a paruky a mohlo se hrát. A že nasadili laťku hodně vysoko, podali až omračující výkon. Chvíli jsem si připadala jako v dobách minulých, kdy se punk-rock hrál v legendárním klubu CBGB, atmosféra tak rock´n´rollově a elektricky vykvetla, že jsem zapomínala, kde jsem a jen si užívala tóny kytary. Velmi energický výkon zpěváka, z kterého tekl pot proudem, ale dál si vesele vykračoval kolem svého mikrofonu, mě přesvědčil, že hrají plně srdcem a totálním nasazením. Za songy na sebe navazující a neodmyslitelné odpočítávání one, two, three, four, atmosféru a písně jako Blitzkrieg Bop, I Wanna Be Your Boyfriend, Judy Is A Punk, Gabba gabba hey……… si vysloužili ohlušující potlesk.
Zakončila a shrnula bych to celé slovy z písně od Znouzectnosti: „Pak ten okamžik skončil a nikdo nechtěl domů, atmosféra kdo tam nebyl, nevěřil by tomu! „
