foto: archiv_Nežfaleš
Nežfaleš, to je česká punk-rocková stálice. Za 12 let své existence odehrála spousty koncertů, projela celou naší malebnou republiku a vydala hned několik desek. Posledním počinem kluků z kapely Nežfaleš je společné EP s další punkovou legendou SPS, které vyšlo v letošním roce. Právě o něm a o mnohém dalším nám povyprávěl jejich frontman Radek.
Zhruba před měsícem spatřilo světlo světa vaše split EP, které jste nahráli společně s další punkovou legendou SPS. Odkud tento nápad přišel? A mohl bys nám toto EP přiblížit?
Odkud ten nápad přišel, tak to už si opravdu nepamatuju. Možná už někdy minulý rok na jaře, kdy jsme s SPS jeli úspěšný turné, tak se ten nápad hodil do placu. Každopádně stěžejní bylo, že nabídka vzešla i od Pavla a jeho Papagájův Hlasatel Records, kteří přišli s tím, že vinyl vydají. Měli jsme plus mínus hotový dva songy, který jsme tam mohli dát, já asi 2 dny před studiem dopsal texty a v listopadu to bylo pod střechou. SPS to měli, myslím, podobně. Pro nás je to úplně první vinyl a pro SPS první skoro po 20 letech a už proto je podle mě dobrý, aby ho měl každý sběratel ve svý sbírce!
Momentálně jste právě s SPS na společné tour na podporu tohoto „sedmipalce“. Jak to zatím probíhá?
Máme ten model už ozkoušenej z loňska, probíhá to velmi dobře. A to jak hudebně, protože lidí chodí dost, tak i lidsky, a to je neméně důležitý. Myslím, že se obě kapely máme rádi. V Praze pokřtil sedmipalec strejda Hošek, ve Strakonicích takhle při neděli bylo totálně vyprodáno, v Pelhřimově lítaly vzduchem prasečí nožičky, takhle nějak to probíhá.
Za zmínku určitě stojí i váš nedávný koncert na Žižkovské noci, kdy vás v klubu Orion zradila technika (při pogu se vylilo pivo do zásuvek) a část setu jsi musel odzpívat pouze za doprovodu bicích. Jak sis tuhle velmi nezvyklou situaci užil?
Abych řekl pravdu, tak neužil. Nejsem na tyhle nervy už stavěnej. Narvanej klub, ty nevíš, co bude, nevíš, proč padají pojistky, nevíš, zda se bude hrát nebo nebude. To, že jsme dali pár songů jen tak s Petrem bubny a zpěv, to byla spíš taková z nouze ctnost, abychom mohli dát aspoň něco. Ano, byl to punk, bude se na to pamatovat, ale techniku nemáš ve svý moci a to tě spíš nasere. Zároveň respekt všem těm lidem, kteří nás podrželi a v mohutném chorálu zpívali s námi!
V lednu jste vydali nový singl Vnitřní boj. Jak to vypadá s novou deskou? Chystáte už pokračovatele předchozímu počinu „Každej klub i bar“?
Nechystáme, není asi důvod. Když už se v nás náhodou objevil nějaký tvůrčí přetlak, tak jsme to vyřešili právě singlem nebo splitkem s SPS. Mimochodem „Vnitřní boj“ je podle mě hodně povedená písnička a naše vize byla, poslat jí do lidí s klipem, jako nový singl. A ten zájem, který tahle aktivita vyvolá, je v dnešní době v podstatě srovnatelný se zájmem, který vyvolá celá nová deska. Je v tom o dost míň práce a o dost míň peněz a výsledek v podstatě totožný. Neříkám, že je to dobře, ale na nové desky obecně dnes moc nikdo nečeká a mají jepičí život.
Když už jsme u těch klipů, Vnitřní boj je vlastně už váš několikátý obrazový počin. Dají se vaše klipy nějak srovnat?
Mezi prvním a posledním je deset let a už to se na nich musí projevit. První klip „Nože a karty“ točil náš tehdejší známý Petr Doubrava jen tak podomácku jako nadšenec a ke cti nám slouží hlavně to, že v něm byla nadsázka a už od začátku nebyl myšlen vážně, čímž se mu snad podařilo vyhnout nechtěné trapnosti. Mistr Doubrava stál i za druhým klipem „Opouštím Paříž“, jehož scénář jsem dával dohromady s naším bývalým basákem Simonem u něj na bytě. Ten byl v dobrém slova smyslu průlomovým ( jak klip, tak písnička) a dodnes mi přijde takový roztomilý a mám v něm své oblíbené scény. Pak dlouho nic, až jsem si vyzkoušel roli střihače na klipu „Úspěch“. Vzali jsme sebou tenkrát na pár koncertů kameru a dobré duše, co ji čaply do rukou, a já pak výsledek dal dohromady. Stejně jako v takovém neoficiálním klipu „Budoucnost“, který jsem si udělal hlavně pro radost. Pak přišla „Modrá Vopice“, naše pocta pražskému klubu, kde jsme začínali, a ten se musel točit prostě tam, to je jasný. Pomohl nám s ním Robert Harvánek, který pak točil klipy i pro The Fialky. Byl to takovej mejdan se známýma, co do toho klubu taky chodí nebo chodili. No a „Vnitřní boj“ se točil v nejvíc lokacích a nejprofesionálnější technikou. Chtěli jsme si vyzkoušet klip s příběhem a celý to dával dohromady náš kamarád Hefr, bubeník kapely Thalidomide.
Na české scéně se pohybujete již 12 let, změnilo se za tu dobu podle tebe něco?
Co se týče celkově scény, tak zásadního asi nic. Kapely končí, další nový vznikají, takhle to bude asi vždycky. Přibylo internetových hnidopichů a nespokojenců, ale to s sebou nese doba, kdy se každej spíš než o sebe stará o druhý a má potřebu „moudře“ hodnotit problémy jiných, protože to je samozřejmě mnohem pohodlnější, než mluvit o těch svých a zamýšlet se nad nima. U mě osobně se změnil pohled na celej tenhle cirkus. Jedeme už nadplán, my už jsme něco dokázali. Vím, že když bude ze dne na den konec kapely, už se z toho neposeru. A to je osvobozující. Vždyť na světě je tolik důležitějších věcí a naše životy nás o tom denně přesvědčují! Naprosto v klidu můžeme zhasnout a ty naše songy, který jsme bohudík nedělali zbytečně, ty už nám nikdo nikdy neodpáře. Budou tady napořád a každej, kdo je má rád, po nich může kdykoliv sáhnout! A to pro mě není málo.
Je pro vás typické, že jste často museli z různých důvodů měnit sestavu. Jak to vypadá s tou současnou? Vydrží?
Všichni jsou svobodný, mají svojí hlavu, každej člověk se mění a může kdykoliv nastoupit jinou cestu. Já nikdy v kapele nikoho nedržel, ale ani nevyhazoval. Všichni tak nějak odešli sami, často s vidinou větších úspěchů a slávy, což ve většině případů, přiznejme si to, nedopadlo. S některými bývalými členy mám vztahy dobrý a vídáme se, o některých zas vůbec nevím. Ale mám tak nějak aspoň přehled, kdo v tý kapele kdy hrál, což třeba takový Charlie Harper, ten už to asi nedá nikdy dohromady. Současná sestava je přesně taková, jaká být má. Mám ty kluky rád!
Co bys na závěr vzkázal čtenářům I-kliku?
Já už nevzkazuju „moudra“ typu píchejte a chlastejte. Ale na druhou stranu zas nechci působit jako starej kmet. On si stejně každej ty svoje poselství najde časem sám. Takže buďte sami sebou a berte ohled na svoje srdce.
