Prahu si vybrala kapela QUEEN jako místo, kde odstartuje své evropské turné. A také díky zpěváku Adamu Lambertovi to byl start s velkou parádou.
Na koncert jsem se těšila od první chvíle, kdy vyšla informace, že QUEEN přijede do Prahy. A samozřejmě čím víc se koncert blížil, zvyšovalo se i mé očekávání.
Úderem osmé hodiny večerní byla pražská O2 aréna plná až po strop a zbořením plechové zdi na podium show odstartovala. První pocit, který se mě okamžitě zmocnil, byl obrovský respekt. Stejně tak, jako jsem se těšila, jsem se zároveň i bála, aby nedocházelo k nějakému trapnému napodobování nebo parodování Mercuryho. Už po úvodním intru jsem si byla naprosto jistá, že nic takového se dít nebude.
Zpěvák Adam Lambert přijel ve skvělé formě a hlavně sám za sebe. Náročné party zpíval bez sebemenšího zaváhání a jakoby úplně mimochodem. Mnohokrát za celou show se převlékal, po podiu přebíhal sem a tam a i jeho vrtění zadkem a náznaky kopulačních pohybů se ještě vešly do mojí míry hranice vkusu.
Skvělým a jedinečným momentem, kterým kapela uctila památku Freddieho Mercuryho byla chvíle, kdy se při kytarové baladě Love of my Life zjevil v projekci sám Freddie. Bouře potlesku se přehnala celou halou a Brian část písně odzpíval s neskutečnou pokorou.
Co se týče zpěvu, za Lambertem pozadu nezůstávali ani další členové – kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor. Výborně doplňovali vokály a měla jsem pocit, že slyším jejich hlasy stejně jako před dvaceti lety.
Celou show, která byla opravdu velkolepá, spojovaly zajímavé vizuální efekty. Nejen na velkoplošné obrazovce, ale především rozvírající se lasery či obloha plná mraků nebo duha v písni Who wants to live forever. Obří diskokoule spuštěná nad podium potom vytvářela v celé O2 aréně dojem hvězdného nebe a modrá světla puštěná proti divákům zase mořskou hladinu.
Bubenické sólo v druhé polovině koncertu příjemně překvapilo, stejně tak jako když Brian May vyjel se svou kytarou na obří ruce nahoru až k velkoplošné obrazovce.
Dramaturgie koncertu byla dobře naplánovaná, střídaly se nadupané části s naprostým uklidněním, fanoušci reagovali spontánně a s kapelou bezvadně komunikovali. Brian se dokonce naučil zdravici pro Prahu v češtině, na kterou se můžete těšit v příštím videoreportu z koncertu.
Kapela hrála jeden hit za druhým, namátkou třeba Somebody to Love, Radio Gaga, Bicycle Race, I want it all a mnoho dalších.
QUEEN s Adamem Lambertem znějí jinak. A vlastně je to dobře. Tam, kde čekáte Freddieho feeling nebo typický výkřik, nepřijde. Místo toho vám Adam zazpívá skvělým hlasem něco trochu jiného. Mění se i aranže, staré dobré jádro zůstává, ale příchuť je trošku jiná. Nejde nahradit Mercuryho, ale je možné zůstávat starými dobrými Queeny v jiném kabátě.
Zkuste si zaběhnout stovku stejně rychle jako na střední škole. Už to nepůjde. Ale když poběžíte, možná si teď všimnete, že vedle dráhy rostou stromy a v cíli na vás mávají vaše děti. Radost bude stejná, jenom prostě jiná. A přesně tohle si odnáším z koncertu kapely QUEEN.
Freddie Mercury bude navždycky uzamčený v mém srdci. Adam Lambert do něj sice ještě nepronikl, ale už má klíč k těm správným dveřím.
