foto: archiv Hadgim
Pro muzikanta, co si zvykne na nezastavující koloběh víkendových akcí, je prázdný flek v kalendáři (rozuměj volný víkend) fascinující čas. Během této doby lze prostě pomalu objevit Ameriku. Nicméně pro mnohé zdegenerované to znamená, že se koušou doma nudou, protože už nic normálního nedokážou vymyslet, natož zrealizovat. Dopravit se z bodu A do bodu B po vlastní ose, navíc pokud jako bod A musíte v navigaci smazat automaticky nabízenou zkušebnu a navolit cokoliv jiného? To je něco, tak vzrušujícího a leckdy nereálného… A když už to člověk dokáže, stejně mu přijde, že je něco jinak, divně a nepřirozeně. Pátek není pátkem. Zkrátka něco je úplně špatně.
V takové době místo toho, aby vzal svojí přítelkyni (tedy za předpokladu, že ještě nějakou má) na večeři nebo do kina, tak sebere kytaru, basu, etc. a zamíří do zkušebny. Zkoušení přece není nikdy dost a zároveň je hned o trochu klidnější. Pokud má štěstí a nepotká tam nikoho z kapely, kdo je na tom úplně stejně, tak má možnost prověřit svůj nástroj a aparát naplno bez jakéhokoliv rušení. K nezaplacení, no ne? A zhruba v té chvíli to přijde. Po zapojení, naladění a nažhavení konečně zahraje. Po chvíli přestane a tupě hypnotizuje reprobox. Ticho a napětí naplní místnost, ale po chvíli zavrtí hlavou a rozehraje druhé kolo. Tentokrát ale přestane ještě dříve a ve zkušebně byste slyšeli spadnout i špendlík. Na mysl se mu vkrádá ona nebezpečná myšlenka. Zvukově je něco špatně! Jakýkoliv další pokus je jako jít čelem proti zdi. Nastupující zoufalost střídá postupně vztek a deprese.
Vlna přepojování a lehká změna korekcí zesilovače nepřinese nic a je dosaženo nulového výsledku. Pokud používá nějaké krabičky, tak stejný proces čeká i je, ale svého zvuku stále nedosahuje a vůbec není spokojen s tím, co slyší. To už je hluboká noc a tím je jeho sobotní plán víceméně předurčen.
V sobotu hledání zvuků začíná radikálním krokem. Všechny korekce na 12ku a začíná se hledat od nuly. Po mnohdy hodinách kroucení se hodnoty ustálí zhruba na těch původních a přichází pauza.
Při té odbíhá do nedaleké Žabky, jak jinak než pro bagetu, a v lepším případě se už po jedné cigaretě na čerstvém vzduchu vrací k aparátu a opět spíná tlačítko stand by. Relativně spokojený s „nově“ vzniklým nastavením hraje až do večera, kdy se kromě stínů objeví opět pochyby. Ze zkušebny se muzikant rovnou ocitá doma. Cestu si nepamatuje, ani nemůže, nevnímal okolí a jenom si pro sebe nesrozumitelně drmolil. Zbytek večera pak tráví hledáním a přehráváním různých nic neříkajících zvukových ukázek, zkoumáním aparatury slavnějších kolegů a kalkulováním na kolik ho veškerý potencionální upgrade přijde.
V neděli se do zkušebny dostává až po poledni. Do ranních hodin totiž profesionálně testoval google. Pokud má dotyčný štěstí, zjistí, že je z čista jasna spokojen. Když se ho to stále drží, nezbývá než zvýšit hlasitost. V tuto chvílí, resp. tak hodinku až dvě od prvního zesílení (nikdy to nezůstane u jednoho), už všechno dává správný smysl. Ať byla původně hlasitost jakákoliv, byla moc malá a teprve teď to správně táhne! Fyzikálně ano, po výše stráveném víkendu? Kdo ví.
Ať tak nebo tak, muzikant je opět na nějaký čas spokojený. Při otázce „Jak si užil volný víkend?“ vás sice doslova zabije pohledem, ale v zásadě si předchozí dny užil, aniž by si to sám uvědomoval. Někomu se teď může hledání zvuků zdát jen jakási muzikantská paranoia, pro jiného je to však nikdy nekončící vědecká činnost. S určitostí lze říct, že je to cyklus, který se s železnou nepravidelností stále opakuje a postihuje leckterého muzikanta.
Hadgim
