Visací zámek na place Lucerny, to není nějaká lecjaká věc. Kvete barevně, lidé si ho váží velice… a paří jako za starých časů, kdy se zicherky (spínací špendlíky) nosily nejen v lalocích ušních.
Začalo to prý před 35 lety, ale kdo by tomuhle drbu věřil? Spíše to vypadá, že se každý z členů kapely už jako Visací zámek narodil. Připočteme pár prohýřených roků a na světe je kulaté výročí. Co na tom ale záleží – jakékoliv vystoupení této legendy stojí za návštěvu. A to z mnoha roztodivných důvodů.
Tito vyzrálí punkeři si jako svou první předkapelu pozvali neméně zkušené týpky z Anglie. Každý z nich měl jiný přízvuk, každý z nich vypadal, že pochází z odlišného koutu vesmíru, a tak si ti, kteří se dostavili včas, mohli doplnit kulturní a antropologické vzdělání. Hoši to byli sympatičtí a bylo jasné, že si to u nás užívají. Díky!
Bez zbytečných prodlev se po skončení první grupy na podium dostavil Záviš. Byl cítit závan nostalgie – vzpomínek na undergroundovou atmosféru z konce minulého století. A sál se začal seriozně naplňovat.
Pódium bylo od samého začátku připraveno pro všechny účinkující tak, aby mohla vystoupení plynule navazovat. Co ale střeva nechtěla.. nástup oslavenců na scénu neočekávaně ovlivnila lidská potřeba. Dle její délky se dalo soudit, že zachvátila více než jen jednoho součástmena kapely, proto musel Pixies (Michal Pixa – kytara, zpěv) prohlášením “ještě chvilku strpeníčko, volové” uklidnit nedočkavce, což se týkalo do jednoho každého a každé z nás.
Pak už se rozjelo to, na co se nezapomíná – pořádná muzika, nabuzený dav s kruhem dravců pro pogo, hlášky anoncované skvěle nalazenými Visáči a sdílení pánských záchodků s odvážnými punk-vílami. Vystoupení také obohatil nový, nehybný člen kapely, zvaný Píčus, jehož socha byla odhalena v průběhu koncertu. Kdo neviděl, zkuste hádat, jak vypadal.
Jo mít tak kapelu ze samejch pankáčů.. parádní koncert stále nadmíru živých kluků, co se před 35-ti lety dali dokupy, aby nám změnili životy svými texty a hudbou, vyzařováním a lidským přístupem.
Čau volové!
