Oliver McGillick – pianista a zpěvák v jedné osobě představuje svůj počin ,,Smokers Die Young“. Mladý umělec inspirovaný hudebníky jako Glen Hansard, Duke Special či Patrik Wolf, prý pojal celé album tak, aby budilo zamyšlení a zaposlouchání se – nikoli však zabavení. Opravdu je tomu tak?
Deska ,,Smokers Die Young“ a její fyzické zpracování: Přebal CD je velmi elegantní a jednoduchý. Vůbec nevadí, že postrádá zbytečnosti jako jsou již tradiční texty písní a obrázky. V jednoduchosti je síla, hodnocení tudíž velmi kladné.
Co se obsahu týče: Produkoval, nahrával, mixoval nositel několika ocenění a v poslední době hodně aktivní muzikant a producent Boris Carlof. Při poslechu je jasně cítit, že do celkového soundu písní vložil i kus sebe. Svými nápady a umem přispěl i kytarista Meyla (Vypsaná fixa). Výsledkem je nosič devíti songů, nabitý velmi emotivní a melancholickou muzikou. Hned první skladba ,,Fortune Teller“ dokáže snadno pohltit do depresivních sfér, poletujících někde v hlubinách vesmíru, mezi životem a smrtí. Skladba ,,Smile“ možná smile na tváří nevykouzlí, ale dokáže vytrhnout z emocí, vzpomínek a promarněných životních šancí, čímž působí pozitivně a člověku v hlavě promítne pocit, že je na světě přece jen ještě něco krásného, pro co je dobré žít. V polovině bohužel deska začne nudit, a i přes zaposlouchání a zamyšlení se dojem unudění nezmění. Však jak je již psáno, záměrem desky není pobavit a proto i přes nezdravě velkou dávku emocí se očekávání nadmíru vyplnilo.
Pokud se rozhodnete desku koupit nebo stáhnout v elektronické podobě, doporučuji si vybrat tu správnou chvíli k poslechu a dopředu se na ní naladit. Zda-li pak máte špatnou náladu ,,Smokers Die Young“ vám ji rozhodně nezlepší. Avšak pokud se chcete nechat unášet psychedelickým a emotivním proudem, určitě si Olivera McGillicka nenechte ujít a poslechněte!
