Jak už jsme vás informovali, kapela The.Switch odpálila svoje turné. A ještě než se tak stalo, trochu jsme kluky vyzpovídali…
Zajímalo by mě, jak jste se dali dohromady, co byl prvotní impuls vytvořit kapelu. A nějaký ten pátek už hrajete, jaké byly vaše začátky?
Já jsem měl už druhým rokem svojí první vlastní kapelu, ale spoluhráči tou dobou končili gympl a rozutekli se po vysokých školách. Tou dobou akorát nabírala na síle nu-metal vlna a mě to hrozně moc ovlivnilo. Začal jsem s maximální možnou ambicí dávat dohromady novou kapelu a nabírat člena po členovi. Chtěl jsem ty nejlepší lidi, kteří tou dobou v Příbrami, městě, odkud všichni pocházíme, byli.
V současné době jste vzorem pro další kapely, jaký je to pocit, když se o tom dočtete, že vás za vzor považují nebo třeba přijdou pro radu, poslechnout si na váš koncert…
Tohle je snad to největší možné ocenění. Pro mě osobně to znamená mnohem více, než kdybychom si přečetli třeba pochvalnou recenzi na desku. Myslím, že to je ta nejvyšší možná meta… stát se inspirací pro ostatní a vytvořit vlastní rukopis a sound.
Hrajete crossover – který z těch všech žánrů, co zařazujete, je vám nejbližší nebo vás prostě nejvíc baví
Myslím, že vůbec nevnímáme v rámci naší tvorby jednotlivé žánry. Vlastně nad tím vůbec nepřemýšlíme. Co nám přijde pod ruku, to zapracujeme a pak ladíme skladbu jako celek, aby to nebyl moc velikej guláš. V dnešní době, kdy můžeš vše pohodlně aranžovat v počítači, je ta práce na formě skladby opravdu rychlá a pohodlná. Hodně mě baví velké kontrasty a pasáže, které jsou silně emotivní. Jsou nějaké hopsavé groovy riffy, při kterých fanoušci na koncertech skoro šílí a milují je, já si ale obvykle užiju spíš ty pomalejší a hodně procítěné pasáže. Samozřejmě velký vliv na to také má v jakém psychickém rozpoložení zrovna hrajeme.
Vaše texty jsou v češtině, nelákalo vás nebo nezkoušeli jste někdy zpívat anglicky? A s tím spojená další otázka – hra v zahraničí – ano, ne a proč
Zkoušeli. Na albu Beautiful je pár pokusů. My ale prostě neumíme tak dobře anglicky psát texty, ani je dobře zazpívat, tak jsme od toho upustili. Milujeme češtinu a rozhodli jsme se vyrazit na tuhle strastiplnou cestu, ze které se do angličtiny obvykle už nejde vrátit. Hodně nám skoro celou historii kapely pomáhal Jan Jareš, který je autorem většiny textů the.switch. Na poslední desce jsme spolupracovali s básníkem Tomášem Tajchnerem a hodně se báli, že ta změna textaře bude pro fanoušky i pro nás samotné příliš bolestivá. Tomáš na to šel ale velmi systematicky a s jeho prací jsme neuvěřitelně ztotožnění a věříme tomu, o čem zpíváme, právě tak, jako kdybychom to sami napsali.
Když jsme u těch textů – co vás vedlo k výměně jejich autora?
Honza Jareš nám jednoho dne zavolal, že cítí, že už nemá tolik inspirace a tolik vnitřního přetlaku, který ho vždy dovedl k novému textu. Že je navíc velmi zaměstnaný a přibyly mu navíc i rodinné aktivity, kterých dříve tolik neměl. A že sám cítí, že by náš vývoj mohl spíše brzdit a doporučil nám s maximální sebereflexí a láskou ke kapele the.switch, ať se pomalu poohlédnem po novém textaři.
Viděl jsem váš dokument o natáčení CD v USA. Proč jste si vybrali právě tohle studio, je něčím ojedinělé, bylo nějaké doporučení…A myslíte si, že česká studia nejsou na takové úrovni?
Nám ani tak moc nešlo o to studio, v Česku máme úžasná studia, která jsou vybavená právě tak, jako např. to naše zmiňované Robert Lang Studio v Seattlu. Chtěli jsme ale zkusit práci se zahraničním producentem, který má za sebou práci na albech, která milujeme. Doufali jsme, že se toho budeme moct hodně naučit, že si poslechneme spoustu zajímavostí z pozadí vzniku legendárních alb a získáme nové přátele v zemi, kde vzniká nejvíc hudby, kterou všichni milujeme. Byl to právě náš producent John Goodmanson, který nám doporučil Robert Lang Studio. Další výhodou tohohle studia byla i možnost bydlet přímo nad nahrávacími místnostmi ve stejné budově. Stali se z nás s Bobem (Robert Lang) skvělí přátelé. Myslím, že z dokumentu, který zmiňuješ, je to dost cítit.
Jste kapela, která „hraje pro zábavu“. Jestli to není tajné, co děláte v civilu? A nepřemýšleli jste někdy nad tím, že by vás ta zábava mohla profesionálně živit?
Nemyslím si, že by kdokoliv z nás měl za celou historii kapely ambici, dotáhnout the.switch na úroveň obživy. Stýkám se s velkým množstvím profesionálních muzikantů a vidím, jaké životy žijí a není to rozhodně cesta, kterou bych se chtěl vydávat. Ten tlak na výkon, kreativitu a neustálý progres je obrovský. Nedokázal bych si všechny ty aktivity kolem kapely zdaleka užít tak, jako teď, kdy je to pro nás fakt jen koníček nezatížený jakýmkoliv stresem, nebo lpěním. Pokud jde o náš pracovní život, já podnikám a spoluvlastním několik firem, vše v hudební oblasti. Booking agenturu, ticketing, zkušebny v Praze, hudební škola Artmaster Academy, vlastním Bandzone.cz ale třeba i moderuju na TV Óčko pořad kbba a pár dalších věcí. Zpěvák a basák udělali opravdu velmi dobrou kariéru v realitním byznyse a myslím, že jsou oba mimořádně spokojení. Kytarista TJ ted prochází reklamkama a agenturama a zabývá se hodně prací pro různé cool značky a s bubeníkem to máme teď trochu nejisté. S Pájou Němcem jsme se vzájemně dohodli, že to ukončíme a zaskakuje u nás teď výbornej Petr Hataš, jak to skončí ale zatím netušíme :D.
Jedete turné s kapelou Sunset Trail. Jak jste se dali dohromady?
Potkávali jsme se na různých žánrových akcích a pokaždé byli skvěle připravený, plný energie a totálně zaměřený na svůj set. Když jsem pak viděl, jak rostou a jak začínají cestovat po světě, držel jsem jim moc palce. Česká scéna potřebuje tyhle pionýry, kteří to prošlapávají pro ostatní. Jsou navíc dost silní na Moravě. Tak jsme je poptali, jestli by je to bavilo s námi jet, oni to nadšeně vzali a bylo dohodnuto.
Máte zkušenost jako support se známými světovými kapelami. Je někdo, s kým byste si ještě chtěli v budoucnu zahrát?
Máme jeden nesplněný sen a to jsou kalifornští DEFTONES. V posledních letech se tedy jejich hudba dost změnila a za sebe říkám, že už mě to vlastně ani tak moc neláká, ale pořád by to bylo pecka!
S KoRn jsme si zahráli, s Disturbed taky, se Skindred to bylo skvělý, jak říkáš, toho supportování bylo v minulosti docela dost. Moje osobní top dvě kapely, před kterými bych si přál zahrát jsou asi Bring me the Horizon a Thrice
Rozjíždíte nové turné, pozvěte nás a hlavně naše čtenáře na vaše koncerty
To co se děje teď na zastávkách BTFL15YRS TOUR je něco nepopsatelnýho. Brutální sound a energie těch starších skladeb se mísí s nostalgií a vzpomínkama fanoušků i nás samotných. Je to hodně emotivní, hodně syrový a zatím všude lidi byli jak smyslů zbavení. To se vždy okamžitě přenese na nás a je to takový davový šílenství. Ale krásný a uvolňující!
Co k tomu dodat? Vydejte se na The.Switch kamkoliv na jejich zastávce. Chybu rozhodně neuděláte!
