Na pražském festivalu Majáles zahrála, mimo jiných, i kapela Sto Zvířat. Pražský Majáles, stejně jako vystoupení „Zvířat“ byl nezapomenutelný. Po odehrání koncertu se nám podařilo odchytit frontmana Sto Zvířat, Honzu Kalinu. Zeptali jsme se ho, jak to tedy vypadá se Zvířaty a prozradil nám něco z historie i z blízké budoucnosti!
Brzy plánujete společných 20 let za Sto Zvířat, plánujete nějakou speciální akci k této události? No tyto narozeniny bychom si rádi oslavili takovým větším turné, které bude mít 20 možná 30 štací na místech, který máme opravdu rádi, budou to tedy velký kluby ve velkých městech. Vrcholem bude pražská Incheba Aréna 28. října, kde bychom to opravdu chtěli oslavit i s našima spřátelenejma partičkama. 20 let je vlastně hrozně dlouhá doba, takže opravdu chceme oslavit to, že jsme to všichni vydrželi. Podzim bude ukrutnej, ale moc se na to těšíme. Měly by vlastně zaznít i takový věci, který máme hodně rádi a který jsme během těch 20 let složili a trochu jsme na ně zapoměli, takže to bude takový oprašování.
Ty hraješ ve Zvířatech asi nejdéle. Myslíš, že se něco změnilo za těch 20 let? No to víš, že jo! Změnilo se všechno. Kromě mě, Jany a Tomáše na saxofon se změnili všichni kluci. Na začátku nás bylo 6, teď je nás 10. Přišla tam spousta mladých lidí, který výborně hrajou. Mě hodně baví taková ta definice kapely, kterou dávno řekl Petr Kalandra, že kapela musí mít srdce, mozek a ruce. To znamená, že tam máš hráče, který výborně hrajou, to jsou ty ruce, mozek kterej to všechno vymýšlí a potom to srdce, který všechny táhne a spojuje. To si myslím, že teď přesně máme a proto se nám asi i seksakramentsky daří. Je to pro nás super období.
Na co se těšíš na léto asi nejvíc? Každej z nás má nějaký ten festival oblíbený. Jestli můžu za sebe, tak je to Mighty Sounds. To je pro mě super setkání všech lidí, který mají rádi ska, reagge a rockabilly. Atmosféra vždy luxusní a nenapodobitelná. Takže 18. červenec v Táboře bude bomba. Pak mám taky hrozně rád Trutnov, který má zas takovou příchuť toho undergroundu, ke kterýmu jsme asi dlouho nepatřili. Teď se tam zas jakoby vracíme. Kdyby jsi se zeptal každého z kapely, tak každý má svůj oblíbený festival. Každopádně pro mě jsou tyhle dvě zastávky nejzásadnější.
Co momentálně vede za styl v kapele. Kdo co poslouchá? No, to je těžký, protože třeba náš trumpeťák hraje v pardubický filharmonii. Náš pianista je zas špičkovej varhanista. Neděláme si iluze, že ortodoxně posloucháme ska a reagge, mě to taky už moc nepumpuje. Mě osobně třeba v poslední době potěší úplně nejvíc Amy Winehouse. To je pro mě tak čistý, prázdný a průzračný, takže je to pro mě asi největší sranda, co jsem kdy slyšel. Vždycky když je mi smutno, tak si to pustím.
Na čem jsi jako mladej začínal? Co byl Váš vzor, když jste zakládali Sto Zvířat? No počkej, to bylo ještě před tím. Pro mě byly zásadní kapely Dead Kennedys, Talking heads a Police.
Jak to tedy všechno vzniklo, koho to byl nápad založit ska kapelu? Původně jsme právě vůbec ska kapelu nezakládali. My jsme tenkrát, v roce 1990 vůbec nevěděli, co to je ska. My jsme založili kapelu a Jakub Suchý, což byl syn Jiřího Suchýho ze Semaforu, kterej měl tenkrát jedinej přístup k nějakým videokazetám tak říkal:“ Hele chlapi, vy hrajete ska!“ a my na to: „To jako fáákt jo?“ A on nám teprve potom vysvětlil, co to vlastně hrajem. Dneska je tu ze SKA a reagge docela boom. Když se podíváš na každý gympl, tak tam najdeš alespoň dvě ska kapely. Tenkrát bylo ale hodně těžký prošlapávat tu cestu sněhem.
Zhruba před rokem jste vydali album „Postelový scény“, jak to s Vámi vypadá do budoucna? Na co se můžeme těšit? No plánujeme plánujeme. Máme už natočených takovejch 9 demo nahrávek. Rádi bychom vydali příští rok nový album. Úplně kašlem na nějaký Best Of, to nás vůbec nezajímá. Normálně skládáme dál. Takže příští rok bychom rádi vydali desku, možná natočili živák. Třebas právě v Incheba aréňě.
Obražíte hodně českých festivalů, můžeš nám prozradit, která je tvoje nejoblíbenější festivalová, česká kapela? No, tam je to dost těžký, protože nějaká kapela tě baví hudebně a jiná zas po tý lidský stránce. Mnohdy se to vůbec nemusí krejt, protože některý kapely hrajou dobře a jsou to parchanti, některý kapely zas naopak nehrajou tak dobře a jsou to skvělý lidi. Pro mě třeba, co splňuje obě relace, je třebas Vypsaná fiXa, Wohnout, Fast Food Orchestra, The Chancers, Prague Ska Conspiracy.
