Slunce, klobouky, drinky, výborné jídlo, pití a samozřejmě skvělá muzika. Takový byl Švihov – třetí zastávka festivalu HRADY CZ.
V 16 hodin se otvírají brány areálu a návštěvníci se pomalu schází. Z parkovišť u hradu a na nedaleké louce se táhnou zástupy lidí, obtěžkáni stany a velkými taškami, ale všichni s dobrou náladou. Počasí je nám víc než nakloněné. Víkend hlásí slunečno, občasné mraky přijdou vhod a lehký větřík je skvělý, když čas od času přinese vůni trdelníku, pečené klobásy a nebo – jak tomu bylo v případě sobotního vystoupení Tomáše Kluse – vonných tyčinek.
Celý páteční program odstartuje Smrtislav. Před podiem mnoho lidí nemá, každý se spíš rozkoukává a zkoumá terén, ale kluci jsou mladí, za pár let bude o místa vepředu jistě bitka.
Co se mi líbí, je přesně navazující harmonogram. Žádné zbytečné prodlevy. Smrtislav končí a za dozvuku potlesku už vedle začíná hrát Vypsaná fixa. Kapely se střídají, v zákulisí je to jako v mraveništi, přijíždí další muzikanti, vykládají, stavějí, zvučí.
O něco míň práce s technikou má Vladimir 518. Vystačí si s parťákem, mikrofonem a přívalem slov, na který reaguje většinou mladé publikum. Je zajímavé sledovat, jak se po celý festival mění složení lidí v prvních řadách. Někteří neváhají čekat na svou kapelu u bariér i celou hodinu.
Kapela, která mě mile překvapuje, je Visací zámek. Nejsem kovaný pankáč, vlastně nejsem vůbec žádný pankáč, ale Visáči mají prostě něco, co se mi líbí. Je to švih, vtip, akce a skvělá energie. A tak i když nemám číro, prostě se tak nějak poddávám davu a škubu s sebou do rytmu. Navíc písnička Známka punku mi navozuje jednu příjemnou vzpomínku a tím pádem i úsměv na tváři.
Vyhlášení karnevalových masek už je na HRADECH CZ tradicí. Ani na Švihově není o originalitu nouze. Na podiu se schází jak samostatné převleky, tak celé pohádkové a historické rodiny či výjevy. Podle předpokladu se do čela hodnocení dere Střihoruký Edward, má na to právo, je skvělý. Když jsem se ptala, jak chodí na záchod, chtěl mi to ukázat. Ale nenašla jsem v sobě dost odvahy jít s ním až na Toiky, kterých – jen tak mimochodem – bylo dostatečné množství. Za mě ale vítězí převlek Axla Rose, který přišel v naprosté harmonii se Slashem a to je obrázek, který jsem chtěla vidět.
Po karnevalovém reji následuje zklidnění, na stagi Jack Daniel´s už je připraven Richard Müller se svou kapelou. Ač jsem velikou příznivkyní tohoto zpěváka, klid, který přišel, je až moc velký. Richard dává své hity, soustředí se většinou na ty pomalé, komornější. Sóla na kytaru a harmoniku jsou muzikantsky výborná, ale… Na rozjeté fanoušky fesťáku, a vlastně i na mě, dost dlouhá. Zhruba od poloviny vystoupení si lidi volají o hit Po schodoch, který by je trochu dostal do varu. Ten sice během vystoupení nezazní, zato píseň Štěstí je krásná věc už zpívají všichni a odměňují Müllera dlouhým potleskem.
Přebíhám vedle na Rybičky 48, a už z dálky vidím pásku, která zakazuje vstup pod podium. Původně hledám na zemi obrys mrtvoly, ale velmi brzy si všimnu trubek a dost velkého stolku pyrotechnika. Takže je mi jasné, že nám Rybičky pořádně zatopí. A to se v chladném večeru hodí. Vyletěly první ohně a show začíná. Všichni návštěvníci areálu, kteří tam nestáli minimálně hodinu předem, se nahrnuli před podium a lidí je opravdu slušná hromada. Milé překvápko večera je vystoupení Pekaře, který si s kapelou střihne hned dvě písničky a kromě ohňů přitápí pod kotel i Jimmy Vošoust, další a poslední posila. Celá hodina je nabitá největšími hity kapely a to by to nebyly Rybičky 48, kdyby se na závěr nepokusili slíbit, že už nebudou pít.
Večer uzavírají Horkýže Slíže a mě je naprosto jasné, že nejen refrén, ale i celý příští den, bude „silný jak hovado“.
