Když chvíli před půl 12 vstupuju do areálu, už to tam vypadá jak na Copacabaně. Sluníčko praží ze všech sil, lidé svlékají svoje svršky, někteří i spodky, ale to úplně vidět nechcete a v obležení jsou stánky hlavně s pivem a ledovou tříští. Místo s nejlepším zvukem, které jsem si včera našla, se momentálně nachází mezi dekou s červenými kostkami a zelenou rybářskou židlí. Po půlhodině už je beznadějné toto místo najít, protože počet kostkovaných dek a rybářských židlí se asi tak stonásobně rozmnožil.
Do parného počasí vstupuje na scénu Xindl X, lidé se nechávají zlákat a opouští své deky. Rázem se ocitáme Na vodě, dáváme si džus do vodky s Popelkou a mažeme si perutě.
Vedle se chystají No Name a teď mi odpusťe, mluvím sama za sebe, pro mě je jejich vystoupení jedním z Top (když vezmu v úvahu fakt, že moje Topka obsahuje asi osm kapel). Chytlavá muzika, přesně zapadající do konceptu příjemného, pohodového letního fesťáku, neskutečný sympaťák Igor Timko a vlastně celá kapela, ze které máte pocit, že je baví pro vás hrát. Do svého setlistu zařazují songy, které i absolutní neznalec této kapely musel alespoň jednou slyšet v rádiu. Před koncem vystoupení se snáší z nebe osvěžení. Kdepak, déšť by z vymetené oblohy nespadl, ale hasiči přistavili auto a stříkačkou kropí vyprahlá těla. Až po bližším prozkoumání jsem si všimla, že nahoře na střeše pomáhá Majk Spirit. A kdo z nás může říct, že byl postříkaný právě Majkem Spiritem. No teď už úplně každý, kdo byl na Švihově.
Majk se dostatečně vyřádil při ochlazování davu a vrhá se po No Name na vedlejší stage. Jak už jsem zmínila v reportáži z pátku, věkový průměr fanynek klesá o pár procent, ovšem na intenzitě pískání, křičení, zpívání a mávání rukou to absolutně neubírá.
Využívám chvíle v zákulisí, ke svému vystoupení se za zvuku kapely Sto zvířat sjíždí Arakain a všemi očekávaná Lucie Bílá. Natěšení na Zlatou Slavici nejsou jen fanoušci, ale i kolegové – muzikanti využívají její přítomnosti k tomu prohodit pár slov nebo si udělat fotku.
Asi nejočekávanější koncert dnešního dne začíná. Volume jde na max a na podium přichází Arakain s Honzou Toužimským. Přiznám se bez mučení, že kombinace charismatického chlapa s takovýmhle hlasem je vražedná. Honza dává dva songy a pak už vítá na podiu Lucii Bílou. V této metalové poloze Lucii neznám. Ale naprosto ji sedí. Je to majitelka tolika různých hlasových poloh a se všemi si dokáže výborně poradit. Celý areál je na nohou. Jak to zní vzadu, nevím. Mám to z první ruky a první bedny, přesto mě něco nutí zůstávat dál co nejblíž a všechno vidět pěkně zepředu. Lucie Bílá se na Švihově nepředvedla jen jako majitelka obrovského hlasu, ale i jako vlídný a milý člověk. Hned po skončení vystoupení na ni vzadu čekají zástupy fanoušků se žádostí o fotku, podpis, o pozornost. Lucie si dává sotva pár minut na oddech a se všemi trpělivě selfíčkuje, promlouvá, podává si ruce. Nikoho neodbyde, na každého si najde chvilku.
Kapela Portless, která už je připravená, nemá lehký úkol, musí si celý areál stáhnout zase na svou stranu.Zvládne to poměrně dobře, prázdno před sebou rozhodně nemá, i když spousta lidí zase vyhledává chladné občerstvení.
Dalším příjemným překvapením je ryze dívčí The Agony. Čtyři mladé a pěkné slečny hrající vlastní tvorbu v žánru hard rocku, to není úplně běžná kombinace. Za pár let se řady jejich fanoušků určitě mnohonásobně rozrostou.
Vystoupení Anny K mě chytne za srdce. Anička je obrovský životní bojovník a bojovala i ve Švihově. S technikou. Nejprve prasklá struna kytaristy, potom odposlechy a nakonec vysílačka. Ale všechny situace zvládala s humorem, lehkou improvizací a bylo to moc milé vystoupení. Představila hlavně svou novou desku Světlo a z jejího zpěvu šel častokrát mráz po zádech, u spousty písní se zdálo, jako by zpívala „tam nahoru“. Aničko, určitě nebudu lhát když řeknu, že ti za celou redakci držíme palce!
Slunce se naklonilo k západu a ke svému konci se pomalu naklonil i celý festival. Po kapele Mandrage se slova, nebo spíš mikrofonu, ujal Tomáš Klus, který se stal oříškem pro jeho security. Svými nekontrolovatelnými výlety mezi lidi mu nejednou připravil horkou chvilku. A jeho staré písně v nových aranžích a schopnost naprosté improvizace jsem zase ocenila já.
Klobouk dolů před kapelou Wohnout. Vystoupit na podium po páteční autonehodě a bez frontmana a kytaristy zároveň, to chce slušnou dávku odvahy. Ale prali se s tím kluci výborně. Fanoušci jim pomáhali zpívat a když už to vypadalo, že se vystoupení trochu posadí na zadek, vtrhli na podium úplně nečekaně Jirka Macháček, Tomáš Klus a Anna K a v jedné písni kluky podpořili. Tak neuvěřitelným způsobem, že sami Wohnouti z toho byli v šoku. Atmosféra byla zpátky a bylo to úžasné gesto podpory a zároveň pozdrav pro Matěje Homolu.
Festival HRADY CZ uzavřela kapela Mig 21, jedna z mých oblíbených. Takže teď už jen „popoplujem“ na další hrad, další víkend, tentokrát na Rožmberk nad Vltavou…
