Česko-slovenské společné tour Souboj rebelů 2018 kapel Tublatanka a Citron zavítalo v pátek 20.dubna do Plzně. A „boj“ to byl na té nejvyšší hard and heavy úrovni.
Hala Lokomotiva přivítala fanoušky obou kapel krátce po sedmé hodině a už s předstihem bylo možné vidět shluky lidí valící se ze všech stran. Mnozí ještě dávali přednost venkovnímu teplu, díky krásnému počasí se před halou dalo ještě popíjet a vychutnat si poslední chvilky klidu. Cédéčko s písněmi obou kapel, které jsme dostali u vstupu bylo velmi příjemným bonusem.
My jsme se ale rozhodli zabrat ta nejlepší místa vepředu a prostě si tu hodinku na místě odstát. Což se neukázalo jako moc šťastná volba, protože jsme se na 5 hodin ocitli bez pití (neboť kdo odchází, holt místo ztrácí).
Krátce po osmé hodině odstartovala Souboj slovenská kapela Tublatanka. Byla pro mě příjemným překvapením, znám ji z doby, kdy se její hvězda teprve šplhala vzhůru a tak mě nové aranže některých písní nadchly.
Playlist byl složený z největších hitů kapely, docela pochopitelné a správné rozhodnutí, takže nikdo nebyl ochuzen o songy jako Žeravé znamenie osudu, Loď do neznáma, Skúsime to cez vesmír, Šlabikár ( i Šlabikár 4), Dnes mám rande so svojím mestom – ve kterém hrál Maťo (jak jinak) na klávesy a samozřejmě Pravda víťazí. Touto písní svoji show kapela zakončila.
Tublatanka zavzpomínala i na svého zesnulého bubeníka a do všech přítomných nalil basák Peter skvělé sólo, které od něj postupně převzal bicmen Juraj a rozpumpoval halu bubenickou smrští.
I když jsem si koncert slovenské kapely fakt užíval, občas se mi zdálo, jako by byla stage pro tři členy dost velká. Akce muzikantů sice nechyběla, Maťo i Peter se ji snažili svými otočkami a pobíháním zaplnit, ale někdy to bylo trochu málo. Ale jinak za mě – palec nahoru!
Po krátké přestavbě jsem s napětím očekával příchod Citronu s Láďou Křížkem. Na adresu této kapely bylo už napsáno hodně a na různých místech, ale přiznám se, těšil jsem se.
Citron začal plnit moje očekávání hned prvním songem, kapela si přivezla vynikající support v podobě violoncellového kvarteta Arrhytmia. Ale jak koncert postupoval, začínal jsem se cítit dost rozporuplně. Přijel jsem pro nálož metalu a místo toho dostávaly velký prostor pomalé balady. Které ovšem zpívala spolu s Láďou celá hala a jak sám říkal – „…je tady hodně rebelek, tak to je pro ně…„. Zklamání to nebylo, pomalé písně do rozjeté haly patří, jen jsem to asi nečekal.
Pro dámy nebyly jen balady, ale především také pohled na Pavla Hanuse. Zaparkoval se k mikrofonu přímo naproti mojí manželce a jak sama řekla, „…je to ten nejvlasatější a nejsvalnatější kytarista, co připomíná dětenického rytíře bez trička…“ Takže s jeho show a výkonem jsem nebyl spokojen jen já, ale i ona (a těžko říct, co v tu chvíli hodnotila…).
Jedna z těch hlavních rebelek se objevila za chvilku na pódiu – stále krásně vypadající Tanja se skvělým hlasem. Za večer dala s Láďou několik duetů, ale dostala prostor i pro svá sóla.
Stejně jako Tublatanka, nakrmila kapela Citron plzeňskou halu svými největšími hity např. V řetězech spoutaní, Píseň ztracených, Zahradní slavnost, Schoulená, Na křídlech andělů, Radegast a Vzpomínka.
V některých písních byl asi zvukař zbytečně moc kreativní, když se pokoušel při opakovaných částech písně vytvořit na hlasech „ozvěny“, ale jinak bylo všem výborně rozumět a metalové feelingy, na které jsem se těšil, vyzněly v plné parádě. Jen Láďa ke svému vystoupení přistupoval až přespříliš skromně, vyskytoval se skoro celou dobu v zadní části podia a na stranu, kde jsem stál, prakticky vůbec nepřišel.
Na úplný závěr zazněla společná píseň obou kapel Silní a nezlomní a Souboj rebelů pro plzeňáky skončil. Já mám z dnešního večera svého vítěze. A vy?
