V pátek 21.října odstarovala kapela Tublatanka turné po českých městech. První zastávkou bylo KC Jitka v Jindřichově Hradci.
Kapela nastoupila před fanoušky krátce po osmé hodině večerní bez zbytečného intra a hned od prvních tónů bylo jasné, že tento večer bude stát za to.Před plným kulturním centrem kluci rozjeli svou show hned od začátku. Staré hitovky se střídaly s písněmi z nejnovějšho alba a rozezpívaly komplet celý sál. Šlabikár, Kúpim si kilo lásky, Skúsime to cez vesmír, Mój starý dobrý kabát, Loď do neznáma – nebyl snad nikdo, kdo by je neznal a koho by tyto hity nechaly klidně stát. Zpěvák Maťo Ďurinda několikrát během večera vzpomněl na svého zemřelého kamaráda a bývalého bubeníka kapely Juraje Černého, kterému jeho životní světlo zhaslo v únoru letošního roku. Písní Svet v ohrození upozornil na teroristické hrozby a pro všechny ženy samozřejmě nemohla chybět píseň Matka.
Někteří jazykové tvrdí, že Tublatanka už není to, co bývala. Za mě to tedy rozhodně není pravda. Na klukách jako by se zub času vůbec nepodepsal. Show, kterou hlavně Maťo na podiu předváděl, klidně mohla konkurovat kapelám o dost mladším. Pobíhal po stagi, přibližoval se k divákům na dosah ruky a předváděl výborná kytarová sóla. Jeho hlas zní pořád svěže a vysoké, metalové feelingy dával naprosto bez problémů, že v určitých chvílích šel mráz po zádech a někdy jsem měla i pocit, že je takovému hlasu kulturní centrum malé. Pozadu nezůstával ani basák Juraj Topor, chvílemi si s Ďurindou měnili místa, otáčel se se svou basou dokolečka a skvěle přitvrzoval rytmus bicmenovi Peteru Schlosserovi.
Přibližně ve dvou třetinách koncertu se kapela přesunula doprostřed podia na barové stoličky a pár písní jsme mohli slyšet akusticky. Bylo celkem zvláštní slyšet jindy nadupanou Tublatanku hrát unplugged, přesto to bylo velmi milé a příjemné. A hlavně jsem konečně mohla vidět bubeníka, jindy schovaného za spoustou činelů. Po klidnější části přišel ten pravý čas na to, aby se kapela představila. Se svým výstupem začal jako první basák Juraj. Na stagi zcela osaměl, přesto jsem měla pocit, že hraje alespoň pět muzikantů. Na svou basu předvedl neuvěřitelné sólo, při kterém vystřídal snad všechny možné i nemožné techniky, které existují. Hrál střídavě pravou i levou rukou, oběma dohromady, prsty i palcem, na všech částech svého nástroje, aby se k němu na konci připojil bubeník Peter a do basy mu natloukl paličkami. Potom ho na pódiu vystřídal a předvedl svou show zase on. Z klidnějšího rytmu se vygradoval k dvojšlapce, aby v neskutečném tempu roztepal srdce každého fanouška a komplet celou svou bicí sestavu.
Koncert vygradoval písní Pravda víťazí, neoficiální hymnou sametové revoluce. Potlesk a pískot lidí nebral konce, kapele přišel popřát sám pořadatel akce pan Pecka a předal jim ke kristovým narozeninám velkou lahev. Fanoušci si kapelu vykřičeli na přídavek a nebylo jím nic jiného než píseň Žeravé znamenie osudu, při které na podiu zářily jen umělé ohně a Maťova osvětlená kytara.
Kapela Tublatanka se svým „Tour 33 Rockov“ ještě několikrát v Čechách vystoupí. Pokud o tomto koncertu jen trochu přemýšlíte, rozhodně neváhejte, nebudete litovat!
