foto: Tomáš Černý
Psala mi Monika, vy ji asi neznáte, ale to je fuk. Psala mi, ať zas naťukám pár písmenek. Jenže je jaro, ve vzduchu je cejtit úplně všechno, jen ne, o čem bych měl napsat. Kámoška Bára, tu taky neznáte, mi psala, že mám napsat, jak jsem zamilovanej. Jenže já nejsem zamilovanej, jsem na to starej a je jaro. Až budu, napíšu o tom. Jako o tom, že budu zamilovanej, rozumíme si doufám..
Můžu Vám napsat o tom, že ležim v severních Čechách na hotelu a přemejšlim, o čem Vám napsat. Takže jsem Vám o tom teď napsal, že tu ležim, a zas nemám co psát. Piju tmavou americkou limonádu, přikusuju čokololádu a občas to proložim cigaretou. Si říkám, že to je pro Vás důležitý vědět, z hlediska vývoje děje tohoto příběhu. Teda děje. Ono to možná je lyrika, takže to děj nemá, co? Letěla muška, potkala pavouka. Ne, potkala pavučinu! Zamotala se do ní, jako já do tohodle psaní, když v tu přišel velkej nohatej pavouk a sežral ji. Svině! Ta muška. Tak, už je to epika a teď se vraťme k tomu ději. Proč je ta muška svině? No protože nebyla jedlá, pavouk se otrávil a umřel! Umřel na mušku, to je taková nová nemoc, právě jsem ji vymyslel. Takže lidi, prosim vás, netrhejte ze stromů jedovatý mušky, za prvý tím týráte zvířata, za druhý tím podporujete pavouky a za třetí můžete umřít!
Ta Bára, to je kámoška z Plzně. Celá republika si dělá srandu, že Plzeňácí říkaj „ze z Plzně„, to ale není pravda. Japato? Nevim. A tahle Bára ze z Plzně mi říkala, že neví. Co neví? No o čem mám napsat tenhle blog. Tak si tak říkám, že napíšu blog o tom, že nevim, o čem ho mám napsat.
Ale teď, když se blížim k závěru, si říkám, jestli by nebylo lepší nenapsat nic. No jo nic, ale to je tuze filozofická otázka. Co je to, takový „nic“. A já jsem na to přišel. Tohle je nic. V podstatě jsem nic nenapsal, přesto tu něco je napsaný. A to je přesně ta nesmyslnost pojmu „nic“.
Takže se mějte fajn a jelikož čokoláda došla, dám si retko mezi rty a popřeju Vám dobrou nic.
Pišto
