foto: Pišto
Vedu si takovej seznam, kde mám napsaný všechny kytary, co jsem kdy měl. Bylo jich pár desítek, ale s některejma jsem toho hodně prožil a tak si říkám, proč o těch pár, co mi zůstaly v srdci, nenapsat pár řádků.
Moje první byla Aria Stratocaster v dvoutónovym sunburstu. Dnes bych si o ni neopřel ani vidle, kdybych nějaký měl, ale tenkrát jsem ji miloval. Půjčil mi na ni tehdejší bubeník tehdejší kapelky. Dvakrát jsem ji rozmlátil o pódium, podruhé to pro ni bylo osudné. Ale dodnes mám její pozůstatky v předsíni na zdi.
Její nástupkyně byla láska, která se mě drží už přes 10 let. Telecaster. Tenkrát černej Squier Fat Telecaster, na kterej jsem chodil slintat půl roku do výlohy v Lucerně. Někdy v tý době vzniklo to, že jsem se přestal přizpůsobovat kytaře, ale ona musí mně. Designově, uživatelsky. Ač tahle kytara skončila v prackách Greena z The Fialky, dlouhý léta to byla moje jednička.
Pak jsem vystřídal pár jinejch „telat“, až jsem se ustálil na dvou. Červenej Fokus, kterej jsem pořídil na mnoho částí a vlastně si ho postavil znova sám. Mám ho dodnes a je to moje služebně nejstarší hratelná kejtra. Ten druhej kousek byl můj první vopravdickej Fender! Odpověděl jsem na inzerát, sednul do svý Fiesty Mk. II r.v. 1987 a s děravou podlahou, jak Fred Flinstone, dojel do Litomyšle pro ten „emerickej“ zázrak. Teda, mexickej. Každopádně to byla skvělá kytara, do studia, na pódium, paráda! Až jsem jednou jel ze zkušebny… teda, vlastně z hospody po zkoušce a nechal ji ve vlaku. Rok jsem ji sháněl a když jsem to vzdal, kamarád ji našel na bazaru. Dotyčnej, co ji prodával, ji koupil v bazaru v Brně za bůra. Za bůra?! Chápete to?! Každopádně tenhle frajer mi ji za toho bůra zas přenechal, díky mu!! Krátce poté se na ni natočila valná většina kytar na naší čtvrtý desce, ač jsem tenkrát na pódiích střídal dva kousky Gibson SG. Ale o tom za chvíli. Ještě musím dodat, že tuhle skvělou kytaru už nemám, protože jsem pro ni neměl uplatnění a šla do světa někam k Šumperku.
Někdy v roce 2009 jsem vyzkoušel všechno možný, hlavně Gibson Les Paul, spousta kusů, ale žádnej se u mě moc neohřál, až na Custom Black Beauty, ale to je kytara do vitríny, ne na pódium. Každopádně tahle etapa pro mě znamenala dost, protože mě bavilo hrát na Gibsony, ale hledal jsem tu pravou, která mi padne do ruky.
SG, neboli Solid Guitar, jak ji nazval její konstruktér – pan Les Paul (vlastním jménem Lester William Polsfuss) se mi nikdy nelíbila. Je to prostě hnusná kytara. Pak jednou náš ex kytarista Mejdlo jednu prodával a já ji jen tak z prdele koupil. A zas prodal. Až jsem šel jednou do Music City a zamiloval jsem se. Ano, do tý samý, jen ne do řady Special, ale Standard. Takže jsem vyndal dva doklady totožnosti, 3 litry jim tam nechal na pultě a za 10 měsíců mi říkala „pane“! ☺ Byla to okamžitá láska, taková ta, o který sníte celej život, dokonalý splynutí, dokonalý všechno! Ale když mi praskla struna, neměl jsem na pódiu náhradní, ve stojanu byl vždy připravenej Les Paul, kterej hrál jinak a prostě to byla jen „špatná milenka“ v porovnání s SG. Takže bylo na čase pořídit druhý SG. Volba padla na nejhnusnější třísnímačovou Special Verzi v bílý barvě. Celou jsem ji překopal a rázem jsem měl ty dokonalý lásky dvě a většinou se nemoh rozhodnout, kterou ten daný den budu ohrabávat ☺.
Ale každá láska jednou končí a eSGéčka mě omrzely. I když ne úplně, až mě omrzí to, na co hraju teď, přijde zas jejich doba a to uvidíte, kolik takový vyschlý papriky ještě udělaj parády!
Ještě jsem zapomněl na jednu velmi zásadní. Chtěl jsem si vyrobit kytaru sám, jen svejma „goldnčekhendr“. A tak jsem si ji vyrobil. Použita byla ke dvoum zásadním účelům, hraju na ni v klipu na Pornostár a jinak mi visí doma na záchodě (ta kytara) a říkám ji „kytara k hovnu“. Jednou na ni napíšu (s)hit.
Fender Deluxe Telecaster, aneb návrat k prvním láskám. To jdu takhle do Music City (ano, chodím tam často, někdo chodí do bordelu, já tam) a tam je ty vole dokonalost! US Deluxe Telecaster Olympic Pearl! Sice skoro za 8 Masaryků, ale co, když musíš, tak musíš! Ale ač byla krásná a všechno, asi jsem ji nemiloval, takže jsem ji prodal. Má ji doma na věšáku nějakej Honza Štrup a společně čekaj, až je někdo vytáhne na pódium. Ale tahle kytara byla zásadní mezikrok v návratu k Telecasterům. Když pak navíc vidíte, jak se dva vaši oblíbení kytaristi Josh Farro a Chris Shiflett mazlí s Telátkem, je jasno. Silné citové pouto ke kytaře Fender´72 Deluxe Telecaster je na světě a během měsíce jsem dva pořídil. Hnusnej červenej perleťověj a bílej signature přímo pana Shifletta. A je to rok a furt s nima zažívám krásný intimní momenty, jen já a ony dvě! ☺ A doufám, že to tak ještě nějakou dobu bude, protože můj novej kytarovej kamarád „Láska“ je stejnej magor jako já a za ty dva měsíce, co se stal naším kytaristou, už si pořídil asi tři kytary a do jedný jsem se mu zakoukal a asi mu ji chci přebrat, ale psssst ☺.
A pokud kytarám nerozumíte a vůbec netušíte, o čem jsem tady vlastně trousil písmenka, vězte, že s těma ženskejma je to úplně stejný a názvy kytar si můžete nahradit dívčími jmény..
Pišto
