Rád bych v dnešním psaní navázal na Kubu Rybu, kterej Vám posledně vyprávěl, co tak dělá muzikant cestou na koncert, kolem koncertu a než usne. Ale jak člen kapely (bojím se použít slovo hudebník, muzikant apod.) spí? A kdy spí? Jak u toho vypadá? No nic moc! ☺ Rozebereme si pár variant..
1) Po koncertě se spí na hotelu: Většina kapely se chce po koncertě zničit vším možným, zpívající členové v hloubi vědí, že by neměli, aby mohli druhej den obluzovat fanoušky svým hlasem, řidič chce ihned na hotel a tam si dát svoji lahvinku. Poté se odpadává, pokud stále nejste nabití energií, kterou vám koncert dal a dovolí vám usnout. Snaha spát trvá většinou kolem 4 hodin, než je v pokoji takovej smrad, že stejně nejde spát a navíc je potřeba zvednout kotvy a jet na další štaci. Většina lidoopů má tendenci se osprchovat, což podle mě není touha po čistotě, ale snaha zbavit se ranní erekce, se kterou všichni pobíhaj po pokoji, nebo po hotelu. Většinou naštěstí alespoň v trenkách. Speciální případ je pak společné sprchování některých členů souborů, ale o tom snad radši příště, nebo nikdy ☺
2) Po koncertě se jede domů: Zde je problematika ta, že všichni se chtějí zničit hned po koncertě, proto kapely potřebují řidiče, přestože jsou všichni nejlepší řidiči starších typů Škodovek. Řidič pak vyhazuje doma trosky, které často netrefí od auta do vchodu domu. Se spaním je to taky těžký, kdo není na hadry, dolikviduje se doma, kultura spánku je podobná, jako na hotelu, usíná se za světla, spí se krátce, ale pořád máte postel a peřinu. Ráno se zbavujete erekce buď s přítelkyní, nebo smrdíte a musíte se jít osprchovat. Pokud nemáte přítelkyni, či jiný typ milenky v posteli, musíte se jít taky osprchovat.
3) Mezikoncertním spánkem v posteli toho moc nenaspíte, takže ta nejzásadnější část odpočinku nastává v dodávce. Obdivuju, v jakých polohách dokáže člověk nechat regenerovat svou mysl a tělo a zároveň to nechápu. Pomiňme klasiku, že kytarista spí na rameni zvukaře, zvukař na ruční brzdě, kam ho odhodil řidič ze svýho ramene, nebo že všichni spěj na bubeníkovi, protože je to naše roztomilý kuřátko. Víc mě baví geometrie těl. Říká se, že člověk si neolízne loket. Pche, kdo to tvrdí, ať okoukne spící muzikanty v autě! ☺ Speciální disciplínou je pak poloha „tělo jakkoliv, hlavně ne na zadku, nohy co nejvejš„. Ne. není to žádná homo poloha, ale z toho věčnýho sezení na prdeli ji prostě musíte nechat odpočinout. Ty nohy, to ale nechápu, přitom to dělám taky. Občas mi to připadá jako soutěž, kdo dá nohy vejš ke stropu. Prostě je někam dáte, nikdo asi ani nechápe, jak tam držej, jestli silou vůle, dostatečnou třecí silou mezi sloupkem a patou, nebo prostě jen myšlenkou ve snu na to, jak ráno půjdete do sprchy a budete myslet na nohy zdvihnuté a pokud možno roztáhnuté.. Asi u nás navrhnu, dělat v autě rysky, kdo dal nohy nejvejš, jako když nás naše maminky stavěly k futrům a dělaly čárky se slovy: „Ty jsi zase vyrost Honzíííkůůů!“
Pišto
