Pokud jste se po zimě potřebovali nabít neomezeným přílivem štěstí a pozitivna tak koncert The Show – A tribute to ABBA nesmělo ve vašem jarním plánu chybět. Ti co seděli, tak jen proto, že už si neměli kam stoupnout a tancovat.
Až na menší fronty u občerstvení, s čímž se ale na velkým koncertech musí počítat, nemám koncertu naprosto co vytknout. Ač začali pozvolna, na opravdovou show jsme nemuseli douho čekat. Už třetí písnička byla Money Money, takže si jistě dokážete představit, jak to některé tanečníky nebo skrblíky zvedlo ze židle. Hned po ní následovala Chiquitita a mně se při ní zalily oči slzami spokojenosti. Zkrátka a dobře už jasně vím, proč byla ABBA několik desítek let na špici popového žebříčku.
Velkou část koncertu mi po těle pobíhala husí kůže z toho autentického prožitku dokonale ladících tónů a výmluvného zpěvu. V každém textu je velký potenciál a spousta pravdy, což vám s city doslova zacloumá. Sic jsem na světe teprve čtvrt století, ale připadá mi, že tahle hudba ze 70.let mi proudí v žilách. Troufám si tvrdit, že jsem byla jeden z nejmladších účastníku, pokud pominu rodiče, kteří nesehnali pro své základní školou povinné ratolesti hlídání. Ale i s těmi to šilo a skákaly hned po pódiem už od začátku celé show.
Nezaznamenala jsem žádnou chybějící pecku, kterou by nezahráli. Takže si jistě každý vychutnal tu svou oblíbenou a upřímně musím říct, že žádná z písniček neměla chybu. Na začátku stálo a vlnilo se v zadní části pouze pár odvážlivců, ale pak to myslím si nedalo ani jednomu velkému i malému srdcaři a nohy ho samy vytáhly ze židle k tančícímu hloučku, jež bylo po Tipsport Aréně spousta.
Nechtěla jsem aby tahle The Show někdy skončila, ale s malou přestávkou hráli dvě hodiny jistě. Dokázala bych na tenhle koncert chodit každý měsíc a myslím že bych se nenabažila.
