foto: Marek Kubáček
Léto je pro mě charakterizováno 3 slovy a to konkrétně slovy vedro, pivo a fesťáky. To první se dá přežít, pokud máme dostatek toho druhého. A to třetí tak nějak spojuje obě předchozí.
Jako každý „muzikant“ i já se těším na festivaly a na jejich odlišnou atmosféru oproti klubové scéně. Je ale jedna věc, nad kterou přemýšlím pokaždé, když jedu na fesťák a venku je 30 stupňů ve stínu.
Představte si, že sedíte v dodávce, která je sice vybavena historickou klimatizací, ale zjevně ani ta nezabrání tomu, že si každých deset minut připadáte na hranici kolapsu. Pot z vás teče v hektolitrech a vy se modlíte, aby každých pět kilometrů byla benzínka s klimatizací.
Když dojedete v té staré rakvi na čtyřech kolech konečně na druhou stranu republiky, říkáte si, že už vás nic horšího, než byla ta jízda v autě, potkat nemůže. Opak je pravdou. Nastává moment, kdy jako každý správný hudebník musíte dodržet svou image. A tak vytahuju perfektně vyžehlené, úzké a hlavně dlouhé kalhoty. Nedovedete si představit, co to je za problém se do nich nasoukat. Opravdu bych někdy celé svojí kapele (včetně mě) dal za ten nápad, že budeme každý koncert hrát v barevných kalhotách, pořádných pár facek. Ty kalhoty jsou doslova a do písmene teplé, a to myslím v obou dvou používaných významech tohoto slova.
Kalhoty jsou oblečené. Žádná komplikace by tedy už neměla nastat. Přesto se čas od času (a na můj vkus až moc často) objeví taková třešnička na dortu. Vylezu na stage a slunce mi paří přímo do obličeje, takže už během první písničky mě v očích pálí pot, během druhé už vypadám, jako bych vylezl z bazénu a během třetí už počítám vteřiny, kdy nadobro oslepnu a složím se k zemi. K tomu lidi chlemtají pivo a zírají na vás, jakoby ani nechápali, o co se tam na tom pódiu snažíte. Proto když scházím po naprosto heroickém čtyřicetiminutovém výkonu z pódia, tak si někdy říkám:
Neměly by se fesťáky pořádat v zimě?
Filip (Exots)
