To počasí si dělá evidentně legraci. Člověk neví, co si má obléknout…
Chvilku svítí sluníčko, chvilku prší. Jen co okolo půl dvanácté přicházím do areálu, už hraje Nádech a okamžitě probere každého, kdo se rozespale pohyboval po areálu. Začalo pálit sluníčko a přítomní tak dbali na dodržování pitného režimu. Super věc v tomhle pařáku jsou vany, do kterých si mohou návštěvníci lehnout. A kdybych neměla těch pár kilo navíc, tak si tam lehnu taky. Raději jdu ale k E2 stage, kde hrají Jaksi Taksi. Tam je už tou dobou dav fanoušků, kteří paří na jejich nejznámější hity. Snídám vafle, které mi málem přistály na triku, to když okolo mě proletěl dav fanynek mířící ke Xanadu stage. A hned vím proč. Pavel Calta. Tak si ho jdu poslechnout, abych o něco nepřišla… Co mě naprosto odzbrojilo, byla písnička Mami, při ní mi ukápla i slza a co jsem koukala tak nejen mě. Jdu se podívat na druhou stage, kde se připravuje kapela, která je na scéně už taky nějaký ten pátek. No, přesněji, loni oslavili pětadvacet let. Hlavně to je kapela, která mi pokaždé dobije baterky. Asi nejznámější česká SKApela, 100 zvířat. Náladu mi zvedne hned první písnička Nejkratší cesta.
Zase mě dohání hlad. Co se občerstvení týká, je tu z čeho vybírat. Usedám do unplugged stánku, kde hraje Marek Ztracený. Je tu hlava na hlavě a přítomní zpívají společně s ním. Ulehám do odpočívacího pytle a poslouchám slovenku Kristinu. Abych si trochu odpočala od hudby, jdu si poslechnout autorské čtení Michala Viewegha. Naprosto mě odzbrojil svým hlasem. Maximálně upoutal mojí pozornost. Ta se ale záhy přesouvá na velkou stage, kterou opět obklopil dav mladých fanynek. Akustická kapela Jelen rozdivočila mladé i staré. Začíná se zatahovat a zvedá se vítr, tak si jdu pro bundu. Než se propletu davem lidí z areálu k autu a zpátky, kupuju ještě kávu, začíná se na mě projevovat únava ze třídenní párty. Z dálky slyším Ewu Farnou a při písničce Boky jako skříň se vrtím do rytmu. A nejsem sama. Je nás tu víc, co jsme pyšné na své boky.
A to by nebylo, aby nezačalo pršet. Oproti předchozím dnům se dost ochladilo. Tak si dám panáka, třeba to zabere… Nezabral… tak ale opravdu už jen jednoho a pro jistotu si ho dávám do čaje. Účinek žádný, protože mě naprosto polil mráz, když jsem slyšela zpívat Ewu písničku od Adele, Hello. To už se ale mé kroky nesly k druhému pódiu kde hrála slovenská kapela No Name. Lidí je před pódiem nepočítaně. Tuhle festivalovou klasiku si jde poslechnout opravdu každý. Mezi zpívajícími fanoušky se kromě značného množství security guys proplétají i policisté. Asi by bylo fajn poděkovat i jim za super průběh festivalu. A také záchranné službě a hasičům.
Wohnout měli pro sebe celou Xanadu stage a předali ohromné množství energie do davu lidí. Byla to zase jedna z kapel, na kterou to solidně rozjíždějí i mladší návštěvníci festivalu. Zatím neprší, tak je to v pohodě. Akorát čas na občerstvení a honem k vedlejší stage. Kdo teď zaváhal, může se leda tak dívat na obří tabule, na kterých se promítá dění na podiu. No ti nejvytrvalejší čekali i dvě hodiny. Je deset večer a nemůže začít hrát nikdo jiný, než Chinaski. Notoricky známé písně jsou zpívány tolika fanoušky, že kapelu není skoro slyšet. Dívám se na lidi okolo sebe a vidím, jak jsou unaveni, ale i tak se spokojeně usmívají.
Přesouvám se z prostředí klidněho pop-rocku do zóny punk-rocku na kapelu Iné Kafe. I když je něco málo po jedenácté večer, mám tak strašně dobité baterky, že mě tempo kapely úplně strhne. Je to poslední den. Tak ať to stojí za to. Kapelu Monkey Bussines si už vychutnávám od stánku s nápoji. Ještě rychle zavítám na Pavla Caltu, dnes již po druhé, do unplugged stánku. No a párty může pokračovat. V nabídce je mnoho DJ´s, rozesetých po celém areálu. Mnoho zábavy a spoustu super lidí.
Pro dnešek končím se psaním. Byl to super festival se spoustou fajn lidí. A taky tu bylo čisto. Taky tu bylo spoustu druhů zábavy. A na to se napijeme. Tak třeba příští rok ;).
