Když se řekne palác Akropolis, tak se mi vybaví dvě věci. Pražská čtvrť Žižkov a kapela Cocotte Minute. A právě o Cocotte Minute tu tenhle večer šlo.
Uplynuly dva roky a kousek co se tahle pražsko – lounská – brdecká kapela rozloučila se svými fanoušky se slovy, že je čas si dát oraz. A než se všichni nadáli, stáli kluci opět na pódiu, jak za časů své největší slávy a síly.
Start byl naplánován na 8 večerní, což jak už bývá zvykem, není nikdy dodrženo. S lehkým zpožděním se Cocotti dostavili na pódium za obrovského jásotu a pískotu. V první půlce koncertu odehráli celou novou desku Rituál, kmen a srdce a kmen. Nevím čím (čí vinou) to bylo, ale pro neznalé nové desky to byl zážitek jak ze sudu. Textům nebylo prakticky rozumět a o zvuku by se dalo sálodlouze polemizovat. Na druhou stranu skalní fanoušci co měli možnost desku slyšet již před koncertem, si tuto část užívali, jak nejvícE mohli. Důkazem byl slušný kotel pod pódiem a nejedno propocené triko v sále.
Po odehrání všech songů z desky následoval křest. Role kmotra se zhostila fanynka Martina a křtilo se trochu netradičně, a to cocopivem. CM totiž v rámci svého merche prodávají i vlastní pivo. Po křtu následovala druhá polovina koncertu, která pohladila na duši i na uchu každého fanouška Cocotte Minute. V této části zazněl Bastard, Kopem, Czeko, Sado Disco, Travič Vody, Nenávist a nechybělo ani Měl bych tě sejmout, které podle Martina zaznělo naposledy.
Jeden by mohl namítat, že pauza je pro kapelu dno. To v případě Cocottů neplatí. Ba naopak, produktivně využili pauzu a od pomyslného dna se odrazili v ještě větší síle.
fotogalerie…
