foto: facebook.com/bryanadamsofficial
Když jsem se po 18. hodině blížila ke vstupům u O2 arény v Praze, bylo mi jasné, že se na koncert Bryana Adamse sjíždí nejen lidé ze všech koutů republiky, ale i ze zahraničí. Z davu čekajícího u severního vstupu jsem zaslechla němčinu, angličtinu, brněnský hantec, ale i ostravacke kratke zobaky. Všichni měli jedno společné – vzrušené očekávání. Choulili se v kabátech, protože počasí bylo opravdu lezavé a nedočkavě podupávali. Jiní si krátili čas povídáním, jaké další akce navštívili a pár jich vzpomínalo na Adamsův koncert před pěti lety.
Přesně minutu po půl sedmé se brány otevřely a všechny přítomné čekala bezpečnostní kontrola, která byla opravdu důkladná. Já osobně jsem za ní byla ráda, protože jsem nechtěla být smetená chtivým davem ženoucím se urvat nejlepší místa pod podium. Dolu na plochu jsem se dostala za pár minut. Přivítala mě velkoplošná obrazovka a hudební podkres z písní Adamsova posledního CD. Aréna se začínala pozvolna plnit. Na divácích bylo poznat, kdo je v tomto místě poprvé. Naprostá většina se zvědavě rozhlížela, fotila si ocelovou kupoli arény a nebyl snad jediný člověk, který by nevytáhl mobil a neudělal si selfíčko s plátnem, ze kterého koukala velká podobizna Bryana Adamse. Ta se každou minutu nepatrně pohnula, ti pozornější si všimli, že občas vyplázl jazyk, zašilhal, nebo mu na nos sedla moucha. Úderem osmé hodiny z plátna zařval a se svou kapelou přišel na stage.
Celý téměř dvou a půl hodinový koncert mi dával všechno, co jsem od něj očekávala. Nové hity i se staré pecky, lyrické balady i nadupané rockové písně a rock n´roll. Projekce na plátně střídala černobílé klipy s živými záběry kapely.Při komornějších písních zůstala zcela ztlumená a diváci se museli spokojit s tím, co vidí na jevišti, což možná způsobilo menší rozladění v zadních řadách na ploše pro stání. Scéna byla nasvícena jednoduše, ale o to víc se mi líbila.Díky bílému světlo bylo vidět muzikantům do obličeje a decentní barevná světla pěkně doplňovala jejich černobílou image. Co mě také potěšilo, byl Bryanův přístup k divákům na bočních stranách.Na obou rozích podia měl umístěný mikrofon a často se u něj zároveň se svým kytaristou objevil.
Přibližně v polovině koncertu se divákům omluvil, že neumí česky, a že přestože má v Kanadě spoustu přátel z Čech, naší řeč neovládá a ani těmto přátelům moc nerozumí. I tak se ale naučil „Miluju vás“, což aréna ocenila bouřlivým aplausem. Tato věta nebyla jediná komunikace s diváky. Pro svou píseň „Divokou ženu“ si vybíral dámu z publika. Nelítostné bílé bodové světlo kroužilo halou, aby se na okamžik vždycky na jedné „šťastné“ zastavilo.Povětšinou ženy klopily oči nebo do kamery, která přenášela obraz na plátno, zamávaly. Přiznám se, že v tuto chvíli jsem se snažila být menší a menší, ba přímo nejmeší, protože světlo se několikrát zaseklo těsně vedle mě a na wild tanec jsem se opravdu necítila. Zvládla ho ale paní Jana, která za svůj výkon obdržela od Bryana dárek na památku. Další dárek dostal Adams osobně od fanynky z první řady. Vybalil ho v přímém přenosu – v balíčku se ukrýval obrázek s paličkovaným motýlem. “ To jste dělala sama? Krásný motýl, nádherný…Příště však prosím čokoládu…“ To, že zpěvák čokoládu miluje, jsem nevěděla, ale paní Gabrielu, která mu dárek předala, odměnil krásnou baladou.
Komunikace s diváky pokračovala, když vytáhl telefon. „Je načase, udělat si selfie.Ale nebudu fotit vás, chci vyfotit sebe,“ podotkl a opravdu si několik fotek udělal.Poté obíhal přední řady a fotil si lidi. Byl to pěkný úvod pro písničku, v jejímž klipu hrály hlavní roli právě fotky Bryanových fanoušků. Vystoupení, které bylo jinak celkem poklidné, gradovalo.Těsně před samým koncem jsem si všimla, že se zpěvák s někým na něčem domlouvá.“ Je tady John a chce si vzít Mary, chce si Mary vzít Johna?“ John a Mary samozřejmě nebyla pravá jména dvojice, která se těsně pod podiem zasnoubila, nicméně otitulovaná Mary plakala a do velkoplošné obrazovky řekla YES. Hala jásala nadšením a po poslední písni kapelu vytleskala zpět. Sám Bryan Adams potom přidal ještě asi pět písní, již jen komorně, s kytarou a foukací harmonikou. Klidný závěr večera umocnila světýlka z mobilů, kterými byla při baladách osvícená celá aréna.
Celý večer na mě působil sympaticky, pobavila jsem se, dojala, zasmála a byla jsem moc ráda, že jsem tady mohla být.
