Kapela Wohnout vyrazila na akustické turné, během kterého navštíví několik divadel v České republice. O tom, jak se kapela cítí na akustickém turné, co dělají sourozenci Homolovi v lese a kdy kapela vydá novou desku, jsme si povídali s Matějem Homolou.
Jste poměrně živá kapela, nepřináší s sebou koncertování v divadlech nevýhodu?
Je pravda, že nám někteří fanoušci říkají, že jim vadí sedět, ale ten koncert je udělaný tak, že i my sedíme, hudba se trošku vyklidní a pak je to i pro fanoušky jiný zážitek než při normálním koncertu.
Nechybí vám během koncertu rachot elektrických kytar a absence “kotle?“
Kotlů pochopitelně není nikdy dost, ale řekl bych, že je to pro nás odlehčení a změna a je to změna i pro naše posluchače, kteří jsou zvyklí na to, že hrajeme 21 let pod proudem. Bereme to jako sezení u táboráku, kdy my hodně vyprávíme, probíhá tam kontakt s diváky. Má to prostě úplně jinou atmosféru.
Zmínil jsi táboráky, je to to místo, kde sbíráte energii a nové nápady?
Jsme hodně přírodně založení lidé a právě příroda je to, co na nás dokáže zapůsobit. Já jezdím do lesa hrozně rád, brácha je úplnej vesničan, teď má na YouTube nějaká videa o tom, že sedí v lese a nahrává písničky.
Takže se může stát, že půjdu do lesa a potkám na pařezu rodinu Homolů, jak skládá písničky? Společně nás nepotkáš, jedině každého zvlášť, ale ano, stává se to, dokonce se to už několikrát stalo.
Máte čas na to, zahodit telefony, počítače a do té přírody odjet?
Díky profesi, kterou děláme, na to máme čas, protože hrajeme převážně o víkendech. Já bych ovšem to, že jedu do lesa s kytarou, vykazoval jako pracovní činnost.
Kam jste se posunuli od vašeho prvního akustického koncertu?
Ten byl před pěti lety a vzniklo to na popud jedné televize. My jsme nikdy akusticky hrát nechtěli a strašně jsme se při tom převádění z elektrický do akustický verze natrápili. Písničky jsou předělaný, občas i přetextovaný a ty první koncerty pro nás byly hrozný trápení, byly rozpačitý, ale co se hudby a komunikace s lidmi týká, všechno dopadlo dobře.
Dneska je to pro nás taková rutina. Jaký je pro tebe rozdíl mezi akustickým a normálním turné? Akustický hraní je zodpovědnější, je to těžší na výraz a na zpívání, než to řvaní do mikrofonu. Ale hrozně mě to baví, je to pro mě odpočinek. Dám si vedle sebe víno během koncertu a popíjím. Je to pohodlnější, vydáš ze sebe míň fyzický energie. Jsou tam úplně jiný emoce.
Máte naplánovaný i jiný program během koncertu, kromě hraní?
Ctíme to, že na nás lidi přišli díky kvůli naší muzice a nejsme divadlo ani cirkus. To, co se odehrává mezi písničkami, vzniká z momentální situace. Pochopitelně máme daný playlist, kdy přijdou hosti nebo kdy se mění nástroje.
Na turné vám předskakuje více předkapel, podle čeho je vybíráte?
Máme dva způsoby, jak vybíráme předkapely. Buďto se s někým vykalíme na baru a domluvíme se. Což fakt funguje, takhle jsme začínali i my. Druhá varianta je ta, že před šňůrou vyhlásíme soutěž, aby nám lidi posílali demáče a podle toho vybíráme. Na tomhle turné máme osvědčený kapely, takže jsme se pravděpodobně s někým opili. Jsou to Lety Mimo a Paya Noia. Právě na tuhle kapelu bych chtěl upozornit, protože tam je holka, která zároveň bubnuje a zpívá a to se mi líbí. A ještě to je autorka, má kolem sebe šikovný lidi, vytváří zajímavou hudbu a český texty.
Budete mít nějaké hosty?
Budeme mít skvělého hosta a tím je houslista Vojta Lavička. Půlku koncertu s námi odehraje, což je poměrně dost písniček.
Baví vás dělat hudbu?
Baví a moc. Ale taky jsme s bráchou jako autoři zažili vyhoření, je to tak osm let dozadu. Byl to okamžik, kdy se nám přestalo chtít úplně všechno. Mluvit, jezdit na koncerty, ale naštěstí jsme to překonali.
Co tě vždycky nakopne k tomu pokračovat dál?
Jsou to nový písničky. Taky nám pomáhá to, že hodně cestujeme a odtud si taky přivážíme hodně nápadů.
Chystáte tedy novou desku?
Chystáme jí na příští rok, jsme ve stádiu příprav a zkoušek. Chceme jí vydat v červnu, na prázdniny. Oproti prvním deskám už býváme připravení, takže z kolekce třiceti písniček vybereme polovinu a tu vydáme.
Jak z těch třiceti vyberete těch patnáct, které půjdou na desku?
Máme kolem sebe asi deset lidí, kterým ty písničky pustíme a pak přihlížíme k jejich názoru. Ve finále se pak v kapele hádáme o tom, která ta písnička půjde na desku a která ne, protože každý z nás má svůj názor.
Má někdo v kapele právo “Veta“?
Teoreticky autor, což jsem já nebo brácha, ale málo kdy ho využijeme.
Termíny Unplugged tour 2017
24.11. Svitavy – Fabrička
25.11. Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
27.11. Praha – Retro – VYPRODÁNO
28.11. Praha – Retro
1.12. České Budějovice – Divadlo Metropol – VYPRODÁNO
2.12. Rakovník – Tylovo divadlo – VYPRODÁNO
15.12. Hradec Králové – Denoche
16.12. Karlovy Vary – Lidový dům – VYPRODÁNO
