Lipo vkročil na českou hudební scénu v roce 2007 společně s Pauliem Garandem a jejich projektem Básnici před mikrofonem (BPM). Začalo to debutem Slova a 2 roky na to vyšla deska Horizonty. Poté se rapper rozhodl jít svou vlastní cestou. Jsou to už 2 roky, co se na pultech objevilo první sólo Víc než hudba, které tématy a přístupem k hudbě vlastně navazuje na předchozí tvorbu. Před pár týdny vyšla jeho druhá deska O duši. Tohoto interpreta již nějaký ten pátek sleduji a sám jsem byl moc zvědavý, zda se na své další studiovce posune dál, nebo zůstane u toho, co umí nejlíp. A jaký je verdikt?
Loňský singl Pořád jen to svoje byl pro mě jakýmsi příslibem, nebo spíš nadějí, že Lipo přijde opravdu s něčím, co bychom od něho úplně nečekali. Zapínám tedy první song, prolog celého alba. Zvláštní beat a opravdový náznak změny. V uších mi zní pomalá houpavá flow. „Malej Lipo, moje slova, ale těžká váha. Kreativa tu proudí jako Niagára,…“ a opravdu mu to věřím. Tahací harmonika text plný kritiky rodného Liberce, drum and bassový rytmus a operní pěvkyně Ester Pavlů na refrénu – přesně takový je další track Město, co spí. Lipo nelhal, zde je opravdu kreativní. Povedlo se mu nahrát velice originální song a opravdu netuším, kde pro tento nápad vzal inspiraci, nic takového jsem tu ještě neslyšel. Ale nebylo by správné chválit pouze jednoho člověka. Instrumentály celé desky má totiž na svědomí ODD (člen ATMO music). Jeho beaty jsou prostě geniální.
Třetí v pořadí jsou Hlubiny a s nimi postupně přichází i zklamání. Zbytek tracklistu totiž tvoří skladby plné veršů o lásce. Například singl Kruhy je typickým příkladem. Interpret zkrátka vsadil na to, co mu jde nejlépe. Nebo spíš na to, co se mu nejčastěji honí hlavou, a chce to říkat nahlas. Asi proto právě O duši. Každopádně tohle už tu jednou bylo. No kdyby jednou, ale naštěstí skvělé produkce přiměly autora alespoň k pohrávaní si s flow a světe div se, mě to opravdu baví. Jsou to sice skoro pořád dokola ty samé slova, akorát zabalené do jiného obalu, ale třeba v písni Sen se nestačím divit, jakým způsobem zde Lipo nasázel svoje bars.
Zkrátka O duši vlastně není špatné CD, jen jsem asi naivní, když čekám, že tento interpret začne i o jiných tématech než je láska a city. Přesto tu jsou výjimky a kvalitní hudební podklady. Stejně mám ale nejradši bonusový song Pořád jen to svoje.
