foto: archiv kapely_UDG
Je tomu už dlouhých 16 let, co začali zakladatelé kapely UDG (Petr, Pavel, Jugi) zkoušet u Vrzáků ve sklepě. Od té doby urazila skupina dlouhou cestu a již zítra vydává své čtvrté album, které se bude jmenovat Akrobat. Na rozdíl od minulých desek ho produkoval Armin Effenberg, kterého můžete znát z pop-electro projektu Cartonnage. V čem se toto CD liší od těch předchozích? A čím chtěli být členové UDG, když byli malí? To vše se dozvíte právě v tomto rozhovoru!
Už je tomu pěkných pár let, co jste vtrhli do podvědomí široké veřejnosti videoklipem k písni Motýl. Pojďme to ale vzít od úplného začátku. Jak jste se dali dohromady?
Petr: My jsme vlastně začínali jako klasická gymplácká kapela. S bráchou jsme závodně tancovali a jednou jsme se dostali do skladu domova dětí a mládeže, kde probíhaly naše taneční hodiny, a našli jsme tam spoustu hudebních nástrojů pro hudební kroužky. Pak jsme si sedli s Jugim poprvé na oběd, dali jsme řeč a ještě ten den jsme jeli zpátky do toho skladu. Tam jsme si rozdělili nástroje – Jugi už tenkrát bubnoval vařečkama do polštářů, brácha si vzal kytaru s tlustýma strunama, já kytaru s tenkýma strunama a začali jsme hrát.
Jugi:Začali jsme zkrátka od píky.
Jako název jste si zvolili tři slova – Useless Demi Gods, z čehož brzy vznikla zkratka UDG. Nicméně v té době nebylo příliš v oblibě dávat si do názvu kapely zkratky. Co vás k tomu vedlo? A neobávali jste se, že by fanoušci toto jméno nemuseli přijmout?
Jugi: My jsme se tenkrát neobávali ničeho, protože jsme o ničem nic nevěděli. A my jsme ten název vlastně ani nezkrátili. Hráli jsme regionální koncerty s ostatníma ústeckýma kapelama a když ho před jedním z nich někdo vyráběl fixou, tak tam zřejmě z lenosti udělal jen U.D.G. A my jsme to pak trochu přijali za svý.
Petr: Téměř od začátku zpíváme v češtině. Říkali jsme si, že anglický název pro česky zpívající kapelu není úplně ideální, že bychom raději měli něco českého. A ještě k tomu ten význam, i když mě se třeba celkem líbí, je „zbyteční polobozi“. Přišlo nám to trochu nabubřelý.
Pavel:A všude se ta zkratka psala velkýma písmenama, to se nám taky líbilo. Tak jsme si řekli, že místo dlouhýho názvu si necháme tyhle tři velký písmena.
Téměř každá kapela má na začátku cíle, kterých by chtěla dosáhnout. Jak tomu bylo u vás?
Petr: My jsme kapela, která měla vždycky poměrně vysoký cíle. Náš první koncert jsme vlastně měli, když jsme neměli ani jednu písničku (smích).
Pavel:Já jsem chtěl bejt slavnej a viděl jsem, že to přes to tancování nepůjde, tak jsme s bráchou začali brnkat.
A máte nějaký hudební sen, který byste si ještě rádi splnili?
Bohouš: Asi si zahrát s nějakýma kapelama, který máme rádi od patnácti let nebo tak. To je zřejmě ten největší sen.
Petr: Když to vezmu z historie, tak jsme měli třeba první domluvenej koncert s Mňága a Žďorp, což pro nás tenkrát bylo obrovský jméno, byli jsme strašně nadšený.
Jugi: A teď se nám to před třema měsícema konečně splnilo.
Petr: Když jsme hráli na pódiu jako hvězdy našeho dětství, tak se nám sny plnily dál a dál. Jinak z těch dalších – teď jsme se třeba bavili, že bychom rádi oslovili i slovenské fanoušky. Já osobně bych rád s kapelou vyrazil zase na nějaký koncerty pro krajánky, třeba do USA nebo do Londýna. Těším se, až se něco takovýho povede.
Jugi:Mým největším přáním teď je, aby fanoušci a kritika tu desku přijali. Aby všichni řekli, že na sobě kapela pracuje. To by mi udělalo strašnou radost.
Po nahrání dema Obsazeno místenkou přišel váš první výraznější úspěch – stali jste se vítězem v hudební soutěži Coca – Cola Popstar. Dalo by se zpětně říct, že to byl zásadní zlom ve vaší kariéře?
Petr: Zřejmě jo, nebudeme tvrdit, že nebyl, protože po tom vítězství přišel první kontakt s vydavatelstvím a kapele se částečně uvolnily ruce od povinností a činností, které předtím měla. Najednou se o nás staral tým lidí a my se mohli víc soustředit na skládání. Ta administrativa, koncerty, o to jsme se pak už nemuseli tolik starat. Na druhou stranu my jsme kapela, která je zvyklá si věci dělat tak trochu samostatně. Ale i tím, že jsme se tím vítězstvím dostali do širšího povědomí, tak nás organizátoři začali brát.
Jugi:Poměrně důležitý pro nás taky bylo to, že jsme díky vítězství měli zaručený turné se známou kapelou. Jeli jsme s Kryštofem, potom nám jedna firma dohodla turné s Wohnoutama. Tyto kapely byly tenkrát na vrcholu, byly známé a jejich fanoušci nás viděli, což pro nás bylo strašně důležitý, protože jsme si je získali a při samostatných šnůrách začali chodit přímo na nás. To pro nás byla velká radost a a ještě větší úspěch.
Opomenout rozhodně nemůžeme ani vaší lásku k Francii. V letech 2006 až 2010 s vámi působil kytarista Guillaume Kondracki, některé vaše písně jsou ve francouzštině (například i song Etoile z nové desky), a tamní prostředí se objevilo i ve vašem nejnovějším klipu k singlu Pádové otázky. Čím vám tato západoevropská země vyhlášená dobrým jídlem a ještě lepším vínem učarovala?
Petr: No právě tím dobrým jídlem a vínem (úsměv).
Bohouš: Je to hlavně díky tomu, že Jugi studoval francouzštinu. Proto jsme rádi, že nestudoval třeba maďarštinu (smích). Tak jsme se dostali i ke Guillaumovi – hráli jsme asi 4 nebo 5 koncertů ve Francii. On byl z místní kapely a v jejich zkušebně jsme vlastně zkoušeli. Když potom pár let na to u nás skončil kytarista, který s náma hrál, tak Guillaume přijel na stáž do Čech a začal s námi hrát.
Jugi:A ten poslední klip je v podstatě náhoda. Je sice z prostředí Paříže, ale vzniknul, aniž by režisér věděl, že máme takovej kladnej vztah k Francii. Prostě přišel a řekl, že mu ta písnička evokuje současnou Paříž. Byl to jeho nápad, ale líbí se i nám.
videoklip Pádové otázky:
httpv://www.youtube.com/watch?v=sWenXITD0So
Výše zmíněná píseň Pádové otázky je pilotním singlem vašeho nového CD Akrobat, které vyjde 12.10. Samotný song jste vypustili na veřejnost před několika dny a spousta fanoušků odkazovala na to, že to vypadá na příchod nových UDG. Bude vaše nová deska skutečně tak odlišná od té předchozí?
Bohouš: Hlavně bude jiná v tom, že tam je jiný producent – Armin Effenberg z kapely Cartonnage. Má velké zkušenosti s elektronikou, protože jeho kapela je taková pop-electro, takže do toho zanesl hodně elektroniky. Hlavně jako producent taky hodně věcí změnil a přidal tam nádech sedmého člena. Rozhodli jsme se, že mu do toho nebudeme mluvit, ať si to udělá, jak chce on.
Petr: Jak jsi řekl, vypustili jsme písničku Pádový otázky. A to proto, že nejvíc vybočuje, že je nejvíc jiná. Potom samozřejmě přišly první recenze od lidí, že to je jakoby něco jinýho, že je zajímá, jestli celá deska bude v tomhle duchu – v podstatě popovější jako tahle písnička. Je taková trochu vyjímečnější. Všichni jsou od nás zvyklí na kytary a takový drsnější písničky nebo na poetiku v textech. A i to na desce určitě najdou. Tyhle reakce jsme trochu čekali. Cílem taky bylo oslovit ještě trochu jinou skupinu lidi, které bychom na sebe jakoby nabalili, abychom se dostali do ještě širšího povědomí.
Pavel: Ta deska by se neměla soudit podle jednoho singlu, desku člověk prostě musí posuzovat jako celek.
Petr: Vždycky, když máš něco čerstvýho, tak je to přijímáno všelijak. Já si třeba myslím, že je to to nejlepší, co jsme až doposud udělali.
Jugi: My jsme hlavně chtěli, aby kapela nestála na místě, aby se nějak vyvíjela. Proto jsme změnili iproducenta a desku udělali trochu jinak, protože vydat čtvrtou desku, která bude podobná těm třem předchozím, si myslím, že není dobrá cesta.
Při poslechnu vašeho nového CD mě mimo jiné zaujala píseň Modlitba, ve které se objevují pasáže z křesťanské modlitby Otče náš. Byl to záměr zanést do skladby tento podtext? A je někdo z kapely věřící?
Jugi: Záměr to vyloženě nebyl. Ta písnička svou éterickou atmosférou vybízela k něčemu lehce zamýšlejícímu, filozofujícímu. Všechno to vzniklo tak nějak náhodou. Věřící nevím, jestli někdo z kluků je.
Pavel: Jsme ateisté, díky bohu (smích).
Petr: My jsme se na začátku s Tomášem bavili, o čem by ta písnička třeba mohla být a pochopili jsme ji stejně – že by to mělo být nabíjející, pokud by člověk měl nějaký trable, aby mu prostě jakoby pomohla. Proto Tomáš pracoval právě trochu v téhle atmosféře, kterou pochopil stejně jako já.
Jugi:Já jsem i rád, že se podařilo, že to nezní religiózně. V určitém momentu toho textu se to podařilo jakoby odlehčit.
Na tomto CD se stejně jako v minulosti objevilo několik převážně dámských hostů (Iva Frühlingová v písni Etoile, Barbora Hájková v písni Rozezpívávání). Neplánujete přibrat do kapely nějakou ženu?:)
Jugi: To určitě ne (úsměv).
Petr:My bychom se o ní hádali (smích). Ženská tu kapelu vždycky rozloží. Já obdivuju kapely, kde je 5 kluků a jedna holka.
foto: obal_UDG_Akrobat
Na podzim vás čeká velká tour k nové desce, během které zavítáte téměř do každého koutu naší krásné republiky. Chystáte pro fanoušky nějakou specialitu?
Jugi: Určitě chystáme. Tentokrát si s sebou konečně povezeme scénu, která bude vizuálně souviset s tou deskou, povezeme speciální světla, abychom lidem tu show představili nejlepším možným způsobem.
Petr:A máme k tomu naplánovaný i několikadenní soustředění, kde se budeme snažit zvládnout všechny vychytávky.
Jugi mi v jednom dřívějším rozhovoru prozradil, že se v mládí rozhodoval, jestli být punkáčem, skejťákem nebo hipíkem. Jak tomu bylo u zbytku kapely?
Petr: Já jsem měl ty dětský sny – chtěl jsem být kosmonautem, měl jsem rád lítání, vesmír, poznávání, proč tady vlastně jsou nějací lidi na planetě a co tady vlastně dělají.
Pavel: Já jsem chtěl být herec nebo bubeník.
Bohouš:Já jsem chtěl být popelář. Možná se mi to ještě splní (smích).
Co byste na závěr vzkázali čtenářům I-kliku a vašim fanouškům?
Petr: Doufáme, že se potkáme na nějaký zastávce z podzimní šňůry a ať se líbí nová deska.
Pavel: Já bych vzkázal, ať se líbí i I-klik, protože ten server sleduju a strašně se mi líbí.
Bohouš: Já taky vzkazuju, ať se líbí deska a ať přijdou na koncerty.
Jugi: A ať hodně I-KLIKAJ!
