Při poslechu hitů jako THE WAY YOU MAKE ME FEEL, ONLY YOU anebo AIN´T NO SUNHINE, se vám zákonitě musí vybavit interpreti jako Michael Jackson, Bill Whiters či Yazoo. Slovenská partička FRAGILE písně těchto (a mnohých dalších) hudebních gigantů vzala, násilím navlékla do nových „slušivějších“ kabátků a vydala je na kompletu NEXT LEVEL. Jeden by si řekl, že trocha retrospektivy je fajn věc, my ostatní si ale poklepeme na čelo a s výsměšným úšklebkem pochybovačně zavrtíme hlavou.
Seznam skladeb :
The Way You Make Me Feel, Ain´t No Sunshine, Stand by me, Beggin´, Fields of Gold, Only You, Superstition, Fever, It´s All Right, Blackbird, Time Bomb, Over the Rainbow, Calling You, Saxana
Shovívavost — vzácná vlastnost v době, kdy nám perfekcionismus káže dokonalost a preciznost všeho a všech. Chybičky, byť jen titěrného rozměru, nejsou zkrátka přípustné a všechno musí dokonale, takřka nepřirozeně lícovat. Když si ale člověk uvědomí, jaká blbost je nám to ze všech stran vtloukána do hlavy, má k dosažení tohoto cenného atributu mnohem blíž, než průměrná smečka „hyen,“ na které je možné natrefit dnes a denně. Jak už to tak ale bývá, i takovýto jedinečný a do určité míry i naivní človíček se občas musí zařadit mezi tyto dravé šelmy, jelikož jít proti proudu se vždy jednoduše nedá — jinými slovy, ignorovat zápory a potlačovat nechuť tam, kde je jí tolik, že z toho oči až přecházejí, to prostě není v silách nikoho.
Nový počin našich slovenských bratří má asi tolik pozitiv, jako páni v poslanecké sněmovně rozumu. A to mu ještě setsakramentsky fandím, když vezmu v potaz fakt, že o kladech by se v jeho případě mělo mluvit spíše v singuláru, než v plurálu. Je jím totiž pouze celková povaha desky; když se na poslech vyloženě nesoustředíte, můžete si ji pustit jednou, dvakrát anebo desetkrát. Výsledek? Nemastná neslaná zvuková kulisa, která neurazí, ale ani nezaujme, a na jejímž konci číhá pocit, jaký museli zažívat oni jedinci, na nichž António Egaz Moniz poprvé aplikoval lobotomii.
Že to nezní jako pochvala? Asi ne, co lichotivějšího ale lze říci k tomu, když má někdo tolik smůly, že tenhle paskvil dostane do rukou ke zhodnocení a je tak nucen si ho pořád dokola přehrávat a hledat nějaký skrytý význam v písních, ze kterých byla vycucána veškerá atmosféra a celkově vzato vše, co tvořilo jejich podstatu? Stará dobrá klasika by zkrátka měla zůstat pohřbená tam kde je, namísto toho, aby byl její zasloužilý odpočinek neustále někým narušován. Koneckonců, trocha originality a vlastní nápaditosti v historii naší existence snad ještě nikdy nikomu neuškodila, což je to hlavní, co by si dnešní interpreti včetně FRAGILE měli uvědomovat předtím, než zplodí něco, co budou považovat ať už za krok vpřed, anebo posun na vyšší level ☺
httpv://www.youtube.com/watch?v=l7_0LbQmFJI
