Ondřel Ládek alias Xindl X byl k zastižení u příležitosti tiskové konference pro anketu Hudební festivalové ceny 2011, pořádané agenturou promoprodukce v čele a Arturem Keiserem. Ondra nám prozradil nejen jak se mu hraje na festivalech a jak probíhá jeho „brainstorming“ ale i to, že v září by měl vydávat akustickou verzi svých dvouch alb.
Hraje si ti lépe na koncertu, nebo na festivalu? To je hrozně rozdílný, protože můžou být super fanoušci na festivalu i super fanoušci na koncertech, obecně jsou ty festivaly jiný, protože to člověka nabije, svítí sluníčko, je tam víc pohodová atmosféra, ale zase na koncertech lidi víc poslouchají texty a je to jenom o tom sdělení, protože festival je důležitý pojmout trochu extrovertnější formou. Je to podobný jako když herec hraje v malém divadle, nebo v Národním divadle, že se musí dělat větší a rozmáchlejší gesta a člověk si nemůže dovolit hrát tolik pomalých písniček.
Dokáží tě teda fanoušci na festivalu víc strhnout? Není to úplně o tom strhnutí, to je spíš o tom, jak dát to strhnutí dát najevo. Někdy totiž uděláš velký gesto, nebo jen malou grimasu a funguje to stejně.
Máš tedy na pódiu značnou moc. Užíváš si ten pocit, že máš nad fanoušky kontrolu a tudíž jimi můžeš manipulovat? Já si myslím, že úkolem hudby je obecně s lidmi manipulovat a hýbat s jejich emocemi. Kdyby to nefungovalo, tak by to asi nebyla dobrá hudba. Lidi zkrátka chodí na hudební akce, aby se tam s nimi něco stalo, takže ta manipulace nemá pouze negativní kontext.
Jsi spíše písničkář, který klade velký důraz na text. Dokáže se tvá hudba na větších akcích prosadit a získat si tak nové přívržence? My už více jak rok jezdíme se stabilní skupinou, takže to po té hudební stránce není až tak introvertní. Letos jsme se to navíc rozhodly udělat ještě radikálnější. Tohle léto odjedeme festivaly s novým programem, který bude tvrdší. Bude tam více elektroniky, sedmi-strunný tvrdý kytary a vlastně taková ráznější podoba písniček.
Skupina o které mluvíš je tebou formovaná skupina, která hraje pouze s tebou, nebo je to mix hudebníků, kteří tvoří další skupiny? Dneska málo který muzikant hraje jenom v jedné kapele a já nevidím důvod, proč to klukům zakazovat, když mají potom čas na mě. Je to mnou formovaná kapela, kluci, kteří hráli třeba i s Anetou Langerovou, Tomášem Klusem.
Chystáš další studiové album? Chystám, ale chystám pomalu. Máme zatím napsaných 8 textů a nahraný třeba tři písničky a postupně to chceme nahrávat, abychom na poslední chvíli nehonily termín. Nicméně to chceme vydat v říjnu roku 2012. Letos v září potom vyjde akustická verze prvních dvou desek.
Jsi ten typ, který se při nahrávání zabarikáduje ve studiu, nebo to prokládáš koncerty, festivaly? Ono to bohužel dost dobře nejde, aby se člověk na nějakou delší dobu zabarikádoval ve studiu, protože je zase škoda odmítat to hraní. Na druhou stranu mi psaní písniček netrvá dvě tři hodiny, takže jednou za čas je důležitý strávit celý den a usilovně pracovat. Já si nápady na text píšu do mobilu a když už jich mám dost, tak si zajdu do studia.
Fanoušky si získáváš především originalitou textů, které nejlépe vyznějí v češtině. Máš kromě České republiky, ještě v nějaké jiné zemi nějakou fanouškovskou základnu? Myslím si, že trochu na Slovensku se tomu daří a v jiných zemích jsem to popravdě řečeno nezkoušel. Pro mě je důležité to sdělení prostřednictví textů, ale kupodivu jsem zažil, že nějací cizinci byli na mém koncertě a přišli si koupit cédéčka a když jsem se jich ptal co z toho mají, tak mi řekli, že to prostě pěkná muzika. Ono je pravda, že když člověk ví o čem zpívá, tak to sdělení tam nějak proleze i přesto, že tomu člověk nerozumí.
