U příležitosti tiskové konference „Hudební festivalové ceny“ jsme vyzpovídali Vaška Bláhu ze skupiny Divokej Bill. Prozradil nám jeho postoj k české hudební scéňě, fesťákům a nastínil, jak je důležité se občas „zkalit“.
Jaký druh vystoupení je pro tebe jednodušší? Festival je určitě jednodušší, protože na koncertu jsi víc na očích a celý vystoupení je jen na tobě. Navíc mi na festivalu vyhovuje, že se hraje okolo hodiny. Ne, že bych byl líný, ale ta hodina mi přijde tak akorát. Předvedeš ty nejlepší pecky co máš, furt to má šmuňk a najednou si uvědomíš, že to prostě jede tak, jak má. U nás tedy festivaly jednoznačně vedou.
Jaký festival v tobě zanechal největší stopu? Já teda mám rád všechny festivaly, na kterých jsme vystupovali, ale nejsilnější zážitek mám asi z Rock for People z roku 2006. Nebyli jsme totiž ještě provařená kapela a náš manažer, který byl shodou okolností i jeden z pořadatelů Rock for People, nás šoupnul do programu na půl devátou hodinu večer. Byly to teda neskutečný nervy, nebylo to stoprocentní, ale oťukali jsme se a zjistili, že máme na to být headlinery. Tehdy to pro nás byl obrovský zlom.
Býváte často srovnáváni s kapelou Kabát…. Teď už nám utekli…..(smích)
Jasně, Kabáti i vy jste teď úplně někde jinde, ale i tak to muselo být jeden čas až otravné… No já si myslím, že nás spíše přirovnávali ke Třem sestrám, ale nicméně tyhle dvě skupiny – Kabáti a Tři sestry jsou mé dvě nejoblíbenější skupiny a nestydím se za to. O těchto skupinách se hovoří skoro jako o vidláckých, zábavových skupinách, ale to my jsme taky a jak říkám, my se za to nestydíme. Když nás navíc přirovnávali k těmto skupinám, tak to pro mě byla paradoxně spíše pocta, protože jsme nikdy tak vysoko nepomýšleli. Jen ať si nás srovnávají, zaplaťpánbůh.
Divokej Bill je osmičlenná skupina, která je jakýsi mix všech možných instrumentů. Jak těžké je tohle všechno ukočírovat, aby vzniklo komplexní dílo? Jádro skupiny jsou čtyři kámoši z Úval, který se znají léta letoucí a nástroje jako je harmonika, housle, bongo, jsou nástroje, které jsme si vybrali, protože už jsme měli jakousi představu o zvuku, který z toho složení má vzniknout. Potom jsme sedli do auta, objeli jsme pár okolních vesnic, vytipovali si pár lidí, oni na to kývli a od té doby už jsme měli partu. Děláme si hudbu tak, jak chceme, takže ať si každý hraje to svoje a ono už se to potom nějak ukuchtí.
Kuchtíte takhle v kuse nebo se to rodí postupně? No dříve, jsme to prokládali akcemi, ale pak jsme zjistili, že jsou dohodnutý termíny, že už jsou zamluvený výkladní skříně a podobný kraviny. Už jsme se z toho poučili, takže si našetříme půl roku času, nikam nejezdíme a zabedníme se ve studiu. Je to i pohodlnější, protože jinak musíš dokola něco někam stěhovat a to tě akorát unavuje.
Máte něco, co vás dokáže vždycky nakopnout? Tak jednak jsou to momenty, kdy hostujeme na něčí desce, třeba teď jsme dělali sbory na nejnovější desce Kabátů a druhá věc je, když se všichni sbalíme a odjedeme se spolu někam „zkalit“.
To opravdu pomáhá? Ani nevíš jak. Teď nedávno jsme si právě říkali, že je to zcela zásadní věc. Není to o tom se úplně zničit, přeci jen nejsme nejmladší, ale jednou za čas to člověku přijde vhod.
Co soudíš o české hudební scéně? Já jsem milovník hudby, takže fandím všem skupinám už jenom z podstaty. Co se týče české scény, tak skupiny, které jsou u nás na vrcholu, jsou tam právem, protože si fanoušky získaly nejen kvalitní muzikou, ale i názorem. Je zde ale i spousta kapel, kterým to prostě nevěřím, nevěřím jim jejich postoje, texty. Na první pohled poznám, že to má v hlavě srovnaný a že má na to hrát pro lidi, u některých to však vidím černě.
V současné době jste již etablovaná skupina, tudíž je na vás při vydání nové desky upřena mediální pozornost a kritiky jsou pojďme si to přiznat, ne vždy lichotivé. Jak snášíš negativní reakce? Abych řekl pravdu, tak to moc nevyhledávám, ani to moc nečtu a beru to s odstupem. Většina recenzí na naše desky nebyly kladný, přičemž nám vytýkaly, že děláme vesnický tancovačky, že jsme dejme tomu jednoduše zainteresovaní. Já nejsem žádný jazzman, jsem kluk z vesnice, šudlám to a dělám zkrátka to co mi jde nejlíp.
