Název alba „The Band Not The Movie“, který kapela zvolila, není jen pouhou ironií, jak si někdo může myslet. Italská formace Vanilla Sky se do současnosti potýkala s neustálými narážkami vůči převzatému názvu kapely z úspěšného hollywoodského snímku, což se k dnešním dnům skupině podařilo částečně ospravedlnit. Nejnovější počin „The Band Not The Movie“, v překladu “Kapela není film“ setřásl ze sebe nehezkého strašáka v podobě italsky zpívaných textů a transformoval se v klasickou, anglicky zpívanou, odnož pop-punku.
Pilotní singl v plné polní. Nebo také ticho před bouří, bych nazval již dříve zveřejněný song “Ten Years“ s klipem bohužel poněkud laciným. Nebudu rozebírat jednotlivé scény tohoto snímku, rád bych však poznamenal, že se jedná snad o nejpovedenější a nejgrandióznější píseň z dílny těchto římských rodáků. Úderné kytarové sekvence velmi efektivně podporující melodické vokály dokázaly vyčarovat vcelku chytlavé proudy rockového vodopádu. I když tento singl perfektně nasytil nejedno mlsné ucho, zbytek desky už tak rázný není. Druhý singl, opět zklipovaný “Slow Motion End“ je po delší emotivní předehře pojatý v klidném duchu melancholie. Prožitek skladby však není nijak zvláštní. Spolupracovník Mark Hoppus, baskytarista Blink-182, dokázal kapelu sice navnadit na stejnou vlnu nejmodernějšího stylu, avšak následkem je celkem věrná kopie toho, co na hudební scéně již několik let funguje. Proto CD nenabízí nic závratně nového, neslyšeného.
Co se členům Vanilla Sky musí bezesporu nechat, je fakt, že poslední album obsahující dvanáct písní, je bezkonkurenčně to nejlepší, co kapela od své existence vyprodukovala. Což se o některých kapelách, které většinou po povedeném albu kolabují na stále větších paskvilech, které už časy slávy nevrátí, říct nedá. Do této sekce bych určitě tuto italskou partičku neřadil. Deska se opravdu velmi důstojně zařadila mezi první hudební mezníky tohoto roku, i když byla možná trochu nešikovně načasovaná na konec toho loňského.
Po Evropě ,,Vanilkové Nebe“ brázdí celkem úspěšně a proto není divu, že i na českých pódiích jsou k vidění celkem pravidelně. V letošním roce tomu nebude jinak. Deska vydaná 18.12. 2012 je delší dobu k mání a proto by si fanoušci pop-punku neměli tyto italské dravce nechat ujít.
