Na úterním koncertu Phila Collinse bylo opět dokázáno, že minulé století produkovalo umělce jiné kategorie. Umělce, kteří umí mistrně kombinovat hudbu s textem. Umělce, kteří dovedou oslovit lidi napříč generacemi. Svědkem toho byla naplněná O2 arena, která hostila jednoho z největších umělců posledních dekád spolu s jeho vynikající kapelou.
Samotný Phil Collins, který letos oslavil 68 let, přišel na pódium s pomocí berle, aby vzápětí češtinou jadrně oznámil, že je po operaci zad a noha mu ještě nefunguje. Přestože byl díky tomu nucen absolvovat celý koncert v sedě, nikterak to neubralo na síle a kráse jeho zpěvu, který si pamatují fanoušci kapely Genesis již ze sedmdesátých let.
Koncert samotný byl zážitek, který publikum oceňovalo s postupujícím večerem více a více. Jako první zazněly známé hity Against all odds a Another day in paradise, kteří znalci Philovy hudby musí již dokonale umět a které patří mezi opravdové hudební skvosty – při jejich poslechu máte pocit, že sledujete odvíjení dramatické zápletky filmu, která postupně graduje až do dechberoucího finále. Známé hity byly doplněny (jak tomu již bývá na jeho koncertech) sóly jednotlivých umělců – Lelanda Sklara nebo kombinace bubnů, za kterými se ukázal Philův syn Nicholas. Spolu s Richiem Garcio, který se ukázal za kombinací latinskoamerických bubnů, předvedli několikaminuté solo na bubny, které doplnil samotný Phil Collins. Vidět a slyšet souhru těchto vynikajících bubeníků byl zážitek sám o sobě.
V druhé polovině koncertu pak došlo na rychlejší hity, jako jsou Easy lover, Sussudio a You can‘t hurry love, během kterých roztála i zdrženlivá česká nátura a publikum se začalo přidávat k Philovi. Během Easy lover tak šlo sledovat třígenerační rodinu, jak spolu tančí a prozpěvuje známý hit – jev, který je tak typický pro hudbu těchto umělců, kteří dokážou oslovit dvacetileté stejně jako šedesátileté. Koncert byl pak zakončen známou písničkou Take me home.
V konečném součtu předvedla návštěva Phila Collinse v Praze mnoho menších a přitom vynikajících momentů – dojemnou baladu Separate lives, která představila zpěv jedné z vokalistek, Nicholase, který doprovázel otce na piano při sólové písni You know what i mean, sólová vystoupení dechových nástrojů, to vše dohromady podtrhlo celý dojem z koncertu. Jednou z mála stinných stránek bylo ozvučení, které mohlo více pomoct zpěvu samotného Phila, který občas nebyl dobře slyšet.
Obdivuhodný výkon celé skupiny a samotného Phila tak přinesl ceněný zážitek, který dal na chvíli zapomenout starostem dnešní doby a ukázal, že hity staré desítky let mají pořád svou kvalitu napříč generacemi, zejména v podání tak charismatického zpěváka, jako je Phil Collins.
