Na tuhle středu jsem nemohla dospat. Ráno jsem šla do práce a ani 12ti hodinová směna mi nezabránila v tom, být plná energie a očekávání z koncertu. Abych nic nepropásla, byla jsem u Lucerny už v půl osmé. Kolem byla už fronta lidí a dovnitř se jich pak nahrnulo dvakrát tolik. Na to jak je to v Lucerna Music Baru malé, se překvapivě všichni vešli!
Na rozehřátí nám zahrálo pár DJů nějaké staré známé songy. Předvedli nám i něco z vlastní tvorby, což bylo zajímavé a celkem pěkné. Jenže pro většinu z nás to nebylo dost zajímavé, všichni jsme se už hodinu předem lepili na pódium a čekali jsme, kdy se objeví naše hvězda. Nikdo se nemohl dočkat.
V devět hodin se na pódiu objevil GAVINCHI. Předvedl zajímavou show, roztančil a zabavil publikum, jak se sluší a patří. Všichni jako vlna napodobovali jeho pohyby a skákali do rytmu. Zazpíval pár známých i méně známých písní, všichni si zpívali s ním. Po zhruba čtyřiceti minutovém vystoupení začal vyvolávat na pódium Stephena Marleyho.
Najednou jsem cítila, jak se hromada lidí za mnou valí dopředu a já se mačkám o mantinel. Bylo až neuvěřitelné, co se začalo dít, když se objevil. Všichni členové kapely vyběhli nahoru, po nich se na pódiu roztančily dvě doprovodné zpěvačky a potom konečně všichni přítomní spatřili onoho slavného Stephena Marleyho.
Celá Lucerna jásala a křičela a všichni se snažili alespoň o kousíček přiblížit k pódiu, aby si lépe vychutnali atmosféru. Nemá ani cenu popisovat, jaké dojmy z koncertu mám a jak Stephen zpíval.
Předvedl úžasnou show, která byla nad moje očekávání a zanechal ve mne, a určitě i v každém z vás, krásnou vzpomínku na úžasný a nezapomenutelný koncert, plný skvělé hudby, pohody a všudypřítomné lásky.
Za sebe mohu říct, že doufám, že zase brzy přijede, jsou věci, kterých není nikdy dost!
Foto z akce…
