Na letošním ročníku Rock for People se pořadatelé předvedli s celkem 12 scénami. Každý návštěvník si samo sebou našel svoji stage s tím správným interpretem, ale já Vám popíšu můj příběh od našeho středečního příjezdu.
Po hladkém průběhu na akreditaci, zaparkování a registraci plný informací kde co je, kam s fotografkou můžeme, jsme vyrazili mezi lidi na první kapelu. Vyzdvihuji tu hladkost, kvůli tomu, že jsme nedávno byli na velkém festivalu, který měl pár zásadních nedostatků a tým Rock For People ukázal, že mají akci takovýchto rozměrů v malíku a ví co dělají. Hned od začátku se nám pracovalo příjemně.
Vzhledem k času naší první kapelou byla Vypsaná Fixa. Ti nás samozřejmě nenechali klidnými hned ze startu a chlapi sázeli na starý dobrý pecky jako Lunapark, 1982, nebo třeba Drogový večírek. Překvapilo nás, že není úplně narváno, leč byl to přeci první hlavní den a lidi se ještě hrnuli. O tom, že návštěvníků přibývá nás přesvědčil, po krátké procházce po areálu pro zmapování, Lou Fanánek Hagen se svojí legendární bandou Tři Sestry. Odstartovali set singlem Kovárna a hned od začátku měli spoustu posluchačů, který jim doplňovali zpěvy téměř u všech hitů, které do lidí poslali s dávkou energie. Po téměř hodině paření na ségry, nám stejně zbylo dost síly na punkovou partičku ze sousedního Slovenska a to Horkýže Slíže. Už velmi vtipné intro od frontmana Petera Hrivňáka v převleku stewarda s popisem, jak se při průletu koncertem chovat, slibovalo zážitek, na jaký jsou fanoušci této velmi sympatické bandy zvyklí. Samozřejmě nezapomněli lidem nasypat všechny nejhranější a nejžádanější hity.
Po dávce slovenského punk-rocku jsme museli opravdu chvíli vydechnout, protože od příjezdu do nás muzikanti narvali neuvěřitelnou spoustu energie. Naštěstí mimo tolika scén bylo areálu spoustu aktivit, kde si našel taký každý své. Mimo nespočet stánku s různými druhy jídla , přes oblečení až po několika barů s drinky a pivy. Na každém festivalu v dřívější době, bylo zvykem pít jen od jednoho pivovaru. Letos však bylo pro mě překvapením, že si můžeme vybrat nejen stupňovitost, ale i značku. V areálu bylo i dost chillových míst, kam se mohl kdokoliv schovat do klidu a hlavně stínu, nebo kouknout na různá adrenalinová videa díky projekci ve Prima Cool Hangáru. Cestou zrovna k této zóně byl i tradiční bazén a z druhé strany dokonce i plážový volejbal.
Po uklidněné všech pohybových složek, jsme vyslechli Enter Shikari s různými hudebními prvky. Ti nenechali už téměř večerní publikum klidnými hned od začátku. Po těchto chlapících už následovali The Kooks či velmi instrumentální H09909. Kdo neměl ani tak dost, mohl si skočit na několik Dj scén či si dokonce sám zahrát na rec.stage, kde se scházeli návštěvníci, kteří umí na cokoliv hrát či zpívat a chtěli se podělit s ostatními.
Čtvrteční den začal v příjemném slunečném počasí. Ačkoliv nás sluníčko vyhnalo docela brzy, do areálu jsme vyrazili až po poledni a při procházení areálem jsme potkali spoustu připravujících i hrajících, pro nás neznámých kapel. Hodně mi utkvěla v hlavě kapela Places, kde mě nezaujal tolik celek této ostravské mladé bandy, jako zpěv Evy. Ale jako první na co jsme se těšili byl Radim Hladík Tribute. Hudební těleso, kde každý muzikant měl co dočinění s Radimem Hladíkem, který na to vše shlíží bohužel už shora. Od prvních do posledních tónu jsem měl husí kůži snad po celém těle a všichni tito umělci dokázali, jak geniální umělec pan Hladík byl, a že tu bude navždy. Po tomto velmi silném startu jsme se přesunuli přes skočné Poletíme? až k pražským divočákům jménem Hentai Corporation. Pro uklidnění jsme vyhledali opět hlavní scénu a na té nás se svou kapelou provedl Xindl-X. Jeho set nám utekl tak rychle, že jsme si to ani neuvědomili. Před hřebem večera jsme ještě ze zvědavosti proběhli třeba takoví Blossoms, Dinosaur Pile-Up, legendární Rodriguez, donedávna známý hlavně v Africe, ale také téměř rodinné Marmozets. A to už bylo vše připraveno na hlavní hvězdu čtvrtečního dne. Prodigy! Osobně jsem tuhle partičku viděl poprvé. Samozřejmě známé hity mám naposlouchané z velmi mladých let a spoustu jich zaznělo, ale netušil jsem kolik udělá navíc vzuální zážitek k už tak skvěle podanému výkonu. Důkaz byl v podobě zatím největšího počtu návštěvníků, jak před podiem, tak vůbec. Myslím, že nejen za sebe mluvím o jednom z největších a nejsilnějších zážitků festivalu světového formátu. Po této smršti ještě byla možnost zajít na velmizajimavé, styly proseté The King Blues a pak už jen proseté parkety různými hlavně DJ sety.
Poslední den nás jako první roztancovali Discoballas. Pro nás velkým překvapením nová zpěvačka Míša, která s klukama působí od začátku tohoto roku a klape jim to skvěle. Poslední den nepolevili ani divací ani kapelky jako třeba From Our Hands, Fast Food Orchestra, zároveň s nimi třeba i The Atavist či následně Kapitán Demo, nebo Stray From The Path. Stále bylo kam si zaskočit a vybírat ze stylů a my už se po této pestré nabídce dočkali Gaia Mesiah. Na této bandě je znát, že rozhodně nestárnou a rozjeli to v plné parádě tak, jak si je pamatuji z jejich koncertu před 15 lety. Nenechali klidným snad nikoho, ani ležícho fanouška snad z předešlé noci. Mimojiné předvedli i novou pecku z připravovaného alba, tak věřím, že se máme na co těšit. U holek a Joshe bylo fajn, že i na autogramiádě se chovali stejně tak přirozeně jako na podiu a atmosféra byla velmi přátelská. Dále nás provázeli Sick Puppies z Kalifornie, kteří zahráli v čechách vůbec poprvé. Pak třeba Stick To Your Guns s prvky hardcore i metalcore nářezu. Na hlavní scéně však vypukla show v režii Skillet. Čtveřice složená z poloviny hezčím pohlavím z Memphisu ukázali, proč jsou v předních řadách headlinerů. V totožné ráži pokračovali Beatsteaks i Volbeat a závěr festivalu byl neodkladný. Ještě jsme si odběhli před ulehnutím k táboráku, kde proběhla i mezi dunění okolních DJ setů správná atmosféra i s kytarou a trempskými písničkami.
Z Rock For People jsme odjížděli s velmi dobrým zážitkem a už teď se těším na 25. ročník, který bude určitě stejně bezchybný, jako letos.
