Do pražskýho music baru Futurum se přiřítila smršť pop punku – na středu ideální program.
,,Středa – koncert je třeba!“ měla jsem chuť zvolat na celou tramvaj. Možná to bylo kocovinou z předešlýho dne, možná jenom klasickým opojením, který zažívá každej nadšenec po cestě za hudbou. (Ano, dnešní mladí už se neženou za sexem a drogama, ale za koncertama cheche! ) Z práce to mám do Futura dvě zastávky, takže se ani nenaděju a před barem už srkám Plzeň. Díkybohu. Přesouvám se pomalu k podiu, tam už se totiž rozehřívá první předkapela – Paerish z Paříže – čtyřčlenná kapela, ovlivněná především devadesátkovým pop punkem jako Blink 182 nebo the Offspring, která ačkoliv do toho očividně dává všechno, s většinou publika mnoho nedělá. Teda kromě slečny v šatech, která urputně paří v přední řadě. Sakra kde jsou všichni? Dospávaj včerejší Forum? –> Rise Against přivezli do Fora vlky!
Po pauze na cígo, pivo a panáka, a to skoro bez front, se Paerish na podiu prohodili s britskýma Acres. Pět týpečků včetně Ježíše (!) z Hampshiru v Anglii, hrající emotivní post-hardcore. Dost mi to připomíná Being as an Ocean, takže teplo v srdíčku zaručený. Zpěvákův hlas s obřím rozsahem dává jasně najevo, že o týhle kapele neslyšíme naposledy, maj doopravdy dobře našlápnutou cestu k úspěchu. Kdo může říct, že jen tak ve středu zašel do Futura a viděl Ježíška třískat rify na basu? Já už jo. Průběhem koncertu mě, i publikum, kluci baví víc a víc, ale je evidentní, že všichni přišli na hlavní kapelu večera Moose Blood, kteří už se patrně načínaj dobrejma českejma pivkama v backstagei.
Moose Blood asi neusim nijak sáhodlouze představovat. Je to prostě parta kluků z Canterbury v jižní Anglii, kteří se kdysi rozhodli dát dohromady kapelu.. no byl to sakra dobrej nápad, protože v podstatě hned první song byl jejich debutovej. Za pár let funkce vydali tři alba, včetně letošního I Don’t Think I Can Do This Anymore. Moose Blood už se v Čechách objevili a to minulej rok na festivalu Rock For People, kde měli možnost se nám vrýt do pamětí.
Na tenhle koncert jsem šla hlavně kvůli nim, asi proto, že jsem předkapely neměla pořádně v podvědomí a taky, že mě tvorba týhle kapely dost baví. Často se mi ale nestává, abych z koncertu odcházela nadšenější z předkapely (v tomhle případě to byli Acres). Samozřejmě skvělej koncert netvoří jen kapela, ale i obecenstvo, který to teda taky zrovna dvakrát neroztočilo. Bohužel se mi to zdálo k závěru tak trochu suchý.. jako by “nemysleli, že to ještě zvládnou“. I přes to jsem si v tom našla potřebný uspokojení ve formě odposlechnutejch tracků, pro který moje uši přihopsaly a taky fajfky na svym dreamlistu.
Snad bych jen kapele vzkázala, aby do toho příště dala víc energie i přes to, že nehraje pro obří kotel lidí.
A sobě menší kocovinu…
