foto: Tomáš Černý
Pravidelným čtenářům mých výplodů bych chtěl říct, že zářivku nad dřez už jsem koupil! A aby to nebylo jen tak „koupil“, dal jsem ji sám sobě k narozeninám. S předstihem, bojím se tmy a měsíc se bát nechci. Takže vše nejlepší Pišťáku!
Je to tak správně? Všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí, lásky, peněz, dobrýho sexu! Teda nevim jak vy, ale já takhle přával maximálně babičce a ještě jsem se styděl, jak je to trapný. Samozřejmě babičce jsem hodně dobrýho sexu nepřál, jen ten začátek. Nebo tuhle frázi používám možná tak pro neoblíbenou kolegyni v práci, tý bych na závěr dodal ještě „dobrou chuť“. Ale jak se vyhnout týhle, podle mě stupidní a neupřímný, větě?
Měl jsem několik let trvající období, kdy jsem se snažil každýmu popřát nějak originálně, nebo radši nepřát vůbec, než vyslovit to klišé. Ale pak přišel „fejsbuk“ a na něm má občas narozeniny někdo, koho znám, komu chci skutečně upřímně popřát hodně všeho. Ale jak? Asi už jsem vzdal originalitu a exkluzivitu a poslední dobou používám něco ve smyslu, že gratuluju k úctyhodnému věku a mnoho štěstí do zbývající části života. Výhoda je, že lidi pohybující se kolem mě, ode mě nic chytrýho nečekaj a jsou rádi, že jsem si vzpomněl. Teda snad. Ale zas mi přijde blbý, když šestapůltýmu člověku přeju to samý. Začíná se z toho pro mě stávat klasický „vše nejlepší“. Taky třeba jsou osoby, kterejm přát nechci, ale jsem k tomu z nějakýho důvodu donucen. U takový osoby by mi nevadilo použít klišé, ale na druhou stranu, budu takový osobě přát něco dobrýho, nebo dokonce nejlepšího? Proč? Z nějaký lidský slušnosti, když toho člověka nesnáším? Takže prostě těmhle osobám nepřeju nic. nemusím se stydět sám před sebou a zároveň jim nemusím říct pravdu a tudíž můžu doufat, že mi takovej jeden příklad z těhle osob pošle možná jednou za měsíc část vejplaty.
To ale furt neřeší, co přát, když chci přát. Mám pár kámošů, kterejm můžu napsat přání ve smyslu „Tak si ke svejm narozeninám laskavě naser“, hodim za to smajla a dotyčný kámoši vědí, že to myslím v dobrým a vyjadřuju jim náklonnost tím, že nežvatlám žádný ptákoviny, jako třeba v tomhle blogu ☺. OK, stále ale nevím, co mám přát těm dalším, kterým chci popřát, ale takhle to nejde. Asi by na mě máma koukala dost zvláštně, kdybych ji přines kytku a vpálil ji něco takovýho.
Nebo.. včera jsem dostal pozvánku na i-klik párty. Nevím, „koho, co“ to jsou narozeniny, „kdo, co“ slaví a „komu, čemu“ popřát. Ale jelikož ten den budeme hrát ve Zlíně a nebudu moct popřát osobně, tak „Všechno nejlepší drazí oslavenci, hodně štěstí, zdraví, dlouhá léta, my přišli jsme k Vám zdaleka“ a tím to asi zakončíme, ne?☺
Pišto
