foto: nějakej Jarda
V následujícím psaní, pro Vás čtení, se objeví sprostá slova a nechutné popisování zákoutí mé „duše“, proto prosím slabší povahy, aby dále již nečetli a užili křížku vpravo nahoře, děkuji!
Tak, Zdravím všechna prasata, co to nezavřeli! Chtěl jsem Vám říct, že mám doma na záchodě pověšenej Telecaster. Pro neznalé, to je kytara, říkám ji „kytara k hovnu“. Mám ji tam, abych nějak „rozumně“ využil ten prosranej čas. Lolitky by asi byly zklamány, jaký kusy jakejch písní jsem na tuhle kytaru vymyslel. V práci je to horší, tam toho prosranýho životního času je mnohem víc a kytaru tam nemám. Takže tam dělám jiný věci. Čtu si články z netu, píšu si s děvčaty, nadávám na ekonomickou ředitelku, která z chodby zhasne, aniž by řešila, jestli tam nesedí někdo, kdo si chce číst. A dneska mě tam napadlo, o čem Vám dneska napsat, pokud jste to stále nezavřeli. A kupodivu to, co jste právě přečetli, jsem nevymyslel tam, ale před chvílí ve vaně, kde nemám kytaru, ale milion kačenek a blikající žárovku, což ale pravidelní čtenáři mých výplodů již vědí ze staršího blogu „Světlu vstříc“.
K věci. Koncem základky při občanské nauce, nám učitel povídal o tom, že si nemáme v budoucnu vybírat holky podle toho, jak vypadají, ale… podle nás v tu chvíli samozřejmě podle toho, jak se svlíkají. Od tý doby jsem dvakrát starší a musím říct, že to je jeden z pubertálních názorů, který je pravdivý. On nám chtěl vysvětlit, že nás má zajímat duše dané slečny. Buďme rádi, že tenkrát nenahradil slovo „duše“ výrazem „nitro“. Jenže já když potkám holku, je mi duše ukradená, já koukám, jestli se mi líbí! Jsem divnej? Jo jsem, o tom žádná, ale v tomhle jsme myslím všichni stejný. První prostě čumím holce na prdel, pak na datum narození. To už mi přijde divný, ale jsem v tomhle pověrčivej a veřím svý babičce. Jestli neměla pravdu, budiž ji země lehká. A pokud ji měla, tak taky. A v případě, že se mi holka líbí, vyhovuje mi datum narození, pak teprv začínám řešit, jestli není úplně tupá, jako já, jestli si s ní mám co říct, jak ji opít a zároveň neopít moc sebe, aby to k něčemu bylo. A pokud stále vše funguje, pak teprv začínám zkoumat to nitro. Samozřejmě mám na mysli duši:) A to je dlouhodobej proces a zde bych chtěl oponovat panu učiteli. K čemu to zkoumat, když ve chvíli, kdy je výzkum duše u konce, se stejně ukáže, že to vlastně k ničemu není? Uznávám, trochu pesimistický životní postoj, ale bolí mě zub. A takhle je to téměř ve všem. Dneska jsme dělali grafiku na nový trička k videoklipu, kterej dokončujeme a opět musíme udělat takový triko, který bude na první pohled hezký a někdo si ho koupí. Koho zajímá něco jinýho. Maximálně střih a kvalita látky, ale beztak většina kapel vyrábí trička od jednoho stejnýho výrobce s ovocem na cedulce. A v tomhle se teda lišit nechceme, ovoce je ovoce:)
A poslední příklad, co mě napadá. Když takhle na netu vidím nadpis a fotku k nějaký zprávě, to je to, co rozhoduje, jestli si to vůbec rozkliknu, případně vytisknu na záchod. Takže takhle zas kousek mých černých myšlenek a názorů a já jdu vymyslet nadpis a najít nějakou fotku, co k tomuhle kecu prdnem, abyste si mysleli, že to bude strašně intelektuální čtení a otevřeli to ☺ Díky za pozornost!
Pišto
