Občas vidím v restauracích kombinace jídel, které by mě ani ve snu nenapadlo spojit. No a úplně stejně to je s touhle dvojicí. Respektive s nástroji na které hrají. Punker Michal hraje na bicí. A na piáno ho doprovází křehká blondýnka Johanka. Na tenhle páreček jsem se prostě chtěla zaměřit. Seznamte se s Piano and Drums Project.
Zajímal mě, jak jste se poznali?
M: Kamarádky se kterými jsem hrál v punkové kapele hrály i na zábavách a hledaly na záskok bubeníka. Nejdřív se mi moc nechtělo, ale pak jsem souhlasil. A právě s nimi na těch zábavách hrála i Johanka. No a pak Johanka maturovala, tak jsme si o tom psali.
J: To je pravda, v té době jsem psala seminárku o maďarském klavíristovi, který je takový můj vzor. A myslím si, že on založil Drum and Piano. Tak jsem o něm říkala Míšovi, kterému se ale do tohohle nápadu moc nechtělo.
M: Je to tak, ale protože se mi Johanka líbila, tak jsem si na youtube pustil Wake me up od Avici a přidal jsem do toho svoje bubny.
A kdy jste teda přišli na to, dát se dohromady?
J: Míša našel na YT moje video, k tomu přidal svoje bubny, spojil ty nahrávky v jednu a poslal mi to k narozeninám, a tak jsme vlastně prvně slyšeli, jak by to znělo.
Co na nápad spojit piáno a bicí říkalo vaše okolí?
J: Hodně lidem to přišlo zvláštní, ale mojí mamče se to strašně líbí, vždycky se ptá, kdy bude koncert. Loni jsme hráli na zámku a byla se tam podívat moje babička s dědou a i jim se to moc líbilo. To mě hodně překvapilo.
M: U nás je to samé. Nejdřív se mě ptali jestli to nebude málo, jen bicí a piáno. A teď když zkoušíme, tak se mamka motá po zahradě, aby nás slyšela. I dneska se mě ptala, proč jsme zkoušeli tak krátce, že nás chtěla poslouchat.
Plánujete nahrát nějakou desku?
J: To určitě plánujeme, hodně lidí se nás na to ptá, ale nejprve bychom chtěli rozšířit náš repertoár. Máme nějaké naše věci, nějaké převzaté a některé z nich jsme upravili tak, že už jsou vlastně taky naše. Zatím je 5-7 písniček z celkových 15 co hrajeme našich.
Jakým způsobem dáváte dohromady nápad na novou písničku?
J: Ze začátku když mě něco napadlo, tak jsem to nahrála a poslala Michalovi. Teď to děláme tak, že když má někdo nápad, tak si to zahrajeme na zkoušce a ten druhý k tomu něco přidá.
M: Je lepší, když Johanka přijde s nějakou melodií na piáno a já si k tomu vymyslím rytmus.
Johanko, ty se věnuješ i zpěvu, napadlo vás přidat do vašeho projektu i zpěv.?
J: Už se nás na to dost lidí ptalo. Míša by zpívat nemohl, ale vždycky do toho říká úžasné příběhy.
A já nemám tak silný hlas, chtělo by to nějaký mohutnější hlas, nějaký chraplák.
M: Asi nechceme rozbít to kouzlo těch dvou nástrojů. Navíc je to dost o improvizaci, každý náš koncert i zkouška jsou vlastně originální.
J: Máme kostru a pak si k tomu přidáváme podle nálady, podle toho jak to cítíme nebo kolik máme energie. Takže pro zpěvák by to bylo dost náročné.
A o přidání jiného nástroje jste uvažovali?
M: To by zase ztratilo to kouzlo. Už by to nebylo jen piáno a bicí a to já nechci. Ale nebráním se tomu, nahrát dvě tři písničky s nějakým hostem. Ale jinak bych nepřidával. To už by jsme byli opravdu jako kapela. Nebyl bychom ničím jiní.
Zažili jste nějakou divnou reakci?
J: Po posledním koncertě jsem seděla s kamarádkama u stolu a přišel tam jeden pán, který nás chválil a pak řekl, že ho pohoršila naše předělávka Vltavy, že to je prostě klasika. Jinak jsem se s žádnou divnou reakcí nesetkala.
Kam jste se posunuli za ten rok co spolu aktivně hrajete?
M: Posunuli jsme se spíš my jako dvojice. Je neskutečné, jak moc jsme naladěni na jedné vlně.
Míšo, nechybí ti hraní v punkové kapele?
M: Upřímně, nechybí. Jak jsem ze začátku tomuhle projektu nevěřil, tak postupem času vidím, že to je to nejlepší v čem jsem kdy hrál. Hrál jsem v punkové kapele, v rockové kapele, v zábavové kapele, ale tohle mi prostě sedlo nejvíc. Rád si ale zajdu na punkový koncert.
J: Když jsem si přidala Míšu do přátel na FB a viděla jsem ty dlouhý vlasy, to číro, tak jsem si nebyla jistá, jak to půjde dohromady. Jsem totiž úplný opak Michala.
Zkoušeli jste si prohodit nástroje?
M: Když měla Johanka narozeniny, tak jsem se na piáno naučil Happy Birthday, jinak jako jako malej jsem zkoušel sestry minipiáno.
J: Když máme zkoušku zábavové kapely a naše bubenice odejde dřív, tak jsem první, kdo sedí za bicíma. Líbí se mi že se tam člověk může pořádně vyřádit. Je to ale hodně náročné. Nechápu jak to Míša všechno stíhá.
K vaší zkušebně. Jak dlouho jí máš a nevadí sousedům ten hluk?
M: No, zkušebnu mám od té doby co hraju na bicí, takže asi deset let. Našemu hraní jsem jí přizpůsobil jen tím, že jsem tam uklidil. A sousedi si za ty roky zvykli. Ale snažíme se zkoušet dopoledne nebo k večeru, aby jsme nikoho nerušili. Jednou jsme udělali pokus a zjistili jsme, že je to slyšet sto metrů od baráku.
Co považujete ze váš největší úspěch?
M: Asi náš koncert ve Zbiroze, lidem se to líbilo, jejich reakce byli super. Měli jsme tam i tanečníka. Na to jsem fakt pyšnej.
Takže se na to dá tancovat?
M: Dej si tři piva a uvidíš
J: Není to vysloveně taneční hudba, ale dost lidí se tak nějak pohupuje v bocích. Hlavní je, aby někdo začal.
Jaký je váš cíl?
M: Asi nepočítáme s tím, že bychom se tím mohli živit, ale mít párkrát do měsíce koncert po klubech, by bylo fajn.
