Kdybych měl psát o své třinácté komnatě, asi bych toho moc nenapsal. Když slyším slovo třináctá komnata…okamžitě se mi vybaví naše zkušebna. Ano…už to tak bude. Je to opravdu velmi citlivé téma pro všechny muzikanty a proto bych této tajuplné místnosti plné neřestí a neidentifikovatelných předmětů věnoval pár řádků.
Na dnešní zkoušce jsem se zahleděl do jednoho ze čtyř rohů obklopeným stěnami z posádky a pozoroval, co všechno tam vlastně je. Zjištění bylo opravdu zajímavé, možná až děsivé. Jestli čekáte, že tam byly flašky od chlastu, použité kondomy, zapomenuté dámské svršky nebo nějaké další nechuťárny, jste bohužel na omylu. Na tyto věci je vyhrazen kout druhý. Já jsem objevil svět, zcela nad lidské chápání. Součástí tohoto magického světa byl malý červený traktor, který na korbě svého valníku vezl cédéčka kapely No Name a několik filmů pro dospělé. Jel si docela klidně a bez potíží, když v tom se mu do cesty postavil gigantický mobilní telefon Alcatel. Tiše jsem pozoroval, co bude následovat. Červený traktůrek se svým nákladem se hravě vyhnul, bohužel však už manévr nestihl odvrátit od povalující se kazety Wohnout a vrazil tak do staré tahací harmoniky. A v tom okamžiku to začalo. Rána probudila spící šroubovák přikrytý nekonečně dlouhým účtem z hospody, Leninův portrét probodnutý nožem, starou botu přilepenou na skejtu, tmavěmodrý až fialový kus salámu, zlomenou paličku a myš, která opět lstivě minula nastraženou past.
Možná jde o nějakou ztracenou nebo zapomenutou civilizaci. Že by poltrgaist, nějaký druh neobjasněného strašení…? Ale jedno je jisté. Toto je skutečnost. Nevěříte? Věřte!
