Dlouho jsem se rozmýšlel jestli toto téma vůbec zmiňovat, ale přece jen stojí za to, tuto problematiku nejen muzikantů a frontmanů trochu rozebrat. Je nadmíru těžké žít muzikantský život, užívat si ho plnými doušky a přitom hledět na zdravou výživu, svou postavu a vůbec udržet si určitý styl. Jak už napsal v předchozím blogu Kuba Ryba, život ,,rumělce“ je plný pokušení. Pokušení ve formě jídla z benzínek, festivalových klobás, nudlí a langošů, a nějaký ty pivka do toho taky neodmyslitelně patří. Každej druhej už snad někdy v životě držel dietu…a každej taky určitě ví, jakou to dá fušku. Úplně nejlepší je začínat hubnutí větou ,,Od zítra držím dietu, ale dneska se ještě nažeru!“. Ne, že bych v tomto ohledu nějak drasticky hlídal svojí postavu, ale přece jen každý frontman musí při nejmenším vypadat dobře, a nevypadat jak čtvrtý člen Maxim Turbulenc. Takže jako první je velmi důležitá ,,postava“.
Dyzáájn a brava vlasů také neodmyslitelně patří k image muzikanta a ledacos o člověku vypoví. Co třeba takový Leningrad Cowboys? Jednou jsem uvažoval o takovém stylu, ale přišlo mi to trochu přitažené za vlasy. Pamatuju si, že jednou při hudební výchově na základní škole jsme s paní učitelkou začali zpívat písničku ,,Buráky“, a ve mně to probudilo jakýsi kousek rockera. A ke stylu rockera samozřejmě patří i rockový styl. A tak jsem si na své blonďaté hlavě obarvil ofinu na fialovo. Druhý den ve škole bych ostudou nejradši vlezl do aktovky, ale přece jen mi to něco dalo a rád na to vzpomínám.
Neposledním takovým mezníkem stylu muzikanta je jeho outfit. Pokud vyloženě není vohoz okolnostmi striktně daný, jako třeba krojový sbor Pepíka Zímy, lze přece jenom trochu zaimprovizovat. V poslední době hodně frčí vytažené ponožky, upnuté džíny, vytahaná tílka atd. Někde jsem slyšel, že se móda pomalu, ale jistě vrací. Old scholl, retro nebo vintage, jak jsou dnešní staronové doplňky označované, bývají už celkem běžné a vlastně nejsou žádnou žhavou novinkou. Zajímalo by mě, jestli se tento styl vrátí i na pódia? Elvisův rockabilly styl, se už jistojistě vrátil, ale řekněme, že každý si vzpomene, co nosil jako malý. Přirovnám to opět ke svým hudebním začátkům na základní umělecké škole, když jsem jakož to devítiletý vystupoval na své první besídce a měl jsem na sobě prestižky, béžové kalhoty a velmi slušivé béžové tričko velikosti XL. Proto jsem opravdu zvědav, jak dál se vyvine onen nevyzpytatelný ,,stajl“, a jestli se opět někdy vrátím ke svým starým prestižkám. ☺
