Ocelová sobota s kapelami Doga, Komunál a Booters

Bílá sobota 31.března by se mohla klidně nazvat „ocelová“. Rožmitálský kulturák si totiž vzaly do parády kapely Doga, Komunál a Booters.

 

Zatímco v domácnostech vrcholí přípravy na Velikonoce, v Rožmitále pod Třemšínem se chystal úplně jiný svátek a to pořádně rockový. Doga v tomto roce slaví 30 let existence kapely a společně s Komunálem a Booters brázdí české vody s Hard Werk Tour.

 

Krátce po osmé hodině už před podiem postávaly hloučky nadšenců, povzbuzující kapelu Booters. Kluci jsou mladý, živelný a je z nich cítit ryzí nadšení a energie. Kapelu jsem slyšel poprvé a určitě ve mně zanechala pár svých hudebních otisků.

 

 

Fárplán šlapal po celý večer bez jediné chyby a tak se přesně na čas rozeznělo intro Komunálu, navazující songem Lovec lidí, pokračující 11 hodinami do útoku přes Volný pád až ke Stromu U nás na vsi. A tak podobně.

„Komunální hodinka“ byla hodně kontaktní, zpěvák Luboš často lezl dolů z podia mezi lidi, se skalními se pozdravil, popil, vyfotil a u toho všeho samozřejmě nezapomínal zpívat. Lidí dole pod kapelou výrazně přibylo, vzduch trochu zhoustl a začalo být opravdu příjemné teplo.

 

 

Vystoupení kapely bylo fakt sympatické, šlapalo jako dobře promazaný stroj a hity jako Vlci v nás nebo Až mě ráno povedou, pro který jsem si přijel, zazněly. Takže velká spokojenost.

 

Po nezbytné přestavbě podia, kterou mnozí využili jako pauzu na občerstvení, se už na nás sesypala opravdová ocelová nálož. A hned ve svářečských helmách.

Doga zahájila svoji show opravdu stylově a velkolepě, po celou dobu bylo nejen co poslouchat, ale taky na co se dívat. Nebyla nouze o kouře, plynové masky, ale také o sníh a balónky. Na svoje si tak přišli milovníci tvrdého rocku i nejmladší fanoušci koncertu, poctivě hrozící těsně pod podiem po celou dobu vystoupení.

 

 

Kluci zavzpomínali i na svého zesnulého člena Pepína, kterému přítomní fanoušci posvítili mobily a zapalovači.

 

Hustý vzduch profesionálně rozháněly točivým pohybem slečny s dlouhými hřívami, až jsem si říkal, kolik lidí z narvaného sálu vyjde poloslepých, protože jsem to jejich „větrákem“ taky párkrát schytal. Nálada byla skvělá a čím jiným si připít a dodržet tak pitný režim, než zelenou.

 

Tak ať vám to, kluci, ještě dlouho hraje!