19 let existence, přes 800 koncertů u nás i v zahraničí, to je jihočeská hardcorová legenda Delusion. Ti poměrně nedávno vydali nové EP Long Rope, které pokřtí už tuto sobotu. Kromě křtu také pozvolna dávají dohromady plány na příští rok, ve kterém oslaví kapelní dvacetiny. O tom všem a o mnohém dalším si s námi popovídal zpěvák Aleš.
Delusion v příštím roce oslaví již 20 let své existence, ty jsi se k nim ale připojil až v roce 2010. Co tě k nim tehdy přivedlo?
Tahle otázka už přistála na talíři mockrát.
Náhoda, Vodka a Zair Crew Session?
Někteří jsou zastánci, že nic není náhoda. Všechno si musíš získat sám. Všechno na startu tvého vlastního cíle je výsledek tvého snažení a rozhodnutí, že si jdeš přímo za tím, co jsi si zvolil. Někteří jsou zastánci, že tě v životě stále něco trefuje. A když tě to trefí napřímo a ty si toho všimneš, tak si řekneš: „To byla náhoda.“ Proč? Protože jsi s tím nepočítal?
Protože jsi s tím nepočítal, byla to náhoda?
Myslím, že ke každé kapele, a i k Delusion, mě přivedlo rozhodnutí v tu pravou chvíli a odpověď na otázku, že do toho chci jít. Ne zkusit to. Ale naplno to dělat. Nerad dělám věci na půl. A nerad věci pro nějaké důvody vzdávám. Není to o prohře nebo výhře. Dám ze sebe co můžu. Když ten pocit je natolik silný, že to je maximum, a já věřím na pocity, tak i kdybych byl poslední, budu spokojený. V kapele je to o to složitější, že musíš vnímat i maxima těch ostatních. Každý máme slabiny a silné stránky, lidské i hudební. Jádro musí být totožné. Delusion.
Víra musí znít jedním jménem. Delusion.
Víra. Nemusí mít stejného Boha. Každý máme své nohy a proplétáme se po té cestě po těch svých. Bude to mírně jiné. Ale, to souznění musí mít přesvědčení, musí mít zásady, pravidla, na kterých se shodnete. A nebo jste je ochotni respektovat.
Musím Vám rozhodně záležet na stejném cíli. U kapely je to bezesporu hraní. Ani si tam neumím představit něco jiného jako zástup.
Zanedlouho to bude pět let, co jsem s klukama. Přivedl mě k nim Meyla a kluci mě přijali. Zůstávám s nimi, protože mě a teď odpovím bez pohledu na Meylu, Špíďu, Jimáka, Fildu, Maňase nebo Adel (ta teď působí v Delusion jako záskok za Meylu, když nemůže).
Delusion mě baví hudebně. Baví mě svoji silou a živelností na koncertech. Baví mě hrát live show, proto dělám muziku. Jinak bych mohl být doma a klepat sousedům do topení. Hrát. To je ten matematický výsledek té dlouhé rovnice zkoušek a lidských osudů. A Delusion mi tohle všechno plní.
Příští vás čeká výše zmíněné jubileum. Plánujete k této příležitosti něco speciálního?
Ano, příští rok, tedy roku 2015 nás čeká 20.výročí.
Tím by měla být kapela absolutně dospělá. I za těch dvacet let jsou tu však vize toho co dál. Sice nám všem řídne vlas, šediví fous a slina ukápne nejen u piva, ale sil, alespoň to tak vnímám, máme dost. Cílem je netřást se skříní, ve které tleje kostlivec. Jsme živí! Kurva živí! Takže rachot, který se ze skříně line, není předmětem dohadů, že je třeba s tím přestat zavčasu, aby ta skříň zůstala zachována a kostlivce jsme dali k ledu.
My se samozřejmě s klukama dokážeme domluvit a navrhnout co chceme, jak to chceme. Nebo jinak. Dokážeme výsledek představit jako jednotný závěr, což je důležité. Jde, ale taky o to co je reálné, kde a co chceme udělat a co je absolutní fikce. Osobně bych to viděl na Vimperk. Proč? Mám to tam rád. Lidi jsou zvířata. V dobrém slova smyslu. Vnímám to tam jako home place. Winterberg umí tančit! Umí zpívat! A v tomhle se kurva dobře plave. Ale, taky jsou ve hře HD. Kde je u George vždycky dost plno a rumu na zahřátí ještě víc. A lidi to umí velmi obdobně jako Ti ze Zlaté Hvězdy. Tahle živelnost mi chybí u ST. Lidi tam, jak bylo kdysi pojmenováno, provozují „Strakonické pogo.“ Jsme kapela z ST, ale pro tohle mi to tam mnohdy přijde bezpohlavní a nudné. Ano, mohu si ten pocit nechat pro sebe. Ale co neřekneš, o tom se nikdo nedozví. Chci, aby to věděli. Důvod? Přál bych si změnu. Nutno však podotknout, že jsem úplně stejně nudný jako oni. Ano jsem ze Strakonic. ☺
Máme teď nového nehrajícího člena, kterým se stal Šimon Blaschko. A určitě i Šimonův návrh budu brát v potaz. Věřím, že i kluci. Věřím, že i on nám s tím rád pomůže.
Stejně tak i kapely, které si přizveme. A protože Positive Mind nemohli na náš křest. U toho narozeninového dortu by měli chybět. Ale… Do oslav ještě „daleko“.
Letos v červenci jste vydali nové EP Long Rope, které vyšlo na vinylu. Proč jste se rozhodli pro tento typ nosiče?
V žádném případě si neuvědomuji, kdo to navrhl nahlas první. Snad Filda. Věřil bych na to. A pak to bylo jako lavina. Nikdo neřekl ne. Spíš padaly úvahy každého jednotlivce proč ano.
Jsme všichni z doby, kdy bylo normální mít doma gramec. I u nás byl. Ač ho již nemáme, desky, kterých je kopice, jsme nevyhodili. Měli jsme ještě kotoučák. Táta poslouchal muziku tak hlasitě, že nám dětem a vlastně celému sídlišti dělal hudební kulisu. Nechápu, že mu to mamka strpěla. ☺
Deska je jakoby něco víc než CD. Je to větší formát na uchopení do ruky i na rozpřáhnutí se ve smyslu designu. Působí to na tebe silněji. Máš to jako komodu se šuplíkem. Šáhneš do ní a objevíš placku. Prohlížíš si to z jedné i z druhé strany. Popisky, její drážkování, vlnitost. Ofoukávaš ji. Většinou ji svíráš tak jemně, že se to dá srovnat s láskou k milovanému člověku. Uvnitř je místo na booklet, který jako majitel můžeš využít třeba i jako plakát. Má to spoustu objevených krás jako i neobjevených tajů a možností. Myslím, že pro mě i pro jiné. Když odcituji Fildu: „Spousta lidí ji má jako sběratelský kousek a vlastně se pak ve finále dozvíš, že si ji nemá ani na čem pustit.“
Vinyl je vinyl.
Křest proběhne 20.12. ve strakonickém Music baru Křemelka, kde svou novou desku kromě vás pokřtí i Delikvence 11. Co vás přimělo ke společnému křtu? A jaké kapely vás na křtu doprovodí?
Ani tenhle detail si nepamatuji. Přišla s tím De11kvence? My? Kdo? Není to jedno?
Důvody si každý uvědomí sám, má-li trošku přehled o těchto dvou kapelách.
Jsme ze stejného města.
Jsme kamarádi.
Máme společně něco odehráno.
Někteří fanoušci jsou fanoušky obou kapel a zároveň i kamarády, přáteli, známí nebo posluchači.
Desky nám vyšly v druhé půlce 2014.
Byly natáčeny ve stejném studiu HellSound u Honzy Kapáka. Ačkoliv, tohle jako důvod uveřejňuji až teď.
A ještě mě něco napadlo:
Jehla, bývalý zpěvák Delusion, nyní hraje na basu v De11kvenci. Nemusíme ho tak zvát.
No, a když se povšimnete plakátu na tu akci, který je spojením obalů z našich výtvorů. Tématem je víra. Byla to určitě příjemná shoda pro Radka Popelů, který je „designovým ředitelem“ Delusion a ten křest-poster je jeho výtvor.
Nemohu mluvit za De11kvenci, proč použili prvky víry. Delusion, ne aby je popichovali, šťourali do nich či něco takového. Je to pro nás nejednoduší vyjádření víry jako takové. Jako Středoevropani jsme s křesťanstvím propojeni staletí. Nejde to zabít. Vymýtit. Přehlédnout. Jen Vánoce jsou tím prošpikované, a každý, bez výjimky pěstujeme v tomto čase část toho, jak je nám to touto cestou předáváno. I pro bezvěrce, jsou její symboly lehce a naprosto srozumitelné.
A kdo nás doprovodí? Chtěli jsme Positive Mind. My jim dělali křoví na křtu nové desky Individualist v Plzni Pod Lampou, kde Špíďa protrhl blánu rytmičáku. Bohužel nemohou pro plný program kytaristy.
Zkoušeli jsme Better Way a Dead Set Against. Mezi členy BW, existuje od doby, kdy se opět dali dohromady neporušitelná dohoda, což je naprosto v pořádku. My jsme ji nebyli ochotni akceptovat. DSA vypochodovali s podobným důvodem jako u PM.
Nakonec se dala přízeň kapele pražské kapele Just For Being. Byl k ní jen krok. Koučuje ji Šimon, stejně jako nás. Kluci kývli i na „hubené“ podmínky. Už za tohle jim patří velký dík. Ale tohle a mnohem více si řekneme 20. na Křemelce osobně.
Křest desky není normální koncert. Delusion i De11kvence na svých dětech dělali nějaký ten čas a chtěli by se s lidmi o tu radost podělit. Jednou z těchto děleb jsou i ta osobní pozvání lidí, kteří jsou nám v Delusion / De11kvenci nebo v hudebních životech blízcí, doprovází nás, něčím nás ovlivnili a tak dále. A dělají to třeba i dodnes. Jsou tam i někteří za pravidelné návštěvy našich koncertů. Takové jádro DELUSION CREW.
Rodiny jsou automatika. Teda nepočítám, že tam přijde babička a tak, ale určitě naše ženy. A třeba někteří z nás tam přivedou i své děti.
Přitáhneme i „vlastního“ zvukaře se světly – Tomáše „Mázu“ Mazance z 200 Zbraní, ať to za něco stojí. Ten zvuk. Tomáš teda taky něco stojí.
A nějaké překvapení?
Překvapení se připravuje.
V minulosti jste navštívili mnoho evropských zemí, na kterou vzpomínáte nejraději? A je naopak nějaká země, do které byste se ještě rádi vydali?
Nedávno jsem tuhle otázku dostal v podobném znění v Radiu Pohoda Pardubice. Když jsem jel domů, došlo mi, že jsem zapomněl zmínit Finsko. Došlo mi, že hlavně proto, že jsem pár dní předtím neplánovaně letěl vrtulníkem ze sjezdovky na Zadově do Budějc a byl tam za mě Jehla.
Ale hlavně mi došlo, že nejraději vzpomínám na lidi, které potkáváme. Trávíme dlouhé hodiny na cestách. Kdyby nebylo jich, neměli bychom kde hlavu složit až po teplé jídlo nebo kde se umýt. Mnohdy se ty rodiny kvůli nám i uskromňují. Dávají nám to první poslední, co mají. To mnohdy do slova a do písmene. Jsou dlouho vzhůru do noci. Někdy i do rána. Časně ráno vstávají, aby nám připravili teplou snídani. Za ta léta jsme spali v postelích, na zemi obýváků, pokojíků, ve squatech, ve svém (Meylovo) autě jako hlídka, v klubech. Pod peřinami, ve spacácích, v poštovním pytli (díky Maňas), pod barem.
Ti lidé nás ve chvílích volna vzali na místa, která bychom určitě jinak nenavštívili. Ať už k přírodním krásám, historickým památkám, úkazům, do čajoven, hospod.
Ti lidé s námi sdíleli svoje životní příhody až po nejniternější prožitky. Velmi otevřeně se bavili o tom, co v některých případech bylo jejich tajemství. A my děláme to samé.
Všechno tohle mi z toho staví tu neuvěřitelnou mozaiku vzpomínek. Oni jsou pro nás důležití. Ne my pro ně. My jsme jen někdo, kdo jim samozřejmě může imponovat, tím co a jak to dělá. Jsem a vždycky budu rád, že když tomu tak bude. To bych lhal, kdyby ne.
A jsem rád, že jsme s mnohými z nich stále ve spojení. To znamená, že DELUSION pro ně nebyli jen další z kapel. To znamená, že Ti lidé uvnitř jsou a zůstávají pro ně příjemnou vzpomínkou, která kdyby se vrátila, byla by opět šťastnou. A tak je to i naopak.
Ano, taky některé můžeme srát. Jsem tedy rád, že jestli tací byli, že to překousli a my neskončili na ulici.
A kam by se nám líbilo vyrazit? Jsme Evropani. A tolik zemí jsme ještě nenavštívili. Nějaký čas už přetrvává návrh směr Francie až po Španělsko. Třeba to se Šimonem dáme dohromady a klapne to.
Co bys na závěr vzkázal čtenářům I-kliku?
Přátelé, chtěl bych Vám všem popřát krásné, příjemné svátky vánoční. Pohodu, klid, mír a lásku. A když se něco posere, osobní vyrovnanost. A podporu ze strany rodiny a i z kruhu dalších lidských bytostí či zvířat. A do nového roku 2015 každému zdraví, štěstí, vytrvalost nejen v předsevzetích.
I-kliku bych chtěl poděkovat za pár otazníků. Ať i jemu se daří, čtenáři a fans jsou mu věrni.
Chtěl bych Vás závěrem za Delusion a De11kvenci pozvat 20.12.2014 na křest desky, kde se téhož večera bude nabírat materiál na nový klip. I tohle může být pozvánka. Potřebujeme husté HC křoví. ☺
No, a kdo nedorazí tam, věřím, že se potkáme roku 2015. Sledujte naše stránky. My sledujeme Vás.
Drahuna DELUSION CREW
Bandzone: http://bandzone.cz/delusion
Facebook: http://www.facebook.com/DELUSIONHC
FB event křtu: http://www.facebook.com/events/1540581346185019/
