PUNK VS CORE – DELUSION PARTY

Blíží se 20. tradiční Punk vs Core party v Hotelu Zlatá hvězda ve Vimperku 18.2. 2017, a tak je čas trochu si přiblížit hlavní kapelu – Delusion. (Předkapelami jsou zde pražští Zputnik a Ramones revival.)

 

Delusion původní strakonická hardcorová kapela fungující již od roku 1995, od té doby (22 let) došlo vesměs k výměně veškerého osazenstva, ale kapela každou změnu dobře ustává, a pokračuje dál i v nové tvorbě. To dokazuje i fakt, že dokázali vydat 6 alb a 2 EPLiar 7“ EP (1996), U Against You (1999), Jump Into the Pit – A Tribute a Testament (1999), My Time Is Over (HC Compilation) (2001), Battery: A Tribute to Rammstein (2002), Congratulations (2002), Never…Ever…Forever…! (2009), Long Rope 12″ EP (2014). Se svou tvorbou projeli skoro celou Evropu – Německo, Rakousko, Švýcarsko, Polsko, Slovensko, Rumunsko, Makedonii i Finsko.
Ve Finsku byli dokonce dvakrát, pokaždé na tour s finskými Distral. Naposledy v létě 2016 (a pak v říjnu s Distral uspořádali čtyři koncerty po Čechách), a tak jsem se kluky vyzpovídala, jak to funguje ve finském hudebním světě, a jak se finové aklimatizovali v Čechách. Odpovídali mi Aleš – zpěvořvoun a zaskakující baskytarista – Čáp. Aleš se trochu víc rozpovídal, ale při čtení si dokonale představíte, jak to na takovém tour vypadá, a co jsou kluci doopravdy zač…

 

Jako první se vybízí otázka: Proč změna v sestavě?
Čáp: Změna v sestavě neproběhla, jsem jen trošku delší záskok, neboť Meyla nemůže odehrát všechny akce, protože dělá suprový akce v Soběšicích, na který se mi občas povede dostat. Snad, než Meyla znovu naskočí do koncertního drilu, se naučím konečně hrát, abych to tam mohl jednou nasrat alespoň z půlky jako on. Největší respekt.

Aleš: Protože hospoda. Protože práce. Protože to Meyla nedokázal ukočírovat obojí. A do toho rodinu. Všechno chce čas. Všichni sice chodíme do práce. Mnozí z nás si ji nosí domů. On je teď pořadatel. On je teď výčepní. On je teď vlastně na druhé straně. My u něj loni hráli s legendárními Plexis. Tak, jak se staral o Delusion, pečuje o svou novou lásku. Je hostinský v KD v Soběšicích u Sušice, takový, jakého by si přála nejedna hospoda. Když je nápad, jde do realizace. A to v této době i za cenu ztráty. Zkouší rozbít hlavou zeď. My vlastně děláme to samé. Takže se navzájem podporujeme. Čáp se podceňuje. Oba dva za to umí zarvat. Ačkoliv Meyla je jediný basák, o kterém vím, že každou zkoušku a každý koncert přerval strunu. Feelling smradi. O tom to je!

 

Jak se Finům líbí vaše muzika?

Čáp: Ač je sever, jak známo spíše metalově založen, kupodivu i Finové poznají dobrou muziku, když se jim pěkně naservíruje. Víc placek jsem ještě nikdy nepodepsal a podávání rukou a plácání po zádech, mě nepočítaně utvrdilo v tom, že DELUSION určitě zapůsobily.

Aleš: Každá kapela má ve Světě svého fanouška. Nejsme kapela, jak se říká „Světového formátu“. A to, že máme tu možnost cestovat? Jestli si někdo myslí, že to je zadarmo, tak se chlapec či dívka hluboce mejlí. Stojí za tím hodiny práce, pomoci lidí a kapel, co se kolem téhle branže motají. A nakonec i nějaké našetřené peníze z prasátka.

S jakými kapelami jste si ve Finsku zahráli?

Čáp: Hráli jsme pouze s Distral, jelikož jsou to HC bejci stejně jako my a žádný jiný měkouše jsem k nám nechtěli. Pamatuji si, že akorát v Tallinu nám předskakovali dvě kapely u nichž jsem si vzpomněl na moje předešlé působení a málem jsem i vzpomínkovou slzu uronil. Kapely PAKKOSYOTTO (nálepka již pevně zdobí můj futrál na kytaru) a druhou jsem už zapomněl, ale vzpomenu si až přijedou DISTRAL, neboť si Miko (z DISTRAL) kupoval jejich triko a byl to takovej náser, že si ho určitě veme i k nám do Čech. Jestli jsem na nějaké zapomněl, tak se hluboce omlouvám, když hráli musel jsem bejt určitě na záchodě.

 

Nejlepší zážitek z tour po Finsku?

Aleš: Když to vezmu popořádku:

Spontánnost – Chorál „Happy birthday to you“ …milý Špíďo!!!!, neslo se terminálem 2 na Ruzyni (vlastně letišti Václava Havla). Ten den slavil narozeniny. Celou cestu. Maňas dostal za úkol ten okamžik zaznamenat na telefon. Jimák mu ho předal v pohotovosti. Jen zapnout play. Po zpěvu, kdy reagovalo pár procházejících osobním blahopřáním…

První koncert a zjištění, že párty v jejich zemi začínají kolem 23h. To bylo pro mě osobně zdrcující, jelikož jsem zvyklý chodit do postele o půl 10. Zvykl jsem si a za tour otočil svůj biorytmus…

Česká muzika zní Finům dobře. Důkazem nebyla jen reakce každého publika na Delusion, ale i rozhovor s jedním z příchozích.

Tampere, nejlepší koncert v mých očích a v mé paměti. Kromě příjemného zážitku, jsme se všichni i Distral, setkali se zvláštním rozestavěním aparatury. Všechny bedny stály připlesknuté k jedné straně – levá. Na druhé straně bicí. Takže všechno na pódiu hrálo do stěny u bubeníka.

Poslední koncert v Helsinkách. Jednoznačně v nejhezčím klubu, v jakém jsem osobně kdy hrál. Nemůžu porovnávat za kluky. Najděte si ho. Bar Bäkkäri. Na poslední večer jsme dostali od klubu bednu piv, a tak to hned bylo veselejší. V tom luxusu byla nula čtyřka za devět babek. Ne, že by to bylo v jiných místech lepší.

A jak jste si to užili s Distralem po Čechách. Jak se jim tu líbilo? A shledáváte tour jako povedený?

Čáp: Na tyto otázky odpovím v jedné ještě čerstvé obšírnější myšlence. S klukama jsme vlastně byli skoro čtyři dny v kuse ve dne i v noci. Samozřejmě se klukům u nás moc líbilo a s konverzace s nimi, mě docházelo proč. Jak je naším dobrým zvykem nadáváme na naši zem, lidi, zvířata, zimu, léto, teplotu, ceny a běda tomu kdo nenadává. Jenže naše nadávky se nesou krásnými historickými jádry měst, které ve Finsku prostě nejsou. Nadávky se nesou večer u levného a hlavně dobrého piva, což je ve Finsku trošku utopie. Nadáváme na koncertech, kam lidi chodí v počtu ne malém a hlavně se baví, což taky u nich není samozřejmostí. Takže tohle jsem začal vnímat trošku jinak, než dřív. Z koncertů vyzdvihuji masakr v Horažďovicích U Černého Orla. Nejlepší koncert, na kterým jsem byl a měl tu čest hrát za posledních pět let a na dalších pět let dopředu. Zdravím a děkuju všem kdo tam byli, hráli, vařili, chlastali, hulili, čepovali a dělali všechno ostatní, co tady ani nemůžu jmenovat. I kdyby sto koncertů nevyšlo, tak za tenhle to stálo.

Aleš: Čáp roztrhl pytel se slovy na správném místě. Pro mě to bylo ještě trochu jiné. Poprvé ve své „hudební kariéře“ jsem pořádal koncerty. Nebyla to tedy jen zábava a zase zábava. Nebudu zde popisovat, co mě vedlo k výběru jednotlivých lokalit a jak jsem se k těm místům dostal. Stálo mě to hodně večerů. Hodně volného času, včetně spolupráce na první části tour ve Finsku. Stálo mě to několik názorových výměn v jinak klidné domácnosti. Těsně před spuštěním České části jsme se trochu chytli i ve zkušebně. Kluci vědí proč. Myslím, že plnou odpověď, že to mělo smysl dostali v HD, kde bylo bez prdele SOLD OUT! Jak napsal Čáp a doplňuji „Hej Rytmus, bol to hard core masaker, ty flow piča.“

PS: Kdo z toho má fotky nebo videa, prosím, zašlete na delusion.sthc@gmail.com

 

Když tu byli napoled DISTRAL, kluci trochu zestárli, je to poznat na jejich tvorbě?

Čáp: Přesně si nepamatuji, ani nemůžu říct jak se koncertně zlepšili, protože v době kdy tady byli naposled jsem nemohl vidět jejich koncert. Ale, soudě podle toho, že jsem začal potkávat týpky v tričkách DISTRAL a do dneška se o tom koncertě mluví asi nemohli zahrát zas tak špatně. Mohu za sebe říct že mě kluci mladý finský neskutečně baví. Od doby co se mi dostal do ruky jejich materiál s názvem SIX FEET DEEP jsou pevnou položkou v mým playlistu. Na koncertech ve finsku jenom posilovali moji lásku k nim. Je to energický, je to melodický, je to hravý, je to hardcore.

Aleš: Pokud bych měl udržet posloupnost otázky, pak bude znít: „Distral tu byli naposledy v roce 2012. Konkrétně říjen. Zlepšili se dosti. Dospěli. Dozráli. Prvně jsem je potkal, když mě někdo kontaktoval v roce 2011, jestli je u nás doma neubytuji. Bylo to v roce 2011 (Listopad). Přijelo 6 usmrkaných kluků polorozpadlou dodávkou. Tenkrát jsme bydleli ve 2+kk. Dokážete si představit tu radost Máří, když jsem jí oznámil, že ubytujeme kapelu a navíc přijdu z práce později, zda se o ně může postarat. Strávili jsme společně jeden nebo dva večery. Tohle už si přesně nepamatuji. Padli jsme si do oka. No, a za rok se odlétalo do Finska (Duben 2012). Zasvěcení vědí, že beze mě. Týž rok se v měsíci říjen vrátili. Odjeli jsme 3 koncerty. 04.10. Club Auto Da Fé, Kladno , 5.10. Hotel Zlatá hvezda, Vimperk s Bitch Queens (SUI), Dirty Blondes a 6.10. Vinárna Pod Veží, Horažďovice. Jak píše Čáp, hodně lidí si je oblíbilo. Možná ne ten, kdo měl službu v non stop baru ve Vimperku, kam po uzavření baru v hotelu došli, dali si jedno pivo, jeden z nich se poblil a šli odebrali se na hotel. Jak se mi svěřil Markus letos ve Finsku, z prvního tour v CZ s námi mají vlčí mlhu. Tenkrát to byli fakt mladí kluci. Ne, že by dnes nebyli. Když se to vezme kupříkladu proti nám, ale dnes má Mikko téměř dvouletou holčičku. A Markus už nevypadá jako školák a Simo jako dítě.

 

Mimochodem plánují do Čech návrat srpen 2017 – 18. nebo 19.8. u hornického města Ostrava a 26.8. Lomnice nad Popelkou.