Foto: Dana Xbone Hosová
Jihlavská kapela Oči na jaře vypustí klip k písni Stůj a před sebou má desítky nasmlouvaných koncertů.
Jak dlouho hrajete jako kapela?
Honza: Hrajeme od roku 2017 v původní sestavě, která se od té doby dost změnila. (smích)
Aha, zajímavé. Takže se vám sestava kapely měnila?
Milan: Hodně se nám měnili basisti, ale doufáme, že tenhle už se snad nezmění. On je teda z Přelouče, ale u nás je to celkově takové náročné.
Jak to myslíš?
Milan: Jsme takoví rozlítaní. Klávesistka je ze Slovenska, kytarista ze Seče a basák z Přelouče.
Honza: A zpěvák z Marsu…(smích)
Mění se nějak styl nebo hudební směr?
Mirek: My nemáme žádný vyhraněný styl. Děláme to přirozeně.
Honza: My máme styl Oči.
Takže housle i klávesy, to tam bylo od začátku?
Mirek: Ono to začínalo tak, že jsem prvně byl jen já se španělkou. Jenže já vždycky chtěl kapelu s pianem, protože jsem hrál vždycky v kytarovkách. Piano ale hodně cítím. Takže se přidala Kateřina, se kterou jsem hrál ve XIII. století. Ze začátku mi i pomohla s některýma písničkama a právě zmínila, že má kamaráda, co hraje dobře na housle a dovedla Honzu. Vlastně to všechno přišlo samo.
Vy se nějak sami škatulkujete?
Honza: My bychom chtěli, ale nám to nejde. Každý, kdo nás slyší, tak má jiný názor na to, kam by nás zařadil.
Milan: Zásadní pro nás je, že naše hudba je poslouchatelné pro spoustu generací. Rukopis je jasný. Mirek je hlavní skladatel a tím pádem se styl nemění. Než ale ta písnička vznikne, je tam několik stupínků. Prvně přijde na Mirka nějaká múza, my jako kapela to chceme nějak rozvést, pak přijde text a pak je teprve kompletní písnička.
Mirku, kde bereš nápady?
Mirek: Nesedím a nečekám na nápad. Oni přichází samy. Já to nijak nevyhledávám, protože jsem od přírody líný člověk. (smích) Mě si to samo zavolá a to nutkání je pak tak velký, že už to nejde přehlížet. Pak sedím na zkušebně třeba šest hodin a něco tam plácám. Teď jsem si tam díky kapele pořídil takový malý studio, něco si tam parádně nahrával a po třech hodinách jsem si to všechno parádně vymazal. (smích)
Jsi spíš melancholik nebo píšeš takové pozitivnější věci?
Mirek: Já jsem spíš melancholik na třetí, bych řekl. Jdou mi vesele smutné písničky.
Máte teď v plánu nějaký alba, singly?
Honza: Teď vyšel singl Bez soudu, na který jsme natočili i klip. Tenhle rok chceme vydat alespoň nějaké písničky, které máme připravené a chceme je pustit mezi lidi. Ale třeba se podaří i EPčko.
Co nějaké koncerty?
Honza: Těch je spousta. Protože naše manažerka a kamarádka Sylva Slováková se fakt snažila.
Milan: Sylva nás brzdí, zároveň chrání a zároveň tlačí.
Mirek: Brzdí? To bych neřekl…
Milan: Tak brzdí nás třeba v tom, abychom si brali pivo na pódium. (smích)
Každopádně nám strašně pomáhá a loňský rok jsme měli úplně skvělý. Bylo přes čtyřicet akcí po celé republice.
Mirek: Sylva mě vede taky ke zdravému životnímu stylu a donutila mě pít i ječmen… A to je fakt hnusný. Ale díky za ní. Tu nám poslali prostě někde shora.
Honza: Je to jednoznačně sedmý člen kapely.
Jste zastánci toho předávat tu muziku lidem spíš přes koncerty nebo přes internet a klipy?
Mirek: Ono je to jedno s druhým. Nejlepší, co může být, jsou živé koncerty a hrát všude, kde to jde. Když pak někdo přijde a koupí si cédéčko, tak to je ten nejlepší honorář.
Máte radši klubovky nebo fesťáky?
Honza: Je samozřejmě skvělý, když máš na fesťáku před sebou kotel lidí, ale malý klub má zas takovou komorní atmosféru. Obzvlášť, když je nacpanej. Takže se to nedá říct jednoznačně, co je víc.
Mirek: Musím říct, že když hrajeme klub, tak dojdou primárně naši fanoušci. Hráli jsme v zimě na náměstí v Jihlavě, kde bylo mraky lidí a bylo to úžasný. Pak jsme měli koncert v D clubu v Jihlavě a došlo 250 lidí a všichni na nás – na Oči.
Vy teď chystáte klip, že?
Milan: Dotočili jsme klip ke krásné písničce Stůj, který bude velmi komorní. V textu té písně je nějaká životní cesta, že se nesmíte vzdávat. Využili jsme úžasné prostory v DKO Jihlava a těšíme se na to.
Honza: Je to písnička, kterou na koncertech moc nehráváme, tak se alespoň dostane mez lidi.
Kdy ho plánujete ho vydat?
Milan: Rádi bychom co nejdřív. Klip si děláme komplet sami. Nabrali jsme materiál, stříháme… Takže jaro je asi takový reálný.
Jaký je váš vysněný fesťák nebo klub, kde byste si chtěli zahrát?
Mirek: Za mě Rock For People a Lucerna.
Honza: Za mě taky Lucerna.
Milan: Já zůstanu tady v Jihlavě. Staví se nám tady multifunkční hala, takže bych to dal tam. (smích)
A kapela, se kterou byste si chtěli zahrát?
Honza: Já mám takový problém, že vlastně moc jinou muziku ani neposlouchám.
Mirek: Já ze zahraničních to snad ani říkat nebudu, protože to je utopie úplná, protože bych se chtěl setkat s Muse. To je moje srdcovka už několik let. A rád bych si zazpíval s Robbiem Williamsem. Toho beru jako top zpěváka. To jsou takový sny moje. A z českých kapel asi Zrní. To by mi k nám i stylově sedělo.
Milan: Já asi takový cíl úplně nemám s kým. Můj sen teďka je taková ta masa lidí, která chodí na ty Kryštofy a Chinaski tak aby chodila i na nás.
Honza: Já bych chtěl, aby si z těch slavných kapel chtěl někdo zahrát s námi. (smích)
Už jste to trochu nakousli, takže myslíte si, že jsou lidi otevřený nový muzice nebo jsou tak trochu „zakopaný“ v těch Chinaski a Kryštofech?
Mirek: No…malinko jsou…
Honza: Já bych řekl, že hodinko.
Milan: Lidi mají hodně mantinely a hranice, přes který nejdou.
Poslední otázka. Co vás baví na muzice?
Mirek: Zajímavá otázka… Mně muzika dělá v hlavě takový mini orgasmíčky. Prostě mě to uspokojuje. Ne fakt, myslím to vážně. Když mám husí kůži a slzy v očích, tak úplně cítím, jak ta hudba mnou prochází.
Honza: Když jsem na zkušebně, tak nevnímám, jestli jsem tam dvě nebo čtyři hodiny. Věnuji se prostě fakt jenom té hudbě a nepřemýšlím nad tím, co mě čeká až přijdu domů nebo do práce. Je to jen můj prostor.
Milan: Je to nějaký životní motor, který nám v kapele funguje. Navíc když se to snoubí s tím, že ta kapela je taková, jakou chcete. To znamená super lidi, super muzika, je sranda a přitom se pracuje a ten výsledek je hmatatelný, tak z toho je ta největší radost. Takže pro mě muzika je celoživotní radost.
