Kapela Vypsaná Fixa vydala po třech letech své desáté řadové album s názvem Kusy radosti. Textově se o vše postaral frontman kapely Márdi, obal si vzal na starosti kytarista Mejla. Nahrávalo se během covidu a produkčně kapela navázala na předchozí desku a opět spolupracovala s Dušanem Neuwerthem a Ondrou Ježkem.
Kusy radosti, to je název nové desky i jedné písně. Jedná se o metaforu? Bylo natáčení desky takový váš kousek radosti v té době, kdy vznikala?
Tak předně je třeba říci, že písnička Kusy radosti, byla vlastně úplně poslední songa, která na desku přišla. Líbila se nám, ale měla nedodělaný text a navíc mi producent Ondra Ježek řekl, že text musím přepsat, že mu nerozumí. A když on řekne, že textu nerozumí, tak já vím, že je zle. Text jsem předělal, ale nebyl ještě úplně hotový. A pak, když jsem jel ve vlaku, mě tohle napadlo: „na silnici jsou kosti a kusy radosti“. Ondra řekl, že se mu to líbí a myslí, že by to byl i dobrý název desky. Takže vlastně úplně poslední outsider, songa, která byla na vyhození, je skoro hlavní píseň a ještě dala název té desce.
Co se týče těch kusů, máš pravdu, byla to taková rozervaná doba, roztrhaná na kusy, nic se nesmělo.
Takže kusy tam jsou, ale ta radost?
Ano, kousek radosti byl pro nás hlavně v té hudbě, v natáčení desky. Nic se nesmělo, pak se to rozvolnilo, pak se zase nic nesmělo. A to bylo to nejhorší. V tu chvíli jsme šli točit.
Texty na desce jsou tvé a píšeš i pro další umělce. V covidu bylo asi hodně inspirace a času na psaní?
Ano, nápadů vzniklo hodně. V té první vlně jsem vůbec nevěděl, co budu dělat, řekl jsem si, že natočím nějaký svůj projekt. Vyhradil jsem si asi dvanáct svých nejpodivnějších písní, který do Fixy přijít neměly. Poslal to Ondrovi Ježkovi a on řekl: „Půjdeme do toho“. Nakonec se to ale celé zašmodrchalo a neuskutečnilo, následovalo rozvolnění a i přesto, že jsem měl desku pro projekt připravenou, odsunuli jsme to. Když přišla druhá vlna a opět nebylo co dělat, říkal jsem si, že když udělám ten svůj projekt, nebude čas na Fixu a i tam by se mohlo přijít s něčím novým. Tak jsem začal dělat novou Fixí desku, a to se podařilo, protože bylo času mraky.
A jak probíhalo nahrávání?
V roce 2021 jsme byli ve studiu celkem čtyřikrát, vždy na čtyři dny. Dovezl jsem do studia, jen doma na Španělku, složených sedm, osm písní. Z toho se vybraly tři best of, ty se nahrály. Vždy jsme se snažili vybrat jednu píseň svižnější, jednu podivnou a poslední někde ve středu, aby se ty písně lišily. Deska tak vznikala po již zmíněných kouskách.
Ve studiu se sešla banda chlápků, který jsou zavřený doma a nevědí co bude dál… Všichni jsme měli s hudbou spojené životy. A proto i jet do studia byla pro nás radost, taková svoboda.
Deska je desátá v pořadí, asi vynechme „klišé“ otázku, kam se vaše hudba posunula. Ale co třeba nahrávání? Kde vidíš změny?
Tak první velká změna byla, že nám odešel basák. A tu prví rundu písní, jedna až tři, nám na nahrávání chyběl ještě nový, takže s tím museli pomoci producenti.
Ale změnil se systém nahrávání celkově. Předchozí desky se nahrávaly ve studiu, až když byly písně secvičené naživo s kapelou. Do studia se tak jezdilo s hotovými věcmi, které jsme předem probrali a naučili se na zkouškách. Teď se jelo rovnou do studia, kde moje doma vzniklé písně kapela hned konzultovala s producenty. Poprvé jsme se tak věnovali té studiové práci mnohem více, než předchozí desky. Bylo to tedy mnohem dražší, stálo nás to hodně peněz a hodně natáčecích dní. Proběhlo tak věnování se písničce, byl na to čas. Producenti byli s kapelou na stejné startovací čáře.
Zmiňuješ, že vás to stálo hodně peněz, přesto ale necháváte stahovat na oficiálních webovkách desku zdarma. Víte, že vám věrní fans přispějí?
Přispěje tak jeden z deseti. Ale popravdě? Ono už se ani tolik nestahuje, od té doby, co je internet a přišly věci jako Spotify nebo Deezer , tak proč bys lovil něco v mobilu, když to máš všechno na jednom místě. Ale i tak do dáváme ke stažení, už poněkolikáté. Dlouhodobě, s tím jádrem nejvěrnějších fanoušků víme, že přispějí. Stane se, že i fanoušek napíše, já to poslouchám online, ale něco vám pošlu.
Já jsem chtěl udělat desku s příběhem, aby si ji lidi poslechli od začátku do konce a celá se jim líbila. Na Spotify si každý většinou vybere z desky dvě písničky, co se mu líbí, přidá si je do playlistu a zbytek už neposlouchá. Mě by se líbilo, kdyby se deska poslouchala jako celek.
Mluvíš o příběhu, budou někde vysvětlené příběhy písní?
Ano, na Facebooku vznikl takový blog, kde ke každé písni píšu zajímavost či příběh. Teď jsem tam právě dal první kapitolu. Já to k minulé desce neudělal a lidi mi pak nadávali. Když něco napíšu, mají pak lepší vztah k písním. Takže tohle fanoušky určitě čeká, budu se snažit desku ještě více nějak zpřístupnit. Můžeš si teď taky jednu píseň vybrat a zkusíme to v krátkosti nanečisto, ať čtenáři vědí na co se těšit.
Tak za mě Kouřící miminko, ono pije gin s tonikem, a to já mám taky moc ráda…
Název Kouřící miminko vymyslel náš bývalý basák. Nazýval tím jednoho člověka, kterého nebudeme specifikovat, my se tomu vždycky strašně smáli, že je to super, že to k tomu člověku strašně sedí. V příběhu já vidím hrdinu nebo hrdinku, která vypije hodně toho gin&toniku a pak se snaží dostat domů. Je tam takový ten podprahový hlásek, co ti říká: „Musíš jít, musíš jít“ a pak taky říká: „Musíš pít“. Takhle jde tím městem a snaží se dostat domů, je to hrozně těžká cesta, ale ten vnitřní hlas ho vede.
Tuhle písničku mám hrozně rád, líbí se mi sound, opravdu zní, jako když jdeš tím městem v sobotu večer, něco tam troubí, všechno jede ve finálním nočním chuchvalci ,málem tě přejede auto a jde tam i to kouřící miminko, je to takový bizár. Ten sound v sobě obsahuje tep města a paradoxně, já ho napsal za covidu. Procházel jsem se po třídě Míru tím bulvárem a nebyl tam nikdo, já zavzpomínal, co se tam dělo, než vše zavřeli, vzpomínal na kouřící miminko. I na to, jak já jsem se někdy takhle snažil dostat a dojít domů. Pak se ráno probudíš a říkáš si, jak jsem to vlastně zvládl.
Teď mám v ruce desku, koukám na booklet, ten má na starosti kytarista Mejla, ale asi k němu není co dodat?
No je tam překvapení a ještě na něj nikdo nepřisel. Musíte tu desku prozkoumat, jakmile na to přijdete, určitě se to zveřejní přes sociální sítě. Už je pár dní venku a furt nic, já už to chtěl provařit, ale Mejla řekl, že ne, musí na to někdo přijít.
Z desky už je venku první singl s videem, proč zrovna Buvol? Jaké budou následovat singly? Nebo si teď už spíš užijete toho živého hraní?
Původně tohle měl být takový předsingl, ale pak se vše posunulo. Ukázali jsme na ní a shodli se všichni, že je dobrá. Navíc nám došlo, že je to píseň tohoto období.
Další se dohadujeme, ještě jsme nevybrali. Spíše také čekáme na lidi. To je nejlepší filtr. Nejhůř se vybírá ten první singl, když nevíš tu zpětnou vazbu. Ale určitě bychom ještě chtěli pár videoklipů udělat.
Začíná festivalová sezóna, takže turné k desce tedy bude na podzim?
Až v říjnu, když se tedy nedostaneme do nějaké třetí fáze šílenství. Ale zajistili jsme se tak, aby byl alespoň křest. V létě to proběhne určitě. Zvolili jsme 22. června, Prahu, ledárny Braník. Je to exkluzivní koncert pro lidi. Na fesťáku přeci jen máme omezený čas, tady můžeme hrát 2 hodiny a můžeme tu desku přehrát skoro celou.
Když jsme se dostali ke křtu, bude tam něco speciálního, už prozradíte kmotra?
Nevíme kdo. Chtěli bychom někoho. Je to i jeden druh reklamy na koncert, když je to někdo známý. Ale třeba se taky stane, že to nikdo známý nebude. Třeba teď mě napadlo, že by to mohl pokřtít celý ten autobus z videoklipu Buvol, ale nevím, jestli to projde. U nás jsou nad těmihle rozhodnutími vždy velké debaty a hlasovaní. Všichni se ke všemu vyjadřují, musíme to zkrátka ještě vymyslet.
Když takhle dlouho vymýšlíte, už přemýšlíte nad oslavou 30 let existence kapely?
Asi by se to takzvaně slušelo, něco udělat, a určitě něco bude, ale tohle je na nás ještě opravdu daleko.
A co Mixle v pixle, tam slavíte 10 let letos. Připravíte něco pro své dětské fanoušky?
Vidíš, to bych ani neřekl, že je to už takhle dlouho. Máš pravdu, vzniklo to, když naše děti byly ještě prckové, souviselo to s nimi. S legrací jsem říkával, že si tak vychováme novou generaci fanoušků Vypsané Fixy. A dokonce se nám už stalo, že za námi přišel na majálesu jeden sedmnáctiletý kluk a říkal, že začínal na Mixlích, jeho oblíbená byla V bleděmodrým trabantu, takže to třeba i funguje, ale jistý si tím nejsem.
Ale ano, ještě jsme chtěli udělat desku, Mixle je taková legranda. Měli bychom zvládnout autorskou pro děti.
Chceš, aby ještě něco zaznělo?
Chtěl bych veřejně nahlas poděkovat naší manažerce Dydle a oběma producentům – Dušanovi Neuwerthovi a Ondrovi Ježkovi za skvělou práci! A ještě něco, přijďte všichni 22.června do Ledáren Braník na křest desky! Těšíme se na Vás!
Děkujeme za rozhovor
