Letiště v Panenském Týnci po delší době opět ožilo festivalem. Aerodrome festival se mohl pochlubit jmény jako je Wiz Khalifa, Macklemore, Nin inch Nails, Limp Bizkit a v neposlední řadě Lana Del Rey.
Ihned po příjezdu na místo jsem cítil tu energii z lidí, plnou natěšenosti, radosti a spousty odhodlání, užít si tento festival na plno. Taky bylo proč.
Celeste Buckingham odstartovala svůj výkon pro nemálo prvních návštěvníků a párty mohla začít. Pokračoval nářez jménem Thy Art Is Murder a rozpohybovali celé publikum. Pvris svým klidným hlasem zase nechala diváky trochu oddechnout. Zato Underoath opět všechny vyburcovali v různé pohybové kreace. Stejně tak nenechali klidné hlasivky ječících fanynek Glass Animals. Po této smršti teprve začínali zvučná jména. Například Bullet For My Valentine s hitovkou Tears Dont fall. Poté nastoupila zpěvačka Mo se svými klasickými velice klidnými hity. Po vyklidnění nastoupili Parkway Drive a takovým způsobem, že si to zapamatuje snad každý. Když už všichni po zhasnutí světel čekali velkolepý nástup, překvapili několika ranami dělobuchů, které nejen oslňovali, ale hlavně byly velmi ohlušující. Naštěstí prvotní šok netrval dlouho, protože se do toho chlapci opřeli v plné parádě. Včetně ohnivé show a bubeníkovo akrobatickým kouskem, kdy se s celou sestavou točil dokola a vzhůru nohama i s bicíma ve speciální konstrukci. Páteční večer ukončil Wiz Khalifa, který zahrál jak nejznámější hity včetně See You Again, nebo Young, Wild and Free, kterou v podstatě od začátku do konce výrazně zpívalo hlavně obecenstvo.
Vedle takových světových špiček zahráli na první scéně u vstupu i český interpreti, nepříklad Atmo, Mirai, Jakub Děkan nebo Eddie Stoilow či Ektor. Nebo naopak na druhém konci areálu hráli Jakub Ondra, The Slots, Role a DJ Saxofrancis. Samozřejmě podali super výkon, ikdyž neměli tolik obecenstva.
Úvodní den si návštěvníci užili určitě podle představ, jen počasí mohlo být lepší.
Sluníčko naštěstí druhý den všechny osušilo a kdo neoschnul úplně u Ofenbach při nejznámnějších písních, oklepal ze sebe poslední zbytky vody při Being As An Ocean, kde opět post-hardcore banda ukázala, že jedna z velkých scén prostě patří tvrdé hudbě. Zpěvák Joel Quartuccio na závěrečnou píseň slezl mezi obecenstvo a konec odzpíval mezi nadšenými fandami. Opět nás čekal hromadný přesun z jednoho velkého podia na druhé a to už akorát začínali Oscar And The Wolf, kde frontman kromě velmi emotivního projevu zpěvu vytvářel velice zajímavé taneční kreace. Dále zase nářez hned od začátku v podobě Silverstein. Jen co dozněli poslední tóny této skvělé kanadské partičky, už jsme se mohli těšit na Milky Chance. Lidé neúnavně přecházeli sem tam na podia, ale hlavně stále proudily další a další vlny nových návštěvníků, až se areál začínal plnit, proto taky tohle duo už mělo úplně narváno. Naštěstí přijeli jen ze sousedního německa tak naservírovali lidem další dávku pozitivní energie díky songům jako je Stolen dance či Cocoon. Klídek na odpočinek se hodil, protože You Me At Six spustili další porci britského nářezu. Portugal. The Man svoji pozitivní hudbou uklidnili diváky a postarali se o příjemný zážitek. Po těchto sympatických muzikantech nastoupila na scénu konečně také zpěvačka s Lzzy Hale se svoji bandou Halestorm. Ukázala, že ženský hlas na tuto stage také patří. Něžné pohlaví vpředu kapely pokračovalo. Tentokrát už v čele bandy Chvrches a v mnohem jemnějším podání. Stone Sour rozlepili lidem víčka svoji metalcore scénou a nenechali je klidnými snad ani vteřinu. Však na hřeb večera a celého festivalu vůbec se těšili všichni. Lana Del Rey. Zpěvačka splnila svůj výkon podle očekávání a ještě měla jako pozadí za scénou překrásný úplněk. Ačkoli velké scény po této interpretce uhasly, lidi se ještě mohli dořádit na taneční stage s mixem různých DJ’s.
Poslední den odstartovali Frank Carter & The Rattlesnakes velice energickym nástupem, kdy si hned ze začátku zapařil Frank v kotli s lidma. Ani se nestačili návštěvníci vzpamatovat a hned začali Eskimo Callboy v nikoliv polevujícím tempu, naopak rozproudili dav ještě víc. Odpočinek v podobě Nothing But Thieves přišel právě včas, protože Skindred nastoupili s obrovskou salvou energie. Ve stejném duchu pokračují i Kodaline nebo Body Count ft. Ice-T. Když už si u The Kills nejeden posluchač myslí, že mu dochází síly okamžitě všechny proberou Holywood Undead. To už nenechalo ani jednoho pařmena klidného a je připraven na začátek pořádné párty závěrečného večera. Nine Inch Nails svými elektronickými prvky spolu se světelně mlhovou show už všechny přesvědčili o svém umu světového rázu. Předposlední velký přesun se konal na Limp Bizkit. Nejde ani slovy vyjádřit jak večer vygradoval hned prvním hitem Rollin po intru od Prince. Celý obecenstvo skákalo pařilo a zpívalo s frontanem Fredem Durstem, který vsadil na hity především z desky Chocolate Star Fish And Hotdog Flavored Water, již 18 let od vydání a ukázalo se, že neudělal špatně Fred dokázal, že má energie na rozdávání a do posledních tónu nepolevil. Zakončení velkých scén si vzal na bedra Macklemore. Vsadil na všechny své hitovky jako Can’t Hold Us, Thrift Shop, nebo Good Old Days.
Pořadatelé tohoto vždy jednodenního festivalu zkusili, jaké to bude, když akci natáhnou do tří dnů. Myslím, že udělali velký kus práce, ale i přes veškerou snahu se našlo pár drobností, které lidem vadily. A to nejen návštěvníkům. U pásek zbývala snad už jen duhová barva a ani s tou by nás nepustili kam bychom potřebovali. Stejně tak bylo pár osobností, kteří vyjádřili svůj ne moc dobrý zážitek na sociálních sítích. Především šlo právě o tu splašenost s přístupy a spoustu poplatků za cokoliv. Od vstupních a zároveň platících čipů, přes nabíjení telefonů. Takové věci nečeká návštěvník s tak drahou vstupenkou. Nebo aspoň v čechách ne.
Stanoviště pitné vody jsem potkal snad jen jedno a celkově vody bylo málo. Velký plus fungující keramické záchody. Tam si člověk mohl hned umýt ruce ihned po. A co se týče sociálního zařízení ve stanovém městečku, nechápu jakým kouzlem přežilo 3 dny v kuse, když bylo jen jedno stanoviště.
Prohledávání před vstupem, jak na letišti, už bohužel v dnešní době je součást každé větší akce. Ale, že jsme se dostali autem v podstatě přímo k akreditaci přes nespočet stanovišť s hlídači bez jakéhokoliv prokázání, mi nepřijde nejbezpečnější.
Takže ještě je co pilovat a přeji ať festival vydrží a příští rok nabídne stejně nabitý program jako letos a s menšími starostmi.
